39.kapitola - Spící král a slepičí soucit

vloženo: 07.02.2010   
počet zobrazení:   

   Černovlasý mladík nesl děvčátko v náručí a tvářil se ustaraně. Ani jeden z ninjů nezapomněl na den, kdy se Rinnegan u Akki objevil poprvé. Uchiha trval na tom, že Vůdcovu dceru musí Sasori prohlédnout, a pokud nebude zbytí, tak i izolovat.

   Štěstí jim přálo. Svědomitý zelený stopař dovedl loutkáře přímo k „místu určení“. S Itachim a Kisamem se sešli na půli cesty.
   „Jistěže! Moje domněnka byla správná,“ ušklíbl se loutkář.
   „Nebuď si až tak jistej!“ zchladil ho Uchiha. „A laskavě se podívej tý holce hezky zpříma do očí!“
   Sasori se k dívce sklonil, zatím mu ji ninja ze Skryté listové položil na palouk. „Nic nevidím. Budeme ji muset probudit.“
   „Ne! To tě nesmí ani napadnout!“ Uchiha mu instinktivně sevřel paži svým medvědím stiskem. „Viděli jsme Rinnegan,“ dodal šeptem.
   Se Sasorim to naprosto nic nedělalo. „Je přece úplně jedno, jestli nás zabije tady, nebo napřed zboří sídlo,“ prohlásil suverénně a s dítětem zatřásl. Itachi na malou chvíli zaváhal, zda by neměl svému rybímu příteli vzít Samehadu a praštit s ní loutkáře po hlavě.
   Spirálky nezmizely, zato se Akki už vrátila paměť. „To nebyla mise?“ zašeptala omámeně a třela si spánky. Nelíbil se jí ten pohled v jejich očích. „A co na mě tak zíráte?“
   Sasori se pokradmu podíval na Uchihu. „Jak vidíš, je úplně zdravá!“

   Pospíšili si a dostali se k sídlu ještě téhož večera. Vůdce je přivítal chladně. Nehodlal dělat skandál, když viděl, že útěk nikdy plánovaný nebyl. Však si to vybere později. K čemu se teď zabývat takovými dvěma odpadlíky? Místo toho se přísně zadíval na svou mladší dceru.
   „Půjdeš nahoru do mé pracovny a toho pošuka z Listové vezmeš s sebou!“ zahřměl Pein a divoce zakoulel očima. Dívenka se zatvářila nechápavě a poplašeně se rozhlížela. „Jděte s Itachim nahoru! Teď hned!“
   „Hai!“

   Konan vzala Sasoriho do podzemních prostor. Našli Tenshi, jak se choulí bělovlasému ninjovi v náručí.
   „Už můžeš vstát.“ Modrovláska ji jemně poplácala po tváři, zatímco nesmrtelnému dala pořádnou herdu do břicha. „Zvedej se!“
   Hidan se po ní prudce ohnal. „Copak ses zbláznila, ženská?“ zahučel a rozhlížel se, kde má kosu.
   „Ale! Bolest ti už nevoní?“ zaculila se na něho Konan a vzala Tenshi za ruku.

   Itachi mlčky vyslechl kázání o své naprosté neschopnosti, stejně tak Akki se tvářila jako před výpraskem. Rozlícený Pein zuřivě přecházel po pracovně, divoce rozhazoval rukama a metal kletby na všechny strany. V očích holčičky se mihl stín strachu, panenky jí zešedly. Vůdce zpozorněl a zvážněl.
   „Uchiho! Co to je?“
   „Vy už jste si toho taky všiml, Šéfe?“ odpověděl způsobně, i když sarkasticky.
   „Nech si tu ironii! Ptám se, co to má ksakru znamenat?“ Ukazoval přitom na Akki, která vůbec nechápala, co se děje. „Já přece vidím ty oči!“ zdůraznil Pein a nepřestával se mračit.
   Dívenka se vyděsila. „Oči? Co mám s očima?“
   „Nic!“ houkl velitel Akatsuki a praštil pěstí do stolu. „Už běž, nepotřebujeme tě tu!“
   Vyběhla s pláčem ven. Jakmile byla pryč, přitáhl si Uchihu k sobě. „Ty už se nepamatuješ, co se dělo, když se to u ní objevilo poprvé?“ zachrčel vztekle.
   „Jistě!“ odsekl neméně výhružným tónem. „Ale tahle technika se snad týká vašeho klanu, ne?“
   Pustil ho. „Vypadni, než zapomenu na to, že umím být milosrdný!“ zahřměl, vystrčil ho ven a práskl za ním dveřmi.

