5.kapitola - Zelenina má hody

vloženo: 25.05.2008   
počet zobrazení:   

   Když už měla na sobě suché oblečení, bylo zase všechno v pořádku. Sice jí ještě z vlasů kapala voda, ale to nikomu nevadilo. Zkusila vyždímat přebytečnou vodu a pak si lehla, deku přitáhla co nejblíže k tělu. Hlavně nechtěla, aby jí zase něco provedl.
   Shenai vstala dnes trochu časně. „Jé, Deidaro! Proč máš monokl?“
   „Ale, trochu jsem si zašpásoval s Hidanem,“ mávl rukou. Ve skutečnosti to pořádně schytal, ale naštěstí na něj ninja nevzal svou kosu.

   Zetsu se vrátil z obchůzky a tvářil se otráveně. Shenai se za ním dívala se zmateným výrazem ve tváři. Hidan toho využil. „Už jsi poznala Zetsua? To je dost divnej týpek. Hele, uděláme fórek.“ Přitáhl si ji k sobě blíž a něco jí pošeptal do ucha.
   Jejich zelený společník se usadil stranou od ostatních a nad něčím přemýšlel. Dívka k němu došla. „Dáte si nášup, pane zelenino?“
   Okamžitě ji chytil do svých spárů. „Kdo tě navedl, abys mi tak hnusně říkala?“ Chvěl se zlostí.
   „Ten malý s maskou se o vás několikrát zmínil!“ zapištěla.
   „Tobi? Tohle řekl on?“ Pustil ji a vydal se chodbou pryč. Ohmatala si tělo v místech, kde ji zmáčkl, bolelo to.
   „Ty ještě žiješ? Tak to se divím! Myslel jsem, že tě Zetsu přinejmenším roztrhne vejpůl.“
   „To jsou pěkně hloupé fóry, pane Hidane!“ Odběhla.
   „S ní je fakticky prča!“ rozchechtal se Kakuzu.
   Hidan se vrátil z chodby a tvářil se tajemně.
   „Tváříš se přinejmenším, jako kdybys měl narozeniny.“
   „Tak se pojďte na něco podívat.“
   Pětice ninjů šla sledovat rozhovor Zetsua a Tobiho. Schovali se a tiše se pochechtávali.
   „Chápeš, Tobi, že podobnou věc už nesmíš vypustit z pusy? Už nikdy před nikým nesmíš říkat, že jsem zelenina!“
   Skrček se tvářil kajícně. „Tobi to chápe, moc dobře to chápe. Tobi je hodnej kluk!“
   „To doufám, protože jinak bys mne hrozně zklamal.“
   Vtipálci raději rychle opustili úkryt. „Neříkejte mi, že na to fakt skočil!“
   „A tohle má být inteligentní špión? Lidi, držte mě!“ Rozchechtali se naplno.
   „Už si ani nepamatuju, kdy mě naposledy něco tak pobavilo!“ Itachi to už nevydržel a taky se začal kuckat smíchy. Koneckonců, občas si i ninja může dopřát trochu humoru.

   Zetsuovi celá ta záležitost nepřestávala vrtat hlavou. Začal mít opět své schizofrenní nálady.
   „Je možné, že to byl opravdu Tobi?“
   „Občas je vážně k nesnesení. Klidně mohl něco takového říct.“
   „Tak co kdybychom se zeptali té dívky?“
   „To je hloupost! Beztak nebude nic vědět!“
   „Tak o tom aspoň uvažuj.“
   Když si Zetsu takhle mumlal pro sebe, nebylo radno ho vyrušovat.

