11.kapitola - Co má Gaara za lubem?

vloženo: 18.07.2008   
počet zobrazení:   

   Tsunade udivilo, když několikrát viděla vycházet Maraki z budovy, kde se ubytovala písečná trojka. Pokaždé vypadala příšerně. Kde se vždycky tak zřídí? Má snad nějaký vedlejšák? Ne, Ibiki se nezmiňoval. Bylo to divné.

   Během doby, kdy čekala, až skončí jednání, se dost sblížila s Temari, a dokonce i Kankurou jí přestal být nesympatický. Střapatá na ni uhodila, když zase dodržovala čekací lhůtu. Vyzvala ji, aby ji následovala do jejího pokoje a nestála na chodbě. Začala bez okolků. „S Kankurou jsme z Gaary vynutili přiznání a on nám všechno řekl. Proč tohle pro bratra děláš?“
   Lianna jí s ledovým klidem odpověděla: „Je to skutečný přítel a od té osudné noci se skutečně dost změnil. Důvěřuju mu.“
   Temari už poznala, že se v ní zmýlila. Změnila rychle téma. „Co si myslíš o Shikamaruovi?“
   „Je to v jádru dobrák. Jen by potřeboval ukázat, že život není otrava.“ Zamrkala. „Snad ne ty a on…?“
   Temari ji chytla pod krkem. „Opovaž se tuhle hloupost někde trousit!“ zasyčela.
   „Co děláte, vy dvě?“
   „Neučili tě klepat, bratře?“
   Lianna vzala do ruky polštář a druhou dívku udeřila. „Polštářová bitka!“ křikla. Temari ji překvapeně pustila. To bylo od tebe vážně chytré!
   „Jako malý!“ Gaara protočil oči v sloup a zmizel za dveřmi.
   „Nemusíš mi děkovat za záchranu života,“ ušklíbla se Lianna.
   „Mír?“ Potřásli si rukou.

   S obavami očekávala následující den. Bylo pro ni stále těžší zůstávat ve střehu. Stála proti skutečně silnému a zkušenému protivníkovi, i když to měla být jen hra. Teď seděla v nočním tichu a vzpomínala na chvíle, které byly skutečně nebezpečné.
   „Řekl bych, že ses o dost zlepšila.“
   Lianna stála proti němu a zacelovala si rány od kunaie. „Kakashi mi jednou prozradil, jak vypadal jeho trénink přežití. Ale s tímhle se to vůbec nedá srovnat.“
   Uculoval se. „Proč? Je to snad lepší?“
   „Ne. Tohle je mnohonásobně horší!“
   „Přece jsem řekl, že to nebude nic jednoduchého,“ ušklíbl se. „A pořád lepší, když proti mně stojíš samotná, než kdybych vám musel vybít půlku Konohy. Na tobě závisí osud všech lidí z vesnice. Není to pocta?“
   Prskla. „Skutečně přesvědčivý argument, Gaaro!“
   Přiblížila se k němu. „Ošetřím ti ještě ty šrámy. Máš je všude.“ Nechal ji dotknout se ho.
   „Zatím každý, kdo mne zranil, to šeredně odskákal. Ty jediná si to smíš dovolit. A nemusíš se bát přijít blíž. Přece už víš, že nekoušu.“
   Dodala si odvahu, stáli až těsně u sebe. Lil z ní pot, ale pokračovala v práci. „Proč se mi pořád zdá, že máš něco za lubem, Gaaro?“ zeptala se náhle.
   „Je to jen vzájemná výpomoc. Nic víc v tom nehledej.“

   Jak se blížil den návratu do Písečné, obtížnost tréninku se stupňovala. Ted už trénovali jen s pískem. Gaara se vždy včas zarazil, aby nedošlo k neštěstí. Teď seděli oba na zemi a prskali vodu. „Co se dá dělat, prohrál jsem,“ smál se. „Příště budu ostražitější.“
   „To snad ještě jde?“ vydechla Lianna a ždímala si vlasy. Neodpověděl, jen zatřepal hlavou. „Hej, nech toho! Cákáš!“

   „Poslední den, co?“ šklebil se Kankurou, když ji opět potkal na chodbě.
   „Upřímně, už bych to dlouho nevydržela. Tohle je nejmíň mise A+.“
   „Ale nemáš to komu vyčítat. Pokud vím, děláš to dobrovolně.“
   „Ani mi to nepřipomínej, Kankurou!“ Rozchechtal se a nechal ji stát na chodbě.

