1.kapitola - Vražda s následky

vloženo: 01.05.2008   
počet zobrazení:   

   „Akce proběhne v naprostém utajení. Ten otravný hmyz už mi pije krev dost dlouho! Jsi si jista, že ten úkol zvládneš? Nechci žádné chyby!“
   „Spolehněte se na mne, můj pane! Sean Peterson zemře ještě dnes.“ Bellatrix Blacková se hluboce uklonila a opustila černokněžníkovu pracovnu. Na chvíli ještě zůstala ve svém pokoji a připravovala si strategii.
   Ozvalo se zaklepání. „Můžu dál?“
   „Jen pojď dál, Cissy.“ Pokynula sestře, ať vstoupí.
   „Zrovna jsem dala Draca spát. Nemohu uvěřit, že už mu bude rok,“ zasnila se Narcisa. „A co ty? Neuvažuješ o potomstvu? Dítě ti úplně změní život.“
   Bellatrix se ta představa mateřství zrovna moc nezamlouvala. „Rozhodně ne! Dítě tě strašně omezuje. Já si chci užívat svobody, můj život je naprosto perfektní!“
   Cisa se ušklíbla. „A aspoň o manželství uvažuješ? S Rodolfusem jste pro sebe jako stvoření!“
   Bella v obličeji malinko zrudla. „Bude mi potěšením stát se paní Lestrangeovou. Rodolfus má skvělé vystupování a v posteli je učiněný divoch. A je i z dobré rodiny.“
   „Prostě skvělá volba,“ uzavřela problém Narcisa. „Ale vážně, neměla bys ten sňatek odkládat.“
   „Jsi šťastná?“ pozvedla Bellatrix hlavu a na malý okamžik hleděla sestře do očí, než se od ní zas odvrátila.
   „Lucius je trochu chladný, to přiznávám, ale díky synovi nic z toho nevnímám. Není snadné být dokonalou manželkou, a zároveň milující matkou. Občas je to vážně nad mé síly. Ale můj intimní život za mnoho nestojí. Mladý Malfoy je chladný milenec.“
   Bellatrix se zasmála. Pro tyhle citové výlevy neměla nikdy pochopení.
   „Vlastně nás předběhla Andromeda. Vdala se první. Myslíš, že je spokojená?“ uvažovala Cisa nahlas.
   „Jak by mohla? Vždyť zostudila rodinu! Stejně si toho mudlu vzala rodičům natruc!“ rozkřikla se Bellatrix.
   „Správně! Teď aspoň má, co chtěla. Doufám, že je se svým osudem spokojená,“ kývla Cisa a hned změnila téma. „Vyrážíš do akce?“
   Sestra chladně přikývla. „Pověřil mne důležitým úkolem.“ Hrdě vypjala hruď.
   „A nepřeháníš to s tou oddaností trochu? Vždyť se mu nabízíš jak náruživá milenka!“
   Bella jen něco zasyčela. Jakmile Narcisa opustila pokoj, vztekle kopla do postele. Tenhle život se jí líbil. Za své služby bude jednoho dne velice štědře odměněna. Znovu pečlivě vybírala oblečení a vymýšlela, jak ten hrůzný čin vykoná.
   Petersona znala velmi dobře, chodili spolu do Bradavic. Její tělo po něm několikrát zatoužilo, byl to pořádný kus chlapa. Ale vždy se ovládla, nebyl to kluk pro ni. Odmalička jí vštěpovali, jak důležitá je čistokrevnost a ona tuto zásadu ctila. Seanovi rodiče byli mudlové, proto mezi ní a Petersonem nikdy nemohlo k ničemu dojít. Pečlivě si upravila šaty, hůlku zastrčila za opasek a vydala se na cestu.

