1.kapitola - Po letech

vloženo: 30.06.2008   
počet zobrazení:   

   Zabodla zbraň do těla muže, který ji napadl. Odhrnula z čela zpocené vlasy a černé oči pod maskou jí zlostně žhnuly. „Dobrá práce!“ Její spolubojovníci uznale kývali hlavou. Všichni měli na obličeji zvířecí masky, tak jako ona.
   „Lidi jako on si ani nic jiného nezaslouží!“ sykla a vytáhla svou zbraň z mužovy rány.
   „Nebývala jsi nikdy tak krvežíznivá, Li.“
   Mladá žena zatnula ruce v pěst. „To je už strašně dávná doba.“
   „Stále ještě cítíš nenávist k Uchiha klanu?“
   Chytila ho za ruku a lomcoval s ní vztek. „Nechci o tom mluvit,“ sykla. „Nenuť mne k tomu.“ Pak ho pustila. „Jak je na tom jednotka?“
   „Máme raněného, ale vyřídili jsme je všechny. Pojď.“ Dovedl ji k příteli, který byl zraněn v boji.
   „Nevypadá to dobře. Tohle nevyléčím. Ale doplním mu energii, aby vydržel cestu zpátky.“
   „Nikdy jsem ti to neřekl, ale jsi vážně skvělá členka ANBU.“
   Vstala. „Dost těch řečí! Vracíme se!“
   Před pracovnou vůdkyně Konohy zůstala čtyřčlenná jednotka elitních zabijáků zaraženě stát. „Pokud vám to nebude vadit, pane, vyřídila bych to.“ Kapitán ANBU přikývl. Ninjové opravdu neradi chodili do té místnosti na konci chodby. Většinou s nimi Tsunade-sama (hodně zdvořilé oslovení) rázně zametla.
   Lianna sňala masku a kráčela pomalu až ke dveřím. Pak se zastavila a přiložila k nim ucho. Přesně, jak jsem si myslela! Jak vůbec můžu chovat nějakou úctu k ženě, která místo plnění svých pracovních povinností pořád jen chrápe? Lianna vzala za kliku. Tsunade měla hlavu opřenou o stůl a podřimovala. Mladá žena si na tom zvolání dala obzvlášť záležet.
   „Pátá!“
   Tsunade sebou trhla, přímo vyskočila. „Zase ty? Tohle už ti dlouho nebudu trpět, Maraki!“
   Jen se ušklíbla. „Máme raněného. Je třeba vašich lékařských schopností. A vyřizuji od kapitána, že mise byla úspěšně splněna.“
   Tsunade prohrábla rukou zplihlé blonďaté vlasy. „Dobrá. Ale než půjdu, mám pro tebe úkol.“ Skvělý! Jako by si ani nevšimla, že jsem úplně vyčerpaná! Tohle mi vážně dělá naschvál! „Uvítáš nového Kazekageho a přivedeš ho sem do mé pracovny, kde vyčkáš na můj příchod.“
   „Jistě.“ Strojeně přikývla a vydala se k bráně.
   Kazekage byl vysoký muž se zahalenou tváří. Doprovázeli ho tři ozbrojenci. „Posílají nám naproti ANBU, pane.“ Jejich vůdce pouze přikývl.
   Žena v masce předstoupila před vládce Skryté písečné vesnice, oděného v dlouhém bílém plášti. „Tsunade-sama vás prosí o strpení, že se nedostaví ihned. Mám vás k ní dovést.“
   Za tou ženou s krátkými zářivě blonďatými vlasy kráčeli všichni čtyři bez jediného slova. Její maska měla symbolizovat kočku. Pohybovala se obezřetně, přestože byla ve své vesnici, kde by jí nemělo hrozit nebezpečí.
   Dovedla muže až do kanceláře Páté Hokage. Ninjové vyšli ven, aby strážili vchod, Lianna zůstala s Kazekagem sama. Odložil svou pokrývku hlavy a odhalil své rozčepýřené rudé vlasy. Prohlížel si ji očima modrýma jako voda v říčce. Ucouvla. Díval se na ni a snažil se pochopit, co to mělo znamenat. „Odpusťte mi mou troufalost, Kazekage-sama.“ Žena před ním poklekla a sňala svou masku. Vzhlédla a její černé oči se setkaly s jeho světle modrými. „Gaaro…“
   Tsunade se vřítila do místnosti. „Jak si dovoluješ takto oslovovat vůdce vesnice, Lianno Maraki? Neučili tě snad slušnosti?“
   „Už se to nestane, Pátá!“ Provrtávala ji pohledem. Gaara to vše pozoroval a překvapivě se uculoval. Jistě, jak by jen na tohle děvče mohl zapomenout? Ty černé oči mu ale tolik připomínaly Uchihu.
   „Zasloužíš pořádný trest! Omlouvám se za drzost své ANBU.“
   Kazekage se nepřestával usmívat. „To není nutné,“ řekl a obrátil se k Tsunade. „Ale pokud skutečně trváte na potrestání, rád bych tuto mladou ženu ztrestal sám.“
   „To vám ráda dopřeju.“ Pátá si oddechla, že ta věc je vyřízena, aniž by došlo k nějakým ztrátám.
   Lianna vstala a Gaara došel až k ní. Potřásl jí obřadně rukou a zároveň si ji přitáhl k sobě a zašeptal jí do ucha: „Dnes v noci na místě našeho prvního setkání.“ Uklonila se a důstojně opustila pracovnu Hokage.
   Kdo by si to byl pomyslel, že se tak obávaný mladík, jakým byl bezpochyby Gaara z pouště, stane Kazekagem? Lianně sice trochu dělaly starost ty řeči o trestu, ale nakonec všechny takové myšlenky zaplašila.

   Hatake Kakashi seděl na zemi a četl si knihu, od níž nemohl odtrhnout oči. Pak ale ucítil přítomnost někoho cizího, ale nedokázal přesně určit jeho polohu. Chtěl si vypomoci Sharinganem a už sahal po své pásce.
   „Raději nechte to oko na pokoji,“ ozvalo se těsně za ním. „Víte přece, že bych sáhla po zbrani.“
   Usmál se a rozhodil rukama. „Vidím, že ses za ty dva roky hodně zlepšila. Ebisu se samozřejmě nezapomněl pochlubit, ale… no, myslel jsem si, že přehání.“
   Lianna se zviditelnila. „Jsem členkou ANBU teprve pár měsíců a už Páté lezu na nervy. Pořád mi vyhrožuje, že mě nechá opakovat Chuuninskou zkoušku.“ Rozesmála se.
   „No, je sice trochu moc přísná, ale Listovou vede dobře.“
   „Nepopírám. Mírové smlouvy dosud platí.“

   Na noční toulku se oblékla po vzoru svého starého já, i černý šátek si obstarala. Jak se blížila k onomu místu, začala být malinko nesvá. Pak však ze tmy zazněl známý zastřený hlas: „Jsem rád, že jsi přišla.“