6.kapitola - Bolestné vzpomínky

vloženo: 13.05.2008   
počet zobrazení:   

   Pobertové připravili Lily Evansové překvapení. Obzvlášť záležet si dal James a celou dobu se choval naprosto vzorně. Sirius obstaral nádherný třípatrový dort a jeho brýlatý přítel ho očaroval tak, aby z něj po sfouknutí svíček vylétla holubice. Lily si své narozeniny skutečně nemohla vynachválit. Od Kathleen a Rebecky dostala nádherné karmínově rudé šaty. Remus jí daroval knížku plnou spousty užitečných zaklínadel a protikouzel. Sirius se blýsknul lahvinkou něčeho ostřejšího, od Jamese se dočkala pravé nebelvírské šály a dokonce i Petr jí daroval malou dřevěnou píšťalku.
   Zábava začala a alkohol tekl proudem. Dívky se výborně bavily a Lily si své sedmnáctiny skutečně užívala. Ale už se blížil čas odejít.
   „Remusi?“
   „Copak, Lil?“
   „Mohl bys za mě vzít hlídku? Dneska už něco mám.“
   „Rád to za tebe vezmu,“ usmál se Lupin a prohrábl si vlasy. „Tohle je přece tvůj den, tak si ho řádně užij.“
   Lily sebevědomě kráčela nočním hradem. Konečně se zastavila v sedmém patře, před Komnatou nejvyšší potřeby. V ruce tiskla malý papírek. Třikrát obešla chodbu a polohlasem mumlala: „Přeji si být tam, kde je teď Severus.“ Jejímu snažení bylo vyhověno. Opatrně vstoupila do dveří, pokoj se nořil do tmy. Překročila práh a místnost ozářily planoucí pochodně. V místnosti byla pohovka, prostý dřevěný stolek a na něm lahve vína a mísa ovoce. V rohu stál Severus a ledabyle se opíral o zeď.
   „Páni!“ vydechla Lily.
   „Chtěl jsem, aby to tu bylo útulné,“ pronesl a zadíval se do jejích smaragdových očí.
   Smetla vlasy z čela a posadila se na pohovku. „Vzal jsi někoho s sebou?“
   „Pochybuju, že by někdo šel. Mezi Nebelvírem a Zmijozelem vládne odjakživa nevraživost.“
   „To nevadí. Tak tu budeme sami,“ řekla a usmála se.
   Nalil oběma číši vína a připil Lily na zdraví. Nálada se brzy uvolnila. Severus si připravil originální dárek. Zdobené pouzdro na hůlku. „Tos vyráběl?“ zeptala se se zájmem.
   „Kéž by,“ udělal kyselý obličej a dolil jim víno.
   Bavili se dlouho a trochu si i zatančili. Samozřejmě, že Lily to s alkoholem dost přehnala a byla už řádně přiopilá.
   „Škyt. Je mi… božsky!“ výskala.
   „Fajn, ale teď bys měla chvíli ležet,“ stanovil Snape nekompromisně diagnózu.
   „Ale já se chci bavit!“ zanaříkala Lily. Přes veškeré její protesty ji Severus zatlačil do pohovky. „Budeš mě hladit ve vlasech?“ Svolil a zrzka mu složila hlavu na klín. Jemně ji vískal v jejích zrzavých pramenech a přemýšlel. O něm, dnešním večeru a o ní. Tolik bolestných vzpomínek se ukrývalo v jeho mysli.
   Všechno zkazil tím dnem, kdy Lily Evansovou nazval mudlovskou šmejdkou, krátce po skončení zkoušek NKÚ. Do té doby si užíval naprosto neznámých pocitů a zjistil, jaké je to být milován. Ať už šlo o vroucný polibek nebo jejich první a jedinou noc.
   Vzpomínky se z hlubin mysli nořily jedna za druhou. Veselé střídaly smutné.

   „Lily, co se ti na mně vlastně tak líbí?“
   „To nejde úplně přesně popsat,“ zakřenila se rusovláska. „Asi to, že se dokážeš otevřít a odhalit roušku citů.“ Protočil oči v sloup, ale neřekl nic. „Víš, tak jsem přemýšlela. Ty jsi princ a já chudá holka utlačovaná starší sestrou. A každý princ jednou přijde a svou vyvolenou zachrání.“
   „To je pěkně naivní.“
   Lily se do něj vpíjela pohledem a on se nořil do jejích očí. „Jsme jen děti, Severusi. A děti rády sní. Prosím, nech mne snít.“

   Pohladil ji znovu po vlasech a ona se jen slastně zavrtěla. Patrně už ani nevnímala, kde je a s kým. Byla mu vydána milost, ale on by nikdy neposkvrnil její čistotu, pokud by sama nechtěla. I když… vlastně už nebyla zcela čistá, respektive její tělo, jen její duše zůstávala nadále neposkvrněna zlem. Lehounce jí přejel po zádech. Co chvíli se mu na klíně převalila. Pokušení, ach to pokušení! Je opilá a ráno si nebude nic pamatovat. Ale vzdorovitý hlásek v hlavě nechtěl takové smilstvo dopustit. Severus dlouho do noci bojoval se svými zvířecími pudy, zatímco Lily se už nějakou dobu pokoušela usnout. Nakonec se k ní naklonil a zašeptal: „Samantha Vayrová je moje sestřenice…“