7.kapitola - Nabídka

vloženo: 19.05.2008   
počet zobrazení:   

   „Viděli jste ráno Evansovou z Nebelvíru? Příšerně se motala,“ vykládala u snídaně Eloise. Snape ji nechal řečnit. Koneckonců na něj nepadl ani stín podezření, když si po půlnoci se zmijozelskou primuskou vyměnil hlídku.
   „A kde ji viděli?“ toužila vědět Joy.
   „Toulala se v sedmém patře. Vypadala jako zfetovaná a pořád se držela za hlavu.“
   „Aha,“ Joyce s porozuměním kývla. „Tak to nás dneska při Přeměňování Nebelvír nepřeválcuje.“

   Samantha si své chlupaté klubíčko občas nosila s sebou na hodiny, aby také trochu poznalo svět. Ale běda, když začal někdo slzet radostí nebo smutkem! To pak bylo pozdvižení!
   „Když smícháš kořen asfodelu… No tak, vždyť už to skoro umíš!“
   Samantha zavrtěla hlavou. „To říkáš z legrace, Snape.“
   „No, ale alespoň naši malou hru už zvládáš dobře,“ pronesl spokojeně. „A to ostatní… musíš cvičit a stále si to opakovat.“
   Děvče vzdychlo a proneslo hlasem přetékajícím utrpením: „Vždyť já se tak snažím!“

   „Vítám vás, Severusi, jen račte dál!“ Profesor Kratiknot ochotně vpustil studenta do svého kabinetu. Maličký učitel Kouzelných formulí byl ředitelem Havraspáru, a proto ho Snape vyhledal. Promnul si dlouhý hnědý plnovous a zeptal se: „Co vás sem přivádí?“
   „Chtěl bych se pozeptat, jak se učí má příbuzná.“
   „Ach tak. A o koho že jde?“
   „Jmenuje se Samantha Vayrová.“
   Kratiknot se nepatrně pousmál. „Přestože máme teprve začátek února, můžu poskytnout dostatečné informace o jejím prospěchu. Takže vesměs je to dobré – v mém předmětu přímo exceluje a v Přeměňování také dělá pokroky. Profesorka Prýtová tvrdí, že je malinko nešikovná a každou chvíli se při Bylinkářství zraní, ale nikdy to není nic vážného. S létáním je trochu problém, ale to je ve vaší rodině asi dědičné. Vzpomínám si, že ani vy jste neuměl pořádně létat.“
   Severus přikývl. „Je to tak, máte výbornou paměť profesore.“
   „A kdy že se to zlomilo?“
   „Před třemi lety.“
   „Ano, ano. A nakonec Lektvary. Profesor Křiklan říká, že Samantha je velice snaživá, ale hrozně popletená. Zatím žádný lektvar neuvařila správně. Promluvíte si s ní?“
   „Už jsem si to vzal na starost. Doučuji ji po večerech v knihovně.“
   „Výborně. Tak to bychom měli nejspíše ukončit náš rozhovor.“
   „A kázeň?“
   „Pokud je mi známo, kromě trestu od kolegy Binnse nespáchala žádný přečin.“
   Severus spokojeně vstal. „Děkuji. Sbohem, profesore!“

   Samantha se toulala blízko Hagridovy hájenky. „Jé, co je to za divné tvorečky?“
   „To jsou hrabáci,“ vysvětloval jí ochotně Hagrid. „Musím je zanést profesoru Kettleburnovi, chce o nich vykládat studentům.“
   „To je ten legrační pán, co tak divně skáče?“ zahihňala se Samantha.
   „Jó, ten. On je strašnej nemotora, každou chvíli si něco zlomí.“
   „Aha.“ Strčila prst do pusy a zamyšleně pozorovala hrabáky.

   Severus se nechtěl Lily Evansové vzdát, i když jí slíbil pouze příměří. Stále ji miloval a věděl, že ji nikdy milovat nepřestane. A přestože ho vytrvale odmítala a bála se mu znovu svěřit svou důvěru, neproslýchalo se, že by s někým chodila. Nezahodí svou možná poslední šanci! Bude bojovat o Lilyinu přízeň, dokud to půjde!

   Vysoký brunet Avery vyhledal Severuse a zastihl ho v ne právě přívětivé náladě. „Vzpomínáš si na Luciuse Malfoye, toho prefekta?“
   „Zkrať to, Avery,“ zavrčel Snape.
   „Posílá ti dopis,“ sykl mladík a rychle předal zalepenou obálku. Severus ji s úšklebkem roztrhl a přelétl pergamen očima.

   „Zveme tě do společenstva Utajovaných. Hledáme spolehlivé jedince, kterým není cizí černá magie. Nabízíme možnost uspokojení vašich nejtajnějších snů. Přijďte, ať jste vyvrhelové společnosti, nebo jen neudržíte své touhy na uzdě. Odepište obratem.
   Lucius Malfoy, tajemník.“

   „Vypadá to lákavě,“ zamyslel se Snape. „Promyslím to.“
   „Já teda do toho jdu,“ prohlásil Avery. „Rookwood taky a ukecáváme Macnaira a Mulcibera.“
   „Jo, jasně, Avery. Já úplně zapomněl, že ty vždycky musíš mít někoho za zadkem. Jako bys prostě nemohl být trochu samosta…“
   Snapeovo kázání přerušil přílet sovy. „Ale to není moje pošta!“ Zarazil se a pak se naštval. „Mně jsi to neměla přinést, sovo zatracená!“ Avery ho se zájmem pozoroval a jeho jasně modré tůňky neustále těkaly sem a tam. Severus věděl, že se to nemá, ale rozlepil obálku. „Je zle,“ zašeptal. „Sestřenčini rodiče se rozvádějí!“