9.kapitola - Vánoce v tichém pokoji

vloženo: 25.05.2008   
počet zobrazení:   

   V polovině února získali žáci více volnosti. Samanthě nebylo dobře, zmítala se v bouři pozitivních a negativních emocí. Hádky mezi rodiči byly stále patrnější. Nechtěla volit, s kým zůstane, až se rozvedou. Ale… možná se jí na to ani nikdo nebude ptát, a to by bylo mnohonásobně horší.

   Letošní Vánoce byly těmi nejlepšími. Samantha je strávila u tety a strýce. Eileen se je snažila neteři co nejvíce zpříjemnit. Překrásný stromek, hromada dárků a hřejivé teplo rodinného krbu. První svátky, které děvče netrávilo doma. Doufala, že alespoň kvůli ní budou Vánoce probíhat jako obyčejně, ale mýlila se. Matka už zřejmě s otcem nedokázala vydržet pod jednou střechou. Vyhodila ho z domu. Severus tohle všechno věděl, možná právě proto s ní trávil tolik času. Hráli spolu Tchoříčky, občas si dali partii šachů. Přesto jí zde něco chybělo. I když byla místnost zaplněna smíchem, Samantha nic z toho nedokázala vnímat. Pro ni byl pokoj, v němž přespávala, tichý a plný smutku.
   Po vydatném obědě se dívka zavřela v pokoji a nechala myšlenky plynout. Její budoucnost se nejevila právě růžově. A lektvary? Z nich si doslova zoufala. Naštěstí s ní Severus neztrácel trpělivost. Byla za to neskonale vděčná. Kdokoli jiný už by nad ní zlomil hůl.
   „Sam? Samantho, jsi tam?“ klepal mladý Snape na dveře, ne, doslova do nich bušil.
   „Pojď dál,“ ozval se tichý hlásek. Projel jím drobný záchvěv strachu. Váhavě vzal za kliku.
   Samantha seděla na posteli a její chlupaté klubíčko se zrovna povalovalo pod postelí. Na toho neznámého návštěvníka si Snapeovi poměrně rychle zvykli.
   „Jsi celá bledá! Co se stalo?“ Samantha se vpíjela do černoty v Severusových očích.
   „Už to nevydržím! Pořád se hádali a mě se nikdo na nic neptal! A co se mnou bude, když se rozvedou? To napětí mě každou chvíli připraví o zbytek nervů.“ Rozplakala se.
   Severus ji vzal kolem ramen. „Takový je život, krutý a nelítostný k těm, co si to nezaslouží. Musíš být silná, jsi přece čarodějka!“
   „Tobě se to mluví. Vaši se nehádají.“
   „Mýlíš se. Mají své hádací dny, ale jsem už natolik rozumný, že chápu, že zrovna s tímhle nic nenadělám. A bývalo to horší.“
   „Skutečně?“ V Samanthě to překvapivé sdělení vzbudilo zájem.
   „Když jsem byl hodně malý, otec strašně pil a domů se vracel opilý. Matku často udeřil, když mu odmlouvala. Úplně v té chvíli zapomínala, že jako čarodějka se dokáže velice dobře bránit. Příliš ho milovala, a byla tak ustrašená a slabá, že ho nechala si na ní vybíjet vztek.“
   Samantha zavrtala zrak do podlahy. „To mě mrzí, Severusi. Neměla jsem o tom začínat.“
   „Ne, už dlouho jsem chtěl, abys právě tohle věděla. Nemůžeme chodit po světě se srdcem na dlani. Když projevíš příliš emocí, lidi si do tebe ještě rádi kopnou. Problémy se řeší v ústraní, aby o nich vědělo co možná nejméně lidí.“
   Pochopila. „Takže… proto ta tvoje nepřístupná maska?“
   „Brzy pochopíš, jak moc dokážou lidé ublížit. Nedej jim k tomu záminku! Chraň se, protože já už tě ochraňovat nemůžu!“ Stiskla mu ruku a ještě jednou vzlykla.

   Z těch společně strávených chvilek si mnohé zapamatovala. Severus mluvil ze zkušeností. Nemohla si nevšimnout, jak často studenti odvrací hlavu, když s ním mají promluvit. Ale dokáže být taky taková? Chladná, odhodlaná, schovaná za maskou lhostejnosti?

   Sirius si rád vybavoval momentky z vánočních prázdnin. Tentokrát ho k sobě pozvali Potterovi. Ostatně už jen samotná představa, že by měl trávit Vánoce se svou rodinou, byla pro Siriuse Blacka přímo nesnesitelná. Beztak mu pokaždé, když se vrátil domů, předhazovali důležitost čistokrevnosti.
   Nezapomenutelné momenty z prázdnin, všechny ty společně strávené chvilky s Jamesem, mu utkvěly v paměti. A velice rád o nich diskutoval. „Fakt nezapomenutelný bylo, jak se Jamesův tatík proměnil ve vánočního krocana a toho, co byl připravený na stole, někam schoval. A paní Potterová se hrozně vyděsila, protože si vážně myslela, že ten pták obživnul.“
   Remus a Petr hýkali smíchy. „A co se dělo, když se Jamesův tatík „odhalil“?“ vzmohl se konečně Lupin na rozumné slovo.
   „Máma na něj vzala vařečku a honila ho po zahradě asi půl hodiny,“ rozchechtal se James. To už se prohýbala smíchy celá povedená čtveřice.

   Severus se během února s Lily ještě několikrát sešel, řešili hlavně školní povinnosti. A krásná mladá žena si mu za tu dobu stačila několikrát postěžovat, jak ji neustále uhání ten otrapa Potter. „Ignoruj ho a on snad dá časem pokoj,“ radil jí Severus.
   „Když já nevím, Seve. Přijde mi, jako by to snad dělal naschvál. Prostě se ho nemůžu zbavit.“
   Snape se nehezky zašklebil a vytáhl z kapsy dvě malé černé kuličky. „Hoď mu to do pití a bude se bát před tebou ukázat.“
   „Rozhodně to zkusím,“ ujistila ho Lily a přijala od něj ingredience.