   Červenovlasý mladík ležel na posteli a přemýšlel. Tyhle dny plné napětí mu budou chybět. Zaposlouchal se pozorněji do hlasu, který k němu promlouval. Nejdřív jsi mne skutečně rozzlobil, ale nakonec musím uznat, že to děvče není podřadná oběť. Mladý muž se usmál. Přesně tohle chtěl od svého démona slyšet.

   Poslední den, poslední boj. „Jaké je skóre?“ zeptala se.
   „Pět ku dvěma. Vyhrávám. Musíš se snažit víc!“
   „To si piš, že nepolevím!“ Postavila se do bojové pozice.
   Otevřel nádobu. „Dneska jsem na řadě já.“ Napřáhl proti ní ruku.
   Věděla dobře, co teď přijde. Uskočila, proti ní se řítil písek. Další bude zprava. Gaara na ni mířil hned z té, hned z oné strany. Bránila se statečně. Nový útok byl nečekaný, ale stačila se překulit. Několikrát se jí podařilo zastavit jeho písek svým vodním jutsu. Stále to však bylo v mezích normy.

   Dva Jounini se vraceli z mise a jejich cesta vedla kolem arény. „Podívej! Co se to támhle děje?“
   „Všechno nasvědčuje tomu, že Kazekage bojuje proti naší ninje.“
   „Zastavíme to?“
   „Já bych počkal, dokud to nebude skutečně nebezpečné.“

   Písek se k ní přiblížil na nebezpečnou vzdálenost, musela po něm hodit výbušný lístek.
   „To ušlo!“ zavolal na ni Gaara a nechal ji chvíli vydechnout.
   Byla tak rozrušená, že si ani nevšimla, že ji pozorují už tři lidé. K Jouninům se připojila Shizune.
   „Co se to tam děje?“ nechápala.
   „Z toho jsme právě zmatení. Vypadá to jako trénink.“
   „Možná bys měla zajít za Pátou Hokage. Tohle by měla vidět,“ navrhl jeden z Jouninů.
   „Skočím pro ni!“

   Souboj se stupňoval. Vyhýbala se nánosům písku a odrážela útoky vodou. Pak však znejistěla. Jeho chakra… je nějaká jiná. Naprosto bez varování sklonil hlavu. Jen stěží se vyhnula dalšímu písku. Zůstávala ve střehu. Upřel na ni svůj pohled. Ty oči… to je zlé!

   Tsunade následovala zmatenou Shizune, která cestou jen něco nesouvislého blekotala. Jounini stáli opřeni o strom a sledovali se zaujetím souboj. S úžasem pozorovala ty dva.

   Souboj se stal skutečně nebezpečným. Vypadalo to, že Gaara nad sebou ztratil kontrolu. Ozvalo se pár dalších výbuchů. Netušila, jak ho zastavit. Teď jí šlo o krk. Další podezřelý útok. Věděla, že teď už se té písečné smršti nevyhne. „Nazírání… Přechod dvou světů!“ Její tělo zprůsvitnělo. Prohnula se v křeči, písek proudil přes ni. Stála pevně na zemi s rukama rozpřaženýma. Útok prošel přes její tělo, ale stále trval. Plýtvala spoustu chakry, jen aby se udržela ve stavu, v jakém nyní byla. Tsunade to s hrůzou pozorovala, Jounini zpozorněli a země se chvěla. Lianna začala ztrácet sílu.
   „Odvolej už konečně ten písek!“ křičela. Vzpamatoval se, odvolal písek a zavřel nádobu. S úlevou padla na zem, její jutsu pominulo.
   „Tsunade-sama,“ ozval se jeden z vojáků. „Možná byste konečně měla uznat, že ta holka je schopná.“

   Lianna se vzpamatovala, rozběhla se k mladíkovi a začala do něj bušit pěstmi. „Ty zatracenej mizero!“
   Stál tam a smál se. „Říkal jsem, že budu přísný učitel! Měl jsem to pod kontrolou,“ prohlásil, i když dobře věděl, že tentokrát to přehnal a nechal se unést. Mohl ji dokonce zabít. Mlátila do něj a neposlouchala. Ohlédl se. „Buď do mne můžeš bušit, nebo…“ pootočil jí malinko hlavu. „…se ukloň obecenstvu.“

   Den se přiblížil ke konci. Lianna stála s Gaarou, Kankurou a jejich ozbrojeným doprovodem u vstupní brány. Píseční se vraceli domů.
   „Ještě se uvidíme,“ mrkl na ni.
   „Hlavně se teď nepřepínej. Oba jsme dostali pořádně zabrat. Opatruj se.“
   „Sbohem. Temari ti dá vědět, až sem zas budeme mít cestu.“ Potřásla si rukou i s Kankurou. Zítra ji opět čekají vojenské povinnosti.