7.kapitola - Být středem všeho dění

vloženo: 23.08.2009   
počet zobrazení:   

   Regulus si musel přiznat, že Siriusovi přátelé z Nebelvíru jsou veselá kopa. Nechápal, co proti nim jeho matka má, protože neuběhla ani minuta, aby se něčemu nesmál, když s nimi byl. Zahnali ho do úzkých jen jednou, a to když se ho zeptali na matku.
   „Hele, Siriusi, co ta tvoje máti?“
   Regulus zadržel sten, když do něho bratr neurvale šťouchnul. „No, ta se… zklidnila,“ vypravil ze sebe.
   „Tak to gratulujem!“ James ho popleskal po zádech.
   „Jamesi, víš, jak jsme tehdy mluvili o té věci… Nemyslíš, že by bylo dobré nechat Lily Evansovou na pokoji?“
   Potter mávl rukou. „Co tě to napadá, Remusi? Přijde den, kdy mě Evansová vezme na milost! A pak vás všechny zvu na oslavu!“
   „Nerad ti kazím zábavu, Jamesi, ale…myslím, že Lily po tobě právě dvakrát netouží.“
   „Proč myslíš?“ odsekl černovlasý mladík podrážděně.
   „Tak abys neřekl, že jsem tě nevaroval… Lily to zkoušela na mě,“ přiznal Lupin hořkou pravdu.
   „A cos jí řekl?“
   „To, co všem holkám. Že by to neklapalo.“
   Vypadalo to, že si James oddechl. Ačkoli Reguluse zajímalo, proč nemůže Remus Lupin randit, nezeptal se. Sirius mu byl vděčný, protože si dobře všiml bratrova tázavého pohledu. To by ještě tak scházelo, aby se prozradili tak neopatrně!

   Sirius mu v ústraní vysvětlil, že se musí chovat víc jako frajírek a aby si uvědomil, že díky tomu, jak teď vypadá, může mít na každém prstu nejmíň deset holek. Regulus se při těch slovech otřásl a podotkl, že v životě neměl ani jedinou. „Tak dělej, jako bys měl!“ vyštěkl na něj starší z Blacků.
   „A to jich musíš mít tolik?“ nechápal Regulus.
   „Ty jsi fakt ještě pitomější, než vypadáš!“ odbyl ho bratr a nic dalšího mu k tomu neřekl.

   Regulusovy obavy se naplnily ještě téhož večera. James byl dotěrnější, než u něho bylo zvykem. „Tak co ty a děvčata, Siri? Bylo jich letos hodně?“
   „No… celkem i jo.“ Regulus se zakuckal, ale pak se šibalsky usmál. „Ale bratr jich už taky pár měl.“
   Sirius nevěřil vlastním uším a očím už vůbec ne. Ten zmijozelský šprt si z něho normálně utahuje! „Jo, nějaké byly. To dělá asi ten vznešenej původ,“ řekl, jak mohl nejlhostejněji, ale zle se zahleděl na bratra. Jen počkej, zmetku! Procedil v duchu ještě nedávný nebelvírský student. Otřásl se, když si jen pomyslel, že stráví nejméně rok ve zmijozelské koleji… šly na něho mdloby.

   Ukázalo se, že když je Regulus v úzkých, přihrává otázku bratrovi, který to přijímal mlčky, ale vztek v něm doutnal čím dál tím víc. Co si o sobě vůbec myslí? Čertil se Sirius, který nechápal, jak někomu mohou být otázky týkající se žen nepříjemné. Je snad jeho bratr úplný asexuál?

   Čím déle byl ve společnosti Pobertů, tím uvolněněji se mezi nimi cítil. Regulus měl největší radost z toho, že nikdo se ho nevyptává na schopnosti, školu a původ. Snažil se vychutnat si každý okamžik strávený venku, se zájmem obhlížel ulice a nakukoval do oken sousedům. Strašně ho bavilo pozorovat ostatní, jak se všemožně snaží zabavit. Večery byly převážně povídací a pro Reguluse něco jako zkouška ohně. V téhle partě musel mít Sirius hodně vysoké postavení, protože pokaždé, když nakoukl do pobertovského pokoje, stal se Regulus středem pozornosti. Všiml si také toho, že nejvíc se hovor rozproudil, když Sirius nebyl poblíž. Mladému Blackovi došlo, že tyhle informace neměl on nikdy vyslechnout. V duchu se podivoval nad tím, jak neurvale jeho starší bratr mluví o rodině, kterou on tak hrozně miloval, ale v zájmu zachování tajemství mlčel.

   Regulus si všiml, že bratr mu jeho škodolibosti velice rád oplácí. Hned další večer po jeho úskoku si ho vzal Sirius stranou a řádně mu vyčinil. „Co tě to sakra popadlo?“
   „Když ty mi nedáváš na výběr, tak to je!“ postěžoval si Regulus.
   „Ale ty mě ponižuješ před kámošema!“
   „Vždyť to nikdo nepozná!“ bránil se okamžitě Arcturus Black.
   „Fajn, když ty po mně kamenem, já si najdu pořádně velkej šutr!“ odsekl Sirius a od té doby si vymýšlel naprosto nehorázné smyšlenky o Regulusově údajné minulosti. Jeho bratra to štvalo, ale kdyby se začal bránit, všechno snažení přijde vniveč.