4.kapitola - Říkám, že to praskne!

vloženo: 15.03.2009   
počet zobrazení:   

   Sirius se tiše pochechtával. Do odjezdu zbývalo jen několik málo hodin. Včera mu dalo tolik práce, než přemluvil Reguluse, aby si vzájemně sbalili věci. Teď sledoval, jak se mladší bratr táhne s jeho nacpaným zavazadlem a přitom strašlivě funí. Suverénně si hodil přes rameno bratrův malý batoh, do něhož se vešlo jen trochu oblečení a pár kouzelnických časopisů.
   „Musíš toho s sebou nosit tolik?“ zaúpěl Regulus, když se znovu pokusil dostat kufr po schodech do přízemí.
   „Jistěže. Patří to k výbavě každého mladého muže,“ napodobil bratrův obvyklý tón s obdivuhodnou přesností, až ho samotného zamrazilo, jak neupřímně to zní.

   U dveří na ně čekali matka a otec. Hlava rodiny na oba povzbudivě mrkla, Walburga Blacková se neubránila úšklebku při pohledu na zmoženého Siriuse. Kdyby jen tušila, že právě teď se v jeho těle nachází její mazánek, chlapeček, co ho chtěla uchránit veškeré námahy, ten úsměv na tváři by jí velmi rychle zmrzl.
   Regulus se zařekl, že před ní nedá najevo slabost. Přece… přece si dokáže získat přízeň matky i v cizím těle. Vždyť… vždyť ho porodila a starala se o něj s takovou láskou a péčí… A on… jí teď toužil všechno vrátit. Pohlédl na ni tázavě, odvrátila pohled.
   „Vzmuž se!“ Za zády se mu zjevil Sirius, plácl ho po zádech a nadzvedl mu kufr. „Už se určitě hrozně moc těšíš, až odtud na těch pár dní vyp… ehm, zmizíš.“ Nejstarší syn se včas zarazil. Tupoune! Blesklo mu hlavou. Jeden pitomej přeřek a všechno bys prozradil.
   „Ani ne,“ zamumlal Regulus.
   Jeho bratr nenápadně protočil oči v sloup. Regi, Regi, s tebou bude ještě práce! Povzdychl si v duchu a bez zbytečných řečí odtáhl batůžek a kufr za dveře.
   „Hůlky jste tu nechali, předpokládám,“ zabručela Walburga Blacková a přísně si oba syny přeměřila.
   „Ale samozřejmě,“ mávl rukou Sirius a zabouchl dveře.

   Regulus napjatě sledoval, jak bratr přivolává Záchranný autobus. Sytě fialový obr zastavil těsně u chodníku. „Klídek,“ usmál se Sirius. „Zacvakám to za tebe.“
   Černovlasý se tvářil pořád stejně nechápavě. Nikdy moc nepřemýšlel nad tím, jak se vlastně bratr dostává k Jamesi Potterovi, ale jeho pozornost zaujala až skutečnost, že si s sebou nevzal koště. A co je vůbec tohle monstrum zač?
   Sirius si všiml bratrova výrazu. „Nezírej na to, jak sůva z nudlí!“ uchechtl se a začal rozmlouvat se řidičem. Jenže Danny, obsluha v autobusu, si už všiml opodál stojící Reguluse.
   „Á! Pan Black! Tak to bude za poloviční cenu! Že vy jste si pro nás zase připravil nějaké veselé historky, viďte?“
   Regulus se zatvářil rozpačitě. Sirius věděl, že je nejvyšší čas zakročit. „Ehm, promiňte, ale bratr je teď trochu nemocný a na vyprávění nemá momentálně náladu.“
   „Ach tak. No ale to nevadí. Tak račte, pánové, jen račte. A… kampak to vlastně bude?“

   Sirius odtáhl zavazadla nahoru a přitom předal mladíkovi papírek s adresou. Regulus se usadil vedle bratra na sedačku. „Drž se,“ sykl jeho sourozenec.
   „Proč?“ Pohodlně se usadil, nohu přes nohu. Sirius zavrtěl hlavou, div si přitom neťukal na čelo. A pak to přišlo a on se nemohl přestat smát.

   „Šlápni na to, Ernie!“ vykřikl poslíček a pevně se přidržel zábradlí. A řidič se nenechal dvakrát pobízet. Klakson pronikavě zařval, řidič zatáhl za páku a v příští chvíli už Regulus líbal sklo, jelikož se nedržel. Sirius uskakoval kufrům a kabelkám ostatních cestujících, které se pohybovaly neustále ze strany na stranu. Mladší syn rodu Blacků byl vláčen po podlaze hned tam a hned zase jinam. Už si začínal zoufat. Tolik modřin ještě v životě na těle neměl.
   „Tak se něčeho chyť, vrtáku jeden!“ zahulákal Sirius, ale pomoci mu nemohl. Jinak by se totiž ocitl v úplně stejné situaci.

   Jak rychle se Záchranný autobus rozjel, tak se i zastavil. Pomlácený Regulus opatrně vykoukl z okna.
   „Čas vyrazit, bratře!“ Sirius na něho povzbudivě mrkl.
   Posbírali své věci a začali sestupovat ze schodů. Vyšli ven z toho nervy drásajícího a zdraví ničícího dopravního prostředku a zůstali stát na chodníku jedné z malebných uliček. Regulus byl ještě vylekán vřísknutím na rozloučenou, za něž nemohl nikdo jiný než řidič Ernie.
   „Já… říkám ti, že to praskne,“ vykoktal ze sebe, jak byl stále ještě otřesený po všech stránkách.
   „Nechápu, proč by mělo,“ zavrčel Sirius.
   „Protože… já se nikdy nebudu umět chovat jako ty!“ vykřikl zoufale.
   Jeho bratr už toho měl právě dost. Nekompromisně mu zacpal pusu a zasyčel mu do ucha: „Tak za prvé se ztiš, troubo. A co se týče našeho pobytu tady… jestli něco zkazíš, nepřej si mě!“ Pak ho pustil, protože spatřil přicházet známou trojici. James, Petr a Remus. Jak rád je zas všechny viděl!