   Sestry si padly do náruče, šedý lesk z Akkiných očí zas na chvíli zmizel. Dívenka nadšeně vyprávěla, Tenshi ji zaujatě poslouchala, Sasori vzdychal a kroutil hlavou a Zetsu se krčil v koutě. Modrovláska se k dceřině výletu nikterak nevyjadřovala, Deidara stále trpěl přecitlivělostí a Itachi s Tobim se mu svorně pošklebovali.

   Konan Peinovi řádně vyčinila. Mračil se, ale přesto pokorně slíbil, že tuhle svou novou techniku už víckrát nepoužije. Všichni věděli, že Zetsu se za pár dní srovná sám, ale u Deidary a Kakuzy na to spoléhat nemohli. Popravdě, Itachi si oddechl, že u toho tentokrát nemusel být.

   Blonďáčka se rozhodli léčit šokem. Hidan ukradl na nejbližší farmě slepici a ještě kdákající ji postavil před plavovlasého ninju a do ruky mu vrazil nůž.
   „A…?“ Zmateně se díval na své obecenstvo.
   „Pospěš si, ať večeříme ještě dneska!“ popoháněl ho nesmrtelný. Peinovy dcerky z toho měly náramnou legraci a Itachi se také královsky bavil.
   „Tak už to zab! Nebo máme sníst tebe?“
   Místo odpovědi se oslovený roztřásl. Sasori se potutelně šklebil, tohle byla opravdu nevšední podívaná. „Já to vidím tak, že dneska budeme mít půst.“
   V té chvíli hbitá dívčí ruka vytrhla blonďáčkovi ostrý předmět z ruky, přitočila se k Hidanovi, který držel vyděšené zvíře, a obratně podřízla slepičí krk. Ninjové byli ohromeni a ze strnulosti je vyburcovala až hlasitá rána, to se jejich velitel skácel na podlahu.
   Deidara se roztřásl a rozvzlykal. „Cos to udělala?“ kvílel a ohromeně na Tenshi zíral.
   „Já… měla jsem hlad,“ prohlásila s ledovým klidem a podala bělovlasému strýčkovi zakrvácený nůž.
   Ten se jen ušklíbl. „Koukam, že Kakuzu nezahálel,“ chechtal se a čechral dívce vlasy. Sasori s Itachim uznale přikývli.

   Dívky se rozhodly, že se pokusí vyléčit spícího strýčka. Sedly si k jeho lůžku a dlouho spícího muže pozorovaly. Konan s Hidanem je zamyšleně sledovali.
   „Prý se spící probudí, když ho políbí panna,“ ozvala se Tenshi zamyšleně.
   „Nechtěla bys to zkusit, mami?“ navrhla druhá dcera.
   Hidan na okamžik strnul, pak se rozkašlal a nemohl nijak zadusit smích. Modrovláska po něm šlehla pohledem a pak se obrátila ke své ratolesti.
   „No, víš, já nejsem…“ Málem už prozradila, co o ní v sídle už všichni dávno věděli, a důkaz měli celou dobu přímo před očima. „Já… se na to necítím.“
   Mezitím už Tenshi vymýšlela „náhradní“ řešení. „Pomohlo by, kdybych mu dala pusu na nos?“ zeptala se, jak dovedla nejmileji.
   Bělovlasý se uchechtl. „Kdepak, holka! Na to se musí jinak. Uhni!“ přikázal, sáhl pro kbelík plný vody a chrstl jeho obsah na Kakuzovu postel. Ninja otevřel oči a začal sršet nadávky ve všech ninjovských nářečích, která za svůj dlouhý život poznal.