Šmírovali jsme Uršulu

vloženo: 17.01.2009   
počet zobrazení:!   

   Předkládáme autentický rozhovor čtyř protagonistů z Bradavické školy čar a kouzel. V hlavních rolích:

   Harry Potter (dále jen H) – nenapravitelný delikvent, co obden něco vyvede a miláček ředitele Brumbála. Příslušník koleje Nebelvír a Chlapec, který přežil.

   Ron Weasley (dále jen R) – Harryho věrný kumpán z čistokrevné kouzelnické rodiny. Příslušník koleje Nebelvír. Žádné zvláštní schopnosti u něho prokázány dosud nebyly.

   Argus Filch (dále jen F) – Nerudný bradavický školník. Nenávidí studenty, stejně jako oni jeho. Za největší poctu by považoval obnovení starých a dávno zakázaných školních trestů.

   Severus Snape (dále jen S) – Ředitel koleje Zmijozel, učitel lektvarů. Svědomitý člen profesorského sboru, jeho trestní rejstřík je bez poskvrnky. Lituje, že mu ředitel nedává na studenty více pravomocí.

   A nyní už k samotnému rozhovoru. A pamatujte – toto se skutečně odehrálo! :-D

   S: „Filchi, no to snad ne! To už mi zas vedete ty dva nenapravitelné lumpy! Co zas provedli?“
   F: „Načapal jsem je, jak se snaží vylomit dveře vašeho kabinetu.“ Potutelně se usmívá.
   S: „Dobře, velice dobře! Tak, Pottere, Weasley, co mi k tomu řeknete?“ Jeho klidný tón hochy znervózňuje.
   R: „Není to jedno? Když vám to řekneme, stejně tomu neuvěříte!“ ušklíbne se.
   H: „Kušuj, Rone! Aspoň jednou bysme nemuseli mít hned na začátku roku malér.“
   S: „No, takže čekám, pánové. A jestli se do pěti minut nedovím, co vás vedlo k tomu, že jste se mi snažili vloupat do kabinetu, odvede si vás tady Filch.“ Spokojeně se zašklebí.
   F: „Prosím, dejte mi je hned. Tak rád bych je pověsil za kotníky ve sklepení. Prosím, smutně koukám.“ Je na něm vidět, že se těší.
   S: „Ne, chtěl jsem je jen postrašit, vy jste, Filchi, vážně natvrdlý!“ Kroutí nechápavě hlavou, kluci se uculují.
   S: „No a teď vy, tak co jste vyváděli?“
   R: „No to je prosté, hledali jsme Hermionu a mysleli jsme, že je v koupelně Ufňukané Uršuly.“ Pauza, Ron stále mlčí.
   S: „A dál?“
   H: „Prostě jsme tam vlezli, no. Přece se nebudeš, Rone, stydět za to, že jsme vlezli na holčičí záchod, stejně to bylo jenom jednou!“ Ron chce něco říct, ale Harry mu šlápne na nohu.
   S: „Pokračujte, na váš výslech nemám celý den.“ Začíná být netrpělivý.
   R: „No, tak teda dobře. Hermiona tam nebyla a Uršulu taky nebylo nikde vidět. Začali jsme s Harrym spekulovat, kde asi zase lítá, a pak jsme zaslechli její zvonivý smích z jedné z kabinek.“
   S: „A vy dva lumpové, od přírody zvědaví, jste chtěli vědět, co tam dělá, že?“
   H: „No vidíte, že nejste tak hloupej!“ vypálí Harry, Snape dělá, že to přeslechl.
   H: „Ron mi stoupnul na ramena a naklonil se přes dveře kabinky. Prý viděl Uršulu, jak si povídá s Protivou a oba se smějou. Neudržel se a začal se řehtat na celé kolo a spadli jsme na zem.“
   R: „Ale kdybyste to viděl, tak byste se taky neudržel, pane profesore. Měli hlavy podezřele blízko u sebe.“ Drží se za břicho.
   H: „Takhle naštvanou jsme Uršulu ještě neviděli. Celá zrudla, sálaly z ní plameny, z očí jí sršely blesky. Tak hrozně jsme se lekli, že jsme vzali nohy na ramena a zapomněli jsme tam svoje hůlky.“
   R: „Jednu vzala Uršula, druhou Protiva, pronásledovali nás a z hůlek vystřelovali ohnivé šípy.“
   H: „No a váš kabinet bylo to nejbližší místo, kde jsme se mohli schovat, jenže jsme neměli hůlky, abychom otevřeli kouzlem zamčený kabinet, tak jsme se pokoušeli vylomit dveře.“
   R: „Do toho jsme uslyšeli Filchův křik, Uršula s Protivou se lekli a upustili hůlky. Než jsme se stačili schovat, Filch nás chytil. A to je celý!“ dokončí Ron.
   S: „To je ta nejpitomější výmluva! Nic hloupějšího jsem v životě neslyšel! Co to děláte, Filchi? Co je vám?“ Filch stojí, chechtá se na celé kolo a z očí mu tečou slzy. Snapea to vyvede z míry natolik, že zlomeným hlasem řekne: „Můžete jít.“