7.kapitola - Jen pomocná ruka někdy nestačí...

vloženo: 22.06.2010   
počet zobrazení:   

   Kaze mohla namítat, jak chtěla, zůstávala jsem tvrdohlavá. Chari se naopak dostávala zas do formy. Mohla se bez výčitek změnit na kohokoli a použít jakékoli jeho jutsu.
   „Len, teďka ti ukážu něco extra!“ zavýskla a pak se její tělo začalo nadouvat. Hollow natočil hlavu, rozhodně netušil, co ho čeká. „Masový tank!“ vřískl Chouji a do minuty udělal z příšerky placku.
   „Jé! Chari, to je skvělý! Proč jenom jsem nechala ten foťák na ubytovně?“ bědovala Lenura, když jim Prázdný začal mizet před očima.
   „Příště si ho vem a já ti skolím dalšího,“ chechtala se Characterless a zarazila katanu do země.

   Nutno říci, že jsme se v nemocnici vážně prostřídali. Já se jí sice vyhýbala jak čert kříži, ale hAnko tam teď ležela s nataženým svalem na noze, Parry se s Kubbym vyměnil hned ten den, kdy ho měli konečně pustit. Minata kvůli slabosti ještě musela zůstat na lůžku a Yuki nějaký Hollow ošklivě kousl, což se bralo jako otrava, a muselo se to řešit hned. Rika jí svatosvatě slíbila, že ho najde a rafne ho, aby zjistila, jestli má krom týhle moci taky jedovatý zuby. Asi nemusím dodávat, že nás to opět rozesmálo a museli jsme do kolen.

   T.a.r.a.n.e.e se sice spáleniny ještě úplně nezahojily, ale měla povoleno střílet na dálku ohnivé koule. Dělala posilu Sorince, která ovládala jutsu spojené s vodou. Jenže na tenhle přízrak bylo potřeba dvou intenzivně útočících bojovníků, protože Tarush plnila roli zálohy.
   Když už to ale vypadalo vážně špatně, cizí muž skočil Hollowovi na hřbet a propíchl ho zanpakutou. Pak příšera zmizela a ony poznaly v cizinci dredatého důstojníka.
   „Já myslela, že je slepý,“ vydechla T.a.r.a.n.e.e a sedla si na zem.

   Ketsueki a Lenura pracovaly spolu, ale ten den bylo na levačku snad všechno. Hnědovlasé se opět podařilo přehlédnout nepřítele, který doteď útočil ze zákrytu, zatímco likvidovaly jeho kolegu, a když hlučně dopadla na zem, věděla, že včas už to nestihne. Totéž si uvědomila i černovláska ovládající zemské techniky. Vrhla se na zem a snažila si krýt hlavu.
   „Ó, všemocný Kyuubi, k tobě se obracím ve své poslední hodině…,“ drmolila.
   „Kettie!“ Len k ní z posledních sil natáhla ruku.
   Stvůra rozevřela tlamu a chystala se ubohou dívku zavalit. Obě raději zavřely oči, teď už bylo pozdě na všechno. Pak se ozval strašlivý řev a zařinčení zbraně. Podívaly se, co způsobilo ten hluk. Když se rozvířil prach, spatřily bojovníka se zakrytým obličejem, v oblé helmici.
   „Lenura k němu doběhla a pevně ho objala kolem pasu, přitom ji něco zašimralo v dlani. „Jé! Vy máte ocas?“
   „Shinigami něco zabručel a pak si sundal helmu. Skrývala se pod ní… liška. Ohromená byla i Ketsueki. „Wow! Takže zázraky se fakt dějou!“
   Kapitán Komamura se musel usmát. Nevěděl proč, ale těmhle dívkám zřejmě nevadilo, že je pouhým zvířetem.

   Alea a Lilithka měly tentokrát také problém. Jejich Hollow se… řečeno doslova… zbláznil. Mlátil kolem sebe obrovskýma prackama, takže se k němu vůbec nemohly dostat.
   „Nemůžu mu nasadit do hlavy žádnou iluzi! Neni soustředěnej na jedno místo!“ zuřila blondýnka s růžovými proužky ve vlasech.
   „A já bych ho akorát tak rozdráždila. Co budem dělat?“
   Ne, že by se nepokusily utéct, když viděly, že je potřeba změnit formaci, jenže stvůra se za nimi vrhla, a jakmile se k ní obrátily zas čelem, pokračovala ve svém nesmyslném mlácení do země.
   „Nebyl tohle zaživa nějaký chovanec z ústavu?“ zapřemýšlela Alea. „Nebo i Hollow můžou zmagořit?“
   Odpověď se naskytla sama. „Vystřel, Shinsou!“ Nebyl to výkřik, spíš to znělo jako hadí zasyčení. Dívky měly co dělat, aby uskočily stranou, když se kolem nich prohnala čepel Shinigamiho, který zůstával ve stínu.
   „Shi… Shinsou. To je kapitán Ichimaru!“ vyhrkla Lilithka, jak si náhle vzpomněla na jméno jejich zachránce.

