Tajemná bylina aneb Bradavice po česku

  Info: Do Bradavic se sjíždějí studenti z celého světa. Proč by se tam také nemohli objevit tři čeští chlapci se třemi českými dívkami? Na prázdniny si vymysleli originální výlet. A jak to dopadne, to se brzy dozvíte...
  postavy: AUTP - Iveta, Renata, Marie, Petr, Radek a Jirka
  žánr: dobrodružství
  aktualizováno: 09.10.2010

vloženo: 24.04.2007   
počet zobrazení:    

   „Je to skvělý, že už jsou konečně prázdniny!“ jásala Iveta.
   „Rozhodně musíme něco podniknout.“ Renata už spřádala plány na originální začátek dvouměsíčního volna.
   „Kde jsou kluci?“ zeptala se tichá Marie. „Měli by tu taky být, bez nich nic plánovat nemůžeme.“
   Na pozemky kráčeli tři hoši. Petr, vždy s originálními nápady, drsňák Radek a nováček Jirka, který se k nim dostal teprve letos, protože kvůli nedostatku času musel opakovat ročník.
   „Poslední rok, věřili byste tomu?“ Radek nasál do plic čerstvý vzduch.
   „No, to je bájo!“ protáhla Renata. „Ale těch úkolů…“
   „To zvládnem levou zadní,“ namítl Petr. „S mými styky…“ ušklíbl se na obrovskou bránu, kterou už za chvíli museli všichni projít.

   Tři chlapci se třemi dívkami navštěvovali Školu čar a kouzel v Bradavicích již šestým rokem a už se pomalu zaobírali myšlenkami na to, co s nimi bude po ukončení studia. Krasavice Iveta snila o kariéře herečky nebo modelky, zatímco ctižádostivá Renata chtěla prorazit přímo na ministerstvo. Tichá Marie si přála, aby, stejně jako celá její rodina, prorazila mezi bystrozory, a ostatní se jí kvůli tomu smáli. Petr by rád uplatnil svoji lstivost a triky, možná někde v podniku jako manažer. Drsňák a frajírek Radek si s budoucností hlavu nelámal a propadlík Jirka o sobě neustále tvrdil, že je k ničemu a moták.
   Teď všichni společně plánovali čtrnáctidenní výlet za hranicemi domovů i školy. Dva týdny plné pohody bez dozoru. Hrozně se těšili, téměř všichni šestnáctiletí, až na Jirku, samozřejmě. Rozjeli se vlakem domů s tím, že se přes dopisy domluví a všechno si doma promyslí. Jelikož ještě nebyli plnoletí, museli nejdříve sebrat odvahu a dostat povolení od rodičů.
   Petr trávil chvíle přemýšlení se svou dívkou Ivetou, nejkrásnější holkou ze školy, které se bůhví proč líbil tenhle namachrovaný frajírek. Dalo by se čekat, že ambiciózní Renata a pohodář Radek jsou pro sebe jako stvoření, ale oni spolu mít vztah nechtěli. Tichá Marie stále hledala tu pravou lásku, svého vysněného prince, a o Jirku žádná holka ve škole nestála.
   Těch pár dní strávených v nehostinné přírodě, kde nesměli použít jediné zaklínadlo, aniž by riskovali vyloučení ze školy, mělo prověřit sílu jejich přátelství. Ale místo toho jen ukázalo dlouho skryté nepřátelství ve skupině a intriky, které měly jediný cíl - ublížit.

