20.kapitola - Výprask

vloženo: 30.07.2008   
počet zobrazení:   

   Ráno posbírala všechny své věci. „Pojď na chvíli se mnou. Pak tě vyprovodíme před bránu.“ Mlčky následovala Gaaru až k něčímu náhrobku. „Tahle žena, známá jako babička Chiyo, obětovala svůj život, abych já mohl obživnout. Stále ještě jsem z toho poněkud zmatený.“
   Přikývla. Poklekla a tiše se pomodlila. Pak se k němu obrátila. „Nevyčítej si, že žiješ. Dostal jsi druhou šanci a celá Písečná za tebou stojí. Budeš mít lepší život, než jsi míval. A v Konoze jsi získal spoustu přátel.“
   „Půjdeme,“ odvětil a vedl ji k bráně.
   Temari předala Lianně sáček. „Vaše Hokage je prý lékařka. Tyhle bylinky se mohou hodit.“
   „Díky, Temari. Na zkoušce Chuuninů se určitě uvidíme.“
   Kankurou ji poplácal po zádech. „Hlídky hlásí, že cesta je volná. Takže… na závěr chci říct… vyhýbej se loutkám a explozím.“
   Přitiskla ho k sobě blíž. „To ti ráda slíbím!“
   S Gaarou si potřásli rukou. „Opatruj se. Osud máš teď ve svých rukou.“
   Oplatil jí úsměv. „Neztrať se!“
   Zamávala jim na rozloučenou. „Přijďte nás brzy navštívit!“

   Lianna dorazila do Konohy. V bráně ji hned zastavili dva hlídači. „Tsunade se po tobě už nějakou dobu shání! Zrušila ti volno!“ Dívka pohlédla k jasně modré obloze. Je zle!

   Předvedli ji před Hokage. Zachovala klid. Pátá se jí vyptávala na některé věci o Akatsuki. Nic jí nezamlčela. Pokud si ovšem myslela, že tím to skončilo, mýlila se. Sáček už jí předala. Na všechny ty výčitky špitla jen: „Sama jste mi dala volno.“
   Namíchla ji. „Tentokrát tě potrestám, všechny ty tvé hříchy ti spočítám! Pojď ven!“ Nemělo cenu odporovat. Zarazila se, když ji dovedla na jednu z tréninkových arén.
   „Teď se vyhneš všem mým útokům! Pokud se ti to nepodaří, neručím za tvůj zdravotní stav!“ Z Tsunadiných očí sršely blesky.
   Průšvih! Teďka to vážně schytám! Radši další hrozný souboj s Gaarou, než tohle… Bála se. O Tsunade bylo známo, že její síla je přímo brutální. Svlékla plášť a pohlédla jí do očí. Hokage se ušklíbla a zaútočila pěstmi. Je hodně rychlá! Lianna vnímala už jen zvuk tříštící se stromové kůry, když Pátá opět minula.
   „Tsunade-sama! Přece nemůžete…!“
   „Kdo tady velí, Shizune?!“ Sjela svou žačku výhružným pohledem. Jen se obrátila a někam odběhla.
   Znovu se vrhla na svou oběť.
   Lianna už měla docela dost modřin, další ránu nevykryla a narazila úděsnou rychlostí zády do stromu. Tsunade se k ní rozběhla. „Zase Kawarimi!“ rozkřikla se. Dívka se nesnažila na ni útočit, spíš jen uhýbala. Mohla jen počkat, až to Hokage přestane bavit. Zatím to však vypadalo, že trest není dostatečný.
   „Pojď sem! Nebudu tě pořád honit!“ To by byla sebevražda se jí teď ukázat! Blesklo dívce hlavou.
   Mezitím doběhla Shizune a v patách za ní Sakura.
   „Co se to tam děje?“ chtěla vědět.
   „Tsunade-sama… trestá,“ posmutněla asistentka Páté.
   „Koho? A za co?“ Vzápětí už to uviděla. Blonďatou dívku, jak nestačila včas uhnout a schytala ošklivou ránu do břicha.
   „Klon? Já tě roztrhnu, Maraki!“
   „A… asi ji to dost baví,“ dodala Shizune. „Musíš něco udělat, jinak je z tý holky schopna vymlátit duši. Je to… ryze osobní, protože Lianna Maraki oficiálně patří mezi členy ANBU.“
   „Takže, chápu to dobře, že ty dvě si z nějakého důvodu nesedly?“
   „Už to tak bude,“ přikývla Shizune.

   Boj se stupňoval. Tsunade teď dostala spršku vody přímo do obličeje. Liannino tělo zprůsvitnělo a vrhlo se před ni. Nenechala se odradit a bušila do ní. Rány byly tak silné, že se modřiny začaly objevovat na dívčině těle. Udělala poslední chabý pokus, obranné gesto, stejně tak její dosud bezvládné tělo, a zrušila jutsu. Dívka na zemi se rozkašlala.
   „Grr! Budeš mě poslouchat, nebo schytáš další výprask!“
   Odvážila se na ni pohlédnout přimhouřenýma očima. Její tělo bylo v žalostném stavu. Ne, k téhle ženě nemůžu v žádném případě chovat respekt…

   Kapitán čtvrté skupiny ANBU zašel do nemocnice. „Zítra vyrážíme do akce, ale když vidím, v jakém jsi stavu, tak to odlo…“
   Lianna se zvedla. „Je to jen pár modřin. Jsem připravena. Tak snadno mne Hokage nezlomí!“
   Až je to hrozné, kolik má ta holka v sobě energie, pousmál se velitel. „Tedy zítra,“ rozloučil se s ní.