13.kapitola - Členská schůze

vloženo: 17.08.2008   
počet zobrazení:   

   Čtveřice mladíků se vyplížila pod rouškou tmy z hradu. Jednomu z chlapců museli pomáhat, protože neustále o něco zakopával. Opatrně se přikrčili pod oknem hájenky Rubeuse Hagrida. Zaslechli odtamtud velmi hlasité chrápání. Zadusili smích a dál se kradli podél houštin až k Zapovězenému lesu. Noc byla temná a zvuky ozývající se ze všech stran děsivé. Čtyři studenti Bradavické školy čar a kouzel zakrývali odznaky, které ve tmě světélkovaly. Každý z nich měl hůlku zaháknutou v opasku a byl připraven ji kdykoli vytáhnout a s její pomocí se ubránit nebezpečí. Vůbec nepomysleli na to, že by si jedním neopatrným pohybem mohli zapálit hábit. Tahle cesta je stejně riskantní a mračna se nad nimi začala stahovat už v okamžiku, kdy opustili ložnici.
   Vcházeli stále hlouběji do lesa, jeden z nich slabým proužkem světla z hůlky osvětloval stezku před nimi.
   „Jak je to ještě daleko?“
   „Podle instrukcí už bychom měli být u cíle,“ opáčil ten největší z nich a ohlédl se, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje.

   Zastavili se v blízkosti obrovského balvanu, kdesi uprostřed lesa. Leknutím nadskočili, když se za kamenem zničehonic zhmotnila postava v plášti.
   „Velmi užitečné, tohle zastírací kouzlo,“ uchechtl se neznámý a sňal z hlavy kápi. Čtveřice hleděla do tváře… Luciusovi Malfoyovi. „Pojďte za mnou!“ vyzval je šeptem, okamžitě uposlechli. Dovedl je na prostranství, kde už plápolaly ohně.
   Postavy v černém se poťouchle usmívaly, muž, který udílel rozkazy, měl na tváři škrabošku. „Předstupte!“ zasyčel a chlapci před něj klekli.
   Malfoy si je prohlédl pozorně a pak jim nařídil, aby řekli svá jména.
   „Avery,“ vypísknul první, necítil se příliš bezpečně ve společnosti tolika cizích lidí.
   „Augustus Rookwood.“ Druhý mladík se tvářil sebejistě a neucukl pohledem.
   „Walden Macnair,“ zamručel třetí a víc z něho nedostali.
   „A co ty? Nemám čas otálet tu celou noc!“ Vůdce zakuklenců je zdá se netrpělivý. Odněkud se ozval pobavený ženský smích.
   „Snape. Severus Snape,“ zamračil se hoch s ulízanými vlasy černými jak uhel.
   „Dobrá tedy. Berte dnešní den jako pouhou informativní schůzku.“
   Malfoy zavrtěl hlavou a předložil svému vůdci seznam se jmény.
   „Ale jak vidím, účast přislíbilo víc lidí. Kde jsou?“
   „Mulciber a Rosier otálejí. Vyslali nás jako předvoj.“
   „Pak věř, že jim přinesete dobré zprávy.“ Muž se škraboškou se pobaveně ušklíbl a jeho pohled ulpěl na Macnairovi, který očekával další instrukce. Ve tmě zasvitly odznaky Zmijozelu, zakuklenci se začali usmívat.
   „Luciusi, nechávám je ve tvých rukou,“ pravil vůdce těch můžu a žen, kteří stáli v jeho blízkosti, všichni v černém. „Odcházíme!“ vydal rozkaz a kouzelníci se okamžitě měli k odchodu.
   Sotva je skupinka čarodějů opustila a chlapci zůstali jen ve společnosti blonďatého aristokrata, vzal si Lucius Malfoy opět slovo: „Jaká škoda! Vaši kamarádíčci měli tentokrát smůlu. Právě jste se setkali se vznešeným Lordem Voldemortem a troufám si říci, že ho už hned tak neuvidíte.“
   Mladíky to pobavilo, Malfoy jejich posměšky přešel bez povšimnutí.
   „Budete-li mít nějaké dotazy, obracejte se na mne. Pokud očekáváte, že budete okamžitě přijati mezi kouzelnickou elitu známou pod názvem Smrtijedi, pak jste na omylu. Nejdříve musíte prokázat Pánovi zla svou loajalitu, prostě si vás trochu vyzkoušíme.“ Mezi chlapci to zašumělo. Měli tušit, že je v tom nějaký podraz. „Schůze skončila. Rád vás uvidím i nadále. Nikomu se nezmiňujte o tom, co se tu dnes dělo. Pokud se bojíte, zapomeňte, že jste tu byli. Ale mějte na paměti, že vás neustále sledujeme, ať se hnete kamkoliv.“
   Mladíci si vyměnili vystrašené pohledy, pak se zvedli a rychlými kroky opouštěli mýtinu. Než Smrtijedi opustili místo schůzky, uhasili po sobě ohně. Lucius Malfoy počkal, až se čtveřice bradavických studentů vytratí a teprve poté se vydal za ostatními.

   Chlapci nemohli uvěřit tomu, že se šťastně dostali až do zmjozelské společenské místnosti. Byli malinko zadýchaní, protože školní strašidlo je málem odhalilo. Protiva, jak trefné jméno pro toho buřiče. Mrkli na sebe a společně se vydali k ložnici, proplížili se mezi spolužáky a rychle zalezli do postelí. Na jeden den toho na ně bylo přeci jen trochu moc.