   Shenai měla trochu výčitky svědomí, ale bála se přiznat, že ji navedl Hidan. Celý den byla proto mírně vyplašená. Teď právě zkoušela předstírat, že spí.
   Itachi hlučně vešel do pokoje. „Mám ti vyřídit, že se po tobě shání Zetsu.“
   „Proč?“ pípla Shenai.
   Černovlasý se zamračil. „Nevím. Prostě si ostatní usmysleli, že ze mě udělají posla špatných zpráv,“ ušklíbl se a zatvářil se otráveně.
   „Špatných?“ vyděsila se Shenai.
   „Hele, pro tebe je jakákoli zpráva špatná. Nezapomínej, že jsi zajatkyně. Tak už padej!“ Neochotně se zvedla a opouštěla pokoj. „Vracet se nemusíš!“ houkl za ní Itachi a uvelebil se na posteli.
   Opatrně se rozhlížela. Kam by vlastně měla jít? „Tebe hledám!“ ozvalo se zprava.
   Zděšeně polkla a prohrábla si vlasy. „Proč?“ zeptala se hloupě.
   „Chci se zeptat na pár věcí.“ Zetsu už se uklidnil. „Pojďme ven.“ Vyvedl ji na jedno pěkné místo, nepříliš daleko od úkrytu. „Fajn, tady budeme sami.“ Znalecky obhlédl terén.
   Shenai se to ani trochu nelíbilo. Ninja měl okrajový plán, jak se dívky zeptat na věci, které ho zajímaly, ale ještě úplně nedomyslel strategii. Hledal tedy něco, čeho by se mohl chytnout, aby to nevypadalo, že se z ní pokouší tahat informace. Byla rozrušená a neustále si hrála s vlasy. A v té chvíli ho něco napadlo. „Ty tvé vlasy… jsou hrozné,“ prohlásil pohoršeně. „Zpřetrhané, každý pramen jinak dlouhý… děs a hrůza. Už mě to fakt vytáčí! Takže si sedni, zkrátím ti je.“ Okamžitě uposlechla, po čele jí už ale začal stékat pot. Zetsu rozevřel své brnění podobající se masožravé rostlině a do ruky vzal kunai. Piřtáhl si Shenai k sobě a svými úponky ji ohmatával. „Cítím z tebe něco divného. Co je to? Že by strach?“ Začal po ní mlsně koukat, ale pak ji napomenul. „Ne, nesmíš se bát. To já pak dostávám hrozné chutě, víš? Neublížím ti, to není v plánu.“
   „Aha, jasně. Tak to já se teda… okamžitě uklidním,“ dušovala se Shenai a opravdu se o to pokoušela.
   Zetsu jí začal upravovat účes, ale neustále rejdil žlutýma očima bez panenek po její štíhlé postavě a čenichal. Snažila se sedět klidně a neklepat se.
   „Co si myslíš o Tobim?“ Musel svou otázku zopakovat, protože ho vůbec nevnímala.
   „Je… roztomilej!“
   „I to by se dalo říct. Hlavně je splašený,“ řekl si spíš pro sebe.
   „A co Hidan?“
   „Rád žertuje. A slíbil mi, že až bude mít náladu, ukáže mi… jak to řekl… „kouzelnický trik“.“
   „Kouzelnický trik?“ Zetsu se tvářil zmateně, ale pak se zase vrátil k práci.
   „A kdo je ti z nás nejsympatičtější?“
   Shenai chvíli přemýšlela. „Mohu jmenovat víc než jednu osobu?“ Ninja přikývl.
   „Tak Deidara s Rybičkou.“
   „Rybička… aha, Kisame, chápu.“ Zase se chvíli lopotil s kunaiem a přitom čichal tu zvláštní vůni… vůni ženy.
   „A koho bys nejraději zahrabala alespoň sto metrů pod zem?“
   „Uchihu!“ rozkřikla se.
   „Hele, co vy tady? Aha, nebudu rušit.“ Deidara se rychle vzdaloval.
   Zetsu už dokončoval práci. „Tak… myslím, že jsem skončil.“ Odstoupil od ní. Zvedla se a ohmatala prameny. Vlasy měla poloviční, ale vypadala dobře. Zetsu ji sjížděl hladovým pohledem. „A co si myslíš o mně?“
   „Ty… máš moc hezké oči.“
   Na tváři se mu objevil naprosto neidentifikovatelný výraz. „Raději utíkej dovnitř.“ Obrátil se k ní Zetsu zády. „Jdou na mne nějaké divné chutě.“
   Bez váhání poslechla a vřítila se do podzemního úkrytu. Namířila si to rovnou do pokoje. „Kdo sem pustil tu příšeru?“ ozval se protivný hlas z levé strany pokoje. „Aha, to jsi ty. A já doufal, že tě Zetsu vyděsil k smrti a já od tebe budu mít pokoj!“
   Nafoukla tváře, vlezla si do své postele a pak po něm mrskla napůl rozdrbaný polštář. „Jestli chceš, aby to bolelo, budeš muset hodit něco většího,“ nenechal se Itachi takovou prkotinou vyvést z míry. Shenai zaúpěla a otočila se k němu bokem, zatímco on se spokojeně pochechtával.