   Vysoká mladá žena s havraními vlasy po pás se vynořila v tmavé uličce. Měla na sobě jen sytě modrou blůzu a černou dlouhou sukni, to vše překryté lněným svetrem. Začínalo jaro, ale zima se svého žezla ještě nechtěla vzdát.
   V mudlovské čtvrti se Bellatrix cítila poněkud nejistě. Nesměl ji nikdo spatřit v hábitu, vypadalo by to podezřele. Procházela ulicí a očima hledala na zdech domů plastovou čtyřicítku. Nervózně polkla a vzala za kliku. Zabušila klepadlem a čekala. Nemohla uvěřit svému štěstí, dveře se před ní otevíraly.
   V pokoji byl velice pohledný dvaadvacetiletý muž s kšticí zrzavých vlasů a temně modrýma očima. Pozval ji dál. „Jste mi povědomá, slečno.“ Sundala si svetr a ukázala se mu v celé své kráse. „Je to vůbec možné? Bellatrix Blacková a u mě doma!“
   „Zdravím tě, Seane. Po odchodu ze školy jsem na tebe často myslela.“ Snažila se být přesvědčivá.
   „Na největší krásku ze školy se nedá jen tak zapomenout,“ prohlásil Sean a doslova ji svlékal očima.
   Přisedla si k němu na pohovku. „Jsi sám?“
   Srdečně se zasmál. „Mudlovské dívky o kouzelníky nestojí. A pro čarodějky jsem zas příliš hloupý.“ Vstal, rozhalil si košili a přiložil pár polínek do krbu. Bellatrix cítila, jak uvnitř začíná hořet. Copak už ji zas ovládá její živočišná touha? Ne, musí se tomu vzepřít! Má úkol – zabít Seana Petersona, ještě dnes ho odklidit z cesty. Na skoncování s jeho životem je ještě dost času. Tak proč si trochu nepohrát? Co by se jí asi tak mohlo stát?
   „Vždycky ses mi líbila, Bello.“ Z přemýšlení ji vytrhl mužův hlas. „Jsi volná?“
   „Svobodná a nezadaná,“ usmála se strojeně. Ach, jak moc se za sebe stydí! Její tělo ji neposlouchá, a ona tak strašně touží po dotycích toho člověka, co sedí naproti ní. „Co takhle vrátit čas? Jako když jsme byli školáci…“ navrhla s nevinným výrazem ve tváři.
   „Tak mi dokaž, že o mne stojíš.“ Dychtivě se k ní naklonil. Vroucně ho políbila. Laskavý úsměv z jeho tváře se nevytrácel. Pomalu vstal, zamkl dveře a pokynul jí, aby usedla k němu na postel. Nechala hůlku položenou na malém stolku, hned u nohou jeho lože. Lehla si k němu a on jí ovinul paže kolem těla.

   Stále měla na paměti, že Peterson musí zemřít. Když začal Pán zla otevřeně vystupovat, byl jedním z těch, kteří pomáhali s tvorbou nových ochranných opatření a prosazováním bezpečnostních zákonů. Nevěděl, že patří k Němu. Nemohl to vědět. Ještě nikdy nebyla tak neopatrná, aby se někomu ukázala během akce. A všude kolem bydleli stejně jen mudlové. Pán zla si přál, aby toho zapřisáhlého ochránce polomudlovských a mudlovských rodin sprovodila ze světa. Důvěřoval jí, nikomu nenařídil ji sledovat. Nesmí ho zklamat.
   Nechala se unést, když měla naplnění své touhy na dosah. Byla divokou šelmou a on živlem, spalujícím ohněm. Užívala si každý okamžik v jeho blízkosti, každý dotek. Když bylo po všem, elegantně se protáhla jako hladová kočka. Vzápětí už držela v ruce hůlku. „Sbohem, Seane!“ A zelené světlo proniklo do mužova srdce.
   Zničila všechny důkazy své přítomnosti. Vypadalo to, jako by Peterson zemřel ve spánku. Proklouzla ven zadním vchodem, vypustila Znamení zla a přemístila se do úkrytu. „Je mrtev,“ řekla a odebrala se do své ložnice.