   Chari vraštila čelo. Hollowové nás hledali, byli dva, takoví giganti na nás dvě ne moc mrštné dívky, to nebylo fér.
   „Ty nás zašlápnou, než bysme se k nim dostaly,“ mínila Characterless a já s ní souhlasila.
   „Máš nějakej plán?“
   „Jo, vyzkouším Ino a zkusíme je oblbnout.“
   „Jo, to by mohlo vyjít.“
   Provedla přeměnu do krásné blondýny a začaly jsme slézat ze stromu, abychom se našim protivníkům postavily tváří v tvář. Já tu teď byla místo opory.
   „Shintenshin no Jutsu!“
   Opatrně jsem klekla na zem, podpírajíc Chari, která se právě teď nacházela v těle Hollowa, který se snažil zmlátit svého společníka, kterému nemohlo dojít, co se to děje. Plán to byl dobrej, a mohl dokonce vyjít, kdyby…

   Vzduchem se něco mihlo, zahlédla jsem ostří. Pustila jsem kamarádku, vyvolala křídla, vznesla se a srazila Shinigamiho stranou dřív, než stihl zaútočit. „Přeskočilo ti?“ zaječela jsem na něj. „Málem jsi mi zabil kolegyni!“ Blonďák se tvářil zmateně. Nechápal to, ani nemohl. „V žádnym případě teď neútoč!“
   Nechala jsem ho být, vrhla se k tmavovlásce a sklonila se k ní. „Honem, vrať se!“ Jemně jsem s ní zatřásla. Otevřela oči a zatvářila se zlomyslně. „Hele, ne abys teď v duchu spřádala nějakou yuri scénu,“ zakřenila jsem se na ni.
   „Boha jeho, tebe to nějak bere,“ zaúpěla a sáhla si na hlavu. „Pořádně mě bolí šiška.“
   „Promiň, musela jsem tě pustit, protože…“
   Nestačila jsem to ale doříct, protože se k nám vrhl Kira a já ho automaticky praštila, bylo to jak reflex.
   „Hele, tys mu asi přerazila nos,“ prohlásila Chari a sledovala, jak si ho důstojník drží.
   „Málem tě zabil. A vstávej, jsme si kvit.“

   Podepřela jsem ji z jedné strany a milostivě Kirovi dovolila, aby se jí zmocnil na straně druhé. Chtěla jsem ji dostat do postele, aby se prospala. Jenže cestou jsem se…
   „Já nepochopim člověka, co se dokáže zakopnout o vlastní nohy!“ Characterless obrátila oči v sloup.
   „To nejsi sama,“ zabručela jsem a zlostně zírala na dlaždici, se kterou si zřejmě někdo hrál, protože byla posunutá.
   Místo na ubytovnu jsme všichni tři zamířili do nemocnice, aby mi ovázali vyvrknutý kotník. Chari si tam rovnou lehla s tím, že dneska už nedělá. Přetáhla si peřinu přes hlavu a usnula.

   Stařík Yamamoto smutně vraštil čelo, blondýna a blonďák ho přiváděli do rozpaků. Nemohla jsem ještě pořádně chodit, takže mě na ústředí donesl v náručí šéf osmičky, kapitán Kyouraku, i když jsem mu to vymlouvala, dokud byl ochotný to poslouchat.
   „Akorát kvůli mně budete mít problém!“ domlouvala jsem mu, když nám Kira otvíral dveře.
   „Shunsui!“ bědoval stařec sedící na koberci. „To už nemáš před svým učitelem žádnou úctu?“
   „Odmítla se nechat vzít za ruku, tak jsem ji sem raději donesl. Sayonára, staříku Yamo!“ Zamával, rozloučil se a zmizel.
   „Hm, dobrá. Co bylo příčinou toho sporu?“
   „Bezdůvodně mě udeřila!“ ozval se Kira.
   „Ohrozil na životě mojí kamarádku!“ stála jsem na svém.
   „Je to pravda?“
   „Jistěže ne, kapitáne!“
   „Poslyšte, pane Yamamoto, slíbil jste, že Shinigami nebudou zasahovat do naší práce, pokud je o to nepožádáme, tak zněla dohoda. Ona je něco jako univerzální voják a zrovna v tý chvíli byla v těle toho Hollow, přesněji v jeho mozku, a ovládala ho. Kdyby ho důstojník zasáhl, mohla má přítelkyně umřít. Měla jsem plné právo do něj praštit a klidně to udělám znova, jestli tu chybu nepřizná!“

   Po chodbě procházeli dva vysoce postavení důstojníci a samozřejmě zaslechli hádku. „Co myslíte, že se tam děje, kapitáne Kuchiki?“
   „Nevím, zjisti mi to, Renji,“ opáčil Byakuya chladně a nechal ho stát přede dveřmi. Zaklepal, počkal na vyzvání a vešel.
   „Ach, výborně,“ usmál se starý muž. „Podkapitáne Abaraii, vezměte tohle děvče na ubytovnu a postarejte se, ať se nehne z postele, dokud se neobjeví někdo z jejích spolupracovníků. Nechci tu další konflikty.“
   Kira byl zdá se spokojený, já vůbec. Renji rychle zhodnotil situaci a do pokoje mě donesl, tak jako to udělal Shunsui. Měla jsem ležet, zatímco on přecházel ke dveřím a zase zpátky. Kdyby mě tak neštvalo, že ho vidím, musela bych se smát.
   „Ehm… je tam už někdo?“
   „Pojď dál, Perlo! Nestojí to za řeč.“
   „Takhle to zní, že tam někoho máš!“ ozvala se odpověď.
   „Jo, je tu mužskej, tak sem vlez a já ti to hned vysvětlim.“
   Nebylo to třeba. Sotva hnědovlasá vklouzla dovnitř, Abarai se uklonil a zmizel dřív, než mohla zjistit, kdo to byl.
   „Stařík Renjimu nakázal, aby mě sem odnes a dohlíd na to, že nebudu jako správná zlobivá holka namáhat vyvrknutej kotník,“ zabručela jsem a zadívala se z okna. Chtěla jsem se ujistit, že tu nezůstal špehovat.
   „Ty koukáš z okna, viď? Líbí se ti snad?“
   Zhluboka jsem si vzdychla a podívala se na ni s naprostým znechucením. „Ty už nebojuj. Měkne ti z toho mozek.“