   „Jsem rád, že jsme se tu všichni sešli a nikdo z nás nemusel zůstat doma,“ usmál se Petr na hostinského Toma v Děravém kotli a hodil svůj objemný batoh pod stůl.
   „Takže, kam se půjde?“ zeptala se nedočkavá Renata. „Řekl jsi, že se bude stanovat, ale neprozradil jsi kde.“ Petr si nechal tu novinku ještě chvíli pro sebe. „Takže, s Radkem jsme vymysleli báječný výlet. Mám od hostinskýho povolení, že můžeme použít jeho krb. Přistaneme ve staré chalupě a budeme pokračovat dál do lesa.“
   „Hustý!“ „Hurá!“ „Jsi borec!“ Takové a jiné výkřiky provázely Petrův proslov.
   Vydali se na cestu. Chata patřila starému mágovi, kterému nikdo neřekl jinak než Poustevník. Ten je však varoval, že les je začarovaný a že se málokdo vrátil živý zpátky. Skupinku to pobavilo. Nikdo z nich se nebál.
   Asi nejvíc legrace si užili při stavění stanů, byly dva - jeden pro chlapce, druhý pro dívky. Jídla měli s sebou víc než dost, Marie vzala do torny píšťalu a Jirka trampskou kytaru. První neshody začaly, jakmile se trochu setmělo. Renata vytáhla hůlku a chystala se zapálit oheň. V poslední chvíli jí ji Marie vytrhla z ruky. „Zbláznila ses? Chceš snad, aby nás chytli?“
   „A máš nějaký lepší nápad?“ ušklíbla se Iveta.
   Marie si povzdechla a vytáhla sirky. „Naši řekli, že se to může hodit.“ Dál už o tom nemluvili, rozdělali oheň, opekli si párky a připálili pár rohlíků. Protože se přece jen necítili bezpečně, snad zapůsobila slova starého kouzelníka, rozhodli se postavit na noc stráž. Ale... kdo to měl rozhodnout? Rozhořela se vášnivá debata.
   „Mě do toho netahejte, já bych měl být vedoucí,“ nafoukl se Radek.
   „Jistě, Nebelvíre,“ uchechtl se Petr. „Ale rozhodovat by měli ne nejsilnější, ale nejchytřejší, a to my. Havraspár má na to výhradní právo.“
   „Tak se nehádejte, beru si první hlídku,“ obětoval se nakonec Jirka.
   Než si šli lehnout, ještě chvilku si zazpívali. Ráno bylo nezvykle dusné, jako by les kolem zhoustl a ztemněl. Iveta se vrátila s náručí plnou dřeva.
   „Kde jsi ho sebrala?“ zeptal se užasle zbytek skupiny.
   „V lese!“ odsekla a odmítala se o tom dál bavit. Vzklíčilo podezření, že musela někde uříznout větve, ale nůž s sebou nikdo neměl. Proč je tedy ještě nechytili?
   Renata a Petr se vydali pro vodu. Marie seděla před stanem a pískala na píšťalku.
   „Přestaň, nejde to poslouchat!“ Iveta si zacpávala uši a pak kamsi zmizela. Radek s Jirkou byli zabráni do partie Řachavého Petra. Radek samozřejmě vyhrával. „Jó, já jsem king!“ zařval jako na lesy.
   Ani jeden člověk z výpravy však netušil, že hvozd, do nějž tak nešetrně vstoupili, v noci ožívá a že již brzy pocítí moc stromů.

   Petr se vrátil a vypadal spokojeněji než obvykle. Marie si pomyslela, ale nechala si to pro sebe, že s Renatou něco měli, protože ještě nikdy neviděla Renatu se usmívat.
   Večer, když už skoro všichni spali, poodešla Marie dál od tábora a na chvíli se zamyslela. Pak přiložila k ústům píšťalku a začala hrát líbeznou melodii. Tu noc ji však někdo pozoroval. Nesmělý Jirka se schoval v křoví a zíral na to zvláštní děvče, ze kterého vyzařovala jakási vnitřní krása. Vál lehký vánek, cuchající jí vlasy, a Jirkovi se zdálo, jako by se i větve stromu, pod nímž seděla, pohupovaly v rytmu melodie. Tak počkat! Oni se opravdu hýbou. Ale neodvážil se na ni zavolat a spěchal do tábora, kde už byli všichni vzhůru.
   Les si vybral svou daň. Oživlé stromy si pohrávaly se stany a obě dívky s oběma chlapci se jim zuřivě bránili.
   „Bacha, za tebou!“ Iveta se vrhla Petrovi na pomoc, ale zachytila ji další větev, která s ní házela ze strany na stranu.
   „Pomozte mi někdo!“ Teď byla zase v úzkých krasavice Iveta. Renata se k ní pomalu blížila s hůlkou v ruce. „Až se probudíš, už tu nebudeme. Jestli se probudíš...“ Podle se zašklebila a jediným mávnutím hůlky svou nejlepší kamarádku omráčila. Petr s Radkem vzali nohy na ramena, brali s sebou jen to nejnutnější a zbaběle utekli. Jirka sebral odvahu a vysvobodil Ivetu ze spárů zákeřného stromu. Ale co Marie? Blesklo mu hlavou. Marie uskakovala před větvemi ze strany na stranu a zoufale se snažila najít východisko z beznadějné situace.
   Jirka viděl kdysi v knize zvláštní květinu, která chránila před nebezpečnými rostlinami, jak to bylo dávno... Promnul si oči, jestli se mu to nezdá. Je to ona, či není? Musí to zkusit! Utrhl tu velkou žlutou bylinu a namířil ji proti nejbližší větvi, která se po něm sápala, a ta se zděšením ucukla. Bože, ono to funguje! Stromy se stahovaly před neviditelným světlem jako upíři před ranním rozedněním.
   Tři členové výpravy se dostali domů díky tajemné bylince, která jim zachránila život. Ale nic nemohlo zaplnit prázdnotu po lidech, o kterých si mysleli, že jsou jejich přátelé a kteří zmizeli beze stopy.

   Iveta se nakonec rozhodla začít pořádně studovat a hodila za hlavu sen stát se modelkou. Marii se splnil sen a nejen, že se dostala k bystrozorskému výcviku, ale v Jirkovi našla svého vysněného prince. A všichni tři budou navždy vzpomínat na začarovaný les a své zbabělé spolužáky.

KONEC


(Proč by se nemohli do Bradavic dostat i Češi? Přeci jsme všude ;-))