3.kapitola - Přípravy

vloženo: 05.08.2008   
počet zobrazení:   

   „Léto? Co tím myslíš?“ zarazil se Regulus.
   „Přece to pozvání od Jamese. Nechci zůstat celý prázdniny doma!“ Sirius zoufale zavyl. Náhle se mu ve tváři objevil vskutku ďábelský výraz. „Napadla mě jedna věc… naprostá šílenost, totální úchylárna! Zkusím překecat matku, abychom jeli k Potterovým oba!“ vykřikl radostně.
   „No, máš pravdu, je to hloupost,“ ohradil se Regulus. „Tví spolužáci by přece okamžitě poznali, že to nejsi ty!“
   „Když mě budeš kopírovat, tak ne!“ Když si Sirius něco umíní, nepohne s ním ani pár volů.
   „Ty jsi zešílel!“ Regulus byl stoprocentně přesvědčen o pravdivosti svého tvrzení.

   Walburga Blacková byla žena prudké povahy, vybraných způsobů a tvrdé ruky. Podporovala svého mladšího syna Reguluse ve všem, co dělal. Vždy byla vášnivou zastánkyní kouzelnické čistokrevnosti a odjakživa zaujatá proti mudlům a polo-kouzelnickým bytostem. Hluboce ji zasáhla zpráva, že její dědic se dostal do Nebelvíru, jelikož celý rod Blacků studoval vždy jen a pouze ve Zmijozelu. Proto byla nesmírně hrdá na Reguluse, který dostál rodinné tradici.
   Odjakživa vládla mezi ní a jejím starším synem nevraživost. Neodolala pokušení občas ho pořádně zmlátit, kdykoli se jí zdálo, že se chová podivně. Nikdy mu neřekla jediné slovo uznání. On ji nenáviděl a nevynechal příležitost, aby ji alespoň malinko nepodráždil.
   Walburga se odívala do elegantních rób, nikdy nedala hůlku z ruky a každý večer bylo jejím zvykem upíjet ze sklenky vína.
   Naproti tomu její manžel Orion byl docela jiný. Léta po jejím boku z něj udělala uťáplého manžílka, který zažíval volnost jedině mimo domov. Občas uplatnil svou výchovnou ruku, ale oba syny měl rád stejně.

   Sirius chtěl počkat, až bude mít matka lepší náladu. Podařilo se mu vyčíhat moment, kdy Walburga Blacková právě peskovala domácí skřítky za špatně umytou podlahu v hale. Mladík si dal ruce za záda a tvářil se kajícně.
   „Ma… mami?“ To hrozné slovo mu nešlo z úst.
   „Ano, drahoušku?“ Podívala se vlídně na svého mladšího syna.
   Sirius v bratrově těle nasadil nesmírně ublížený výraz. „Sirius dostal dopis od… toho Pottera. Není to správný, chci říct… taky bych chtěl někam jet. Co kdybych jel s ním?“
   Walburga Blacková nakrabatila obočí. „Nemyslím si, že by to byl dobrý nápad,“ prohlásila.
   Sirius nasadil bezelstný úsměv. „Copak ty nechceš, aby trpěl? Není nic jednoduššího, než mu znepříjemnit posezení s přáteli.“ Páni! Asi bych se měl dát k filmu! Taková komedie si zaslouží ocenění. S vypětím sil se nakonec nezdárnému a zcela nepovedenému potomkovi slavného rodu podařilo přemluvit matku k souhlasu. Čtrnáct dní s Poberty! Tomu se říká svoboda!
   „Pošli sem Siriuse, Regulusi.“ Syn přikývl a vytratil se.

   „Před chvíli si tě zavolala matka. Hlavně se hodně vykrucuj,“ napomínal Sirius mladšího bratra v bezpečí jeho pokoje.
   „No jo, pořád,“ zaškaredil se.
   Černovlasý mladík šel bratra špehovat, schoval se za rohem. Zaslechl matčin vyčítavý hlas a pak bylo dlouhou dobu ticho. Nakonec ze sebe Regulus vypravil: „No, když to jinak nejde…“
   Sirius se urychleně vrátil do ložnice. „Tomuhle ty říkáš odmlouvání?“ vyjel, sotva se za Regulusem zavřely dveře.
   „Stejně ti ten plán nemůže vyjít,“ pokusil se naposledy zaprotestovat mladší z Blacků.

   Bratři se usadili na studené zemi, po ruce nezbytné pergameny na poznámky, jeden kalamář a přímo uprostřed postavili plynovou lampu.
   „Ehm, jsi si jistej, že tohle bude to správný místo?“ Regulus nejistě pohlédl na stěny podzemní kobky v jedné z málo navštěvovaných chodeb starobylého sídla.
   „Samozřejmě,“ přikývl Sirius. „Tady nás zaručeně nikdo hledat nebude. Hele klídek, to bude v pohodě.“ Usmál se, když uviděl bratrův výraz.
   „Přestaň s tou svou hláškou! Víš přece, jak ji hrozně nesnáším!“ zlobil se Regulus.
   „No tak to si koukej zvykat, protože je nedílnou součástí mýho slovníku,“ zakřenil se Sirius, jeho bratr jen něco zavrčel. „A musíme si pohnout, za pár dní odjíždíme.“

   Sirius si zuřivě zapisoval nové a nové poznámky. Zdá se, že napodobovat bratříčkovo aristokratické chování bude pěkná dřina. Regulus ze sebe nejdříve vychrlil snad všechna pravidla správného stolování a ani poté nemínil přestat hovořit.
   „Hej, tak dostanu se už konečně taky ke slovu?“ dupnul si Sirius.
   „Musíš si to všechno psát?“ odsekl Regulus. Výuka pokračovala.

   Mladšímu z bratrů se nelíbila myšlenka, že by se měl chovat ošklivě k matce.
   „Navzájem se nesnášíme. Budeš na ni muset být hnusnej.“
   „Na mámu? To asi nedokážu.“
   „Tak tě něčím očaruju a pak už to nějak půjde,“ zašklebil se Sirius.

   Až do večera vymýšleli, plánovali, vzájemně se peskovali, a když se rozcházeli do svých ložnic, byli už oba dost unavení. Dnešek snad přinesl ovoce, jež bylo žádáno.