6.kapitola - Nečekaný spojenec

vloženo: 07.03.2009   
počet zobrazení:   

   Vysoká dívka s tmavě hnědými vlasy a dost štíhlou postavou mrštně uskočila mudlovské ženě, která kamsi spěchala. Zlomyslně se ušklíbla a sáhla po hůlce. Jemným pohybem, přestože dosti rychlým, odsunula obtloustlou mudlu i s jejími nákupními taškami o pár metrů dál. Vzdychla a setřela pot z čela. Poté sáhla do kapsy pro hodinky. Zatraceně! Zaklela v duchu. Vždyť přijde pozdě! Chytila do ruky kabelku, která jí před malou chvilkou málem vyklouzla z ruky, a rozběhla se opět po chodníku. Měla vážně štěstí, že v téhle zapadlé uličce už žádný mudla nebyl. Takže teď bude moci nerušně pokračovat v cestě…

   Kéž by osud nebyl tak vrtošivý a neliboval si ve zlomyslnostech. Pansy padla na zem a prskala zlostí. Zvedla hlavu, aby se podívala do očí tomu střevu, co ji srazilo na chodník. Kouzelník… to poznala okamžitě. Jen slepý by si nevšiml černého pláště a tmavých bot. Potlačila zahihňání, když postřehla, jak se cizincovy kalhoty snaží vyvléknout z ledabyle utaženého pásku.

   Mladý muž se rozpačitě usmál, nejspíš to mělo být omluvné gesto. Za pomoci hůlky posbíral věci, které dívce vypadly z kabelky a přisunul je i s kabelkou k ní. Rychle je nastrkala na místo, kde byly předtím.
   „To neumíš dávat pozor? Lítáš jak střelenej!“ Ano, její vztek musel ven.
   „Nechtěl jsem, promiň,“ zamumlal.
   Zvedala se, ruce pomalu zatínala a propalovala provinilce spalujícím, dokonce vražedným pohledem.
   Zrzek na ní zůstal viset očima, zvědavost mu nedala. Kráska byla celá v černém, kratší sukně odhalovala pěstěně nožky. Náhle procitl z opojení a uvědomil si, že na něho křičí.
   „Víš, co ty jsi? Kvůli… kvůli tobě přijdu pozdě!“
   „Už jsem řek, že mě to mrzí!“ zahulákal a ona si v té chvíli uvědomila, že je to starý známý. „Weasley?“ sykla.
   „My se známe?“ zeptal se přihlouple.
   „Pokud ti někdy něco říkalo jméno Pansy Parkinsonová, tak ano!“ odsekla a chystala se zmizet, už tu nemohla ztrácet čas.
   Ron cítil potřebu nějak napravit, co spískal. „Aspoň tě doprovodím. Kam že to jdeš?
   „Na King´s Cross. Ale vlak mi za chvíli ujede!“ odsekla nakvašeně.
   „Aha. Tak v tom případě…“ Zrzek sáhl po hůlce a Pansy na malou chvíli přepadl strach, že ji prokleje. Místo toho s ní mávnul ve vzduchu a během minuty… ne, půl minuty... se v jejich těsné blízkosti objevil třípatrový sytě fialový autobus.
   „Eh?“ Mladá žena se zarazila. Nic takového dosud neviděla, nebo přesněji řečeno nepoužila.
   „Kdo z vás zvedl hůlku?“ Z kabinky se vypotácel vousatý poloslepý mužíček, řidič Ernie.
   „Já.“ Ron ukázal na sebe. „Ale odvezete tady slečnu.“
   „A kam to bude, mladá paní?“ Stařík se zavrtěl, zatímco se kostnatou rukou přidržoval konstrukce.
   „Do Bradavic,“ prohlásila Pansy pevně.
   „Dobrá, dobrá. Zaplatíte mi až uvnitř.“
   Kývla hlavou a nejistě nastoupila do Záchranného autobusu.

   Probíhala chodbami. Musela spěchat, protože si ji zlomyslný Protiva vybral za terč svých krutých žertíků. V panice zacloumala dveřmi prvního kabinetu, který se namanul, a vpadla dovnitř. Pomalu dýchala, nohy se jí malinko třásly. „Čemu vděčím za návštěvu?“ Pansy zděšeně vyjekla. Ten hlas, který vycházel z nejtemnějšího rohu pokoje, okamžitě poznala. „Vy… já… sakra.“ Nakonec zaklela a přinutila se otočit.
   „Copak? Snad se mě nebojíte, Pansy?“ Severus Snape se před ní objevil ve svém typickém černém plášti a upíral na ni pichlavé oči.
   „Vy… jste Smrtijed,“ zašeptala.
   „Draco byl také a nijak zvlášť ti to nevadilo!“ vyštěkl její bývalý profesor.
   „Jenže ten neměl na vybranou!“ ohradila se dívka ostře.
   „To já také ne!“ odpověděl stejně podrážděným tónem, ale pak jeho hlas zjihl. „Ale proto jste jistě nepřišla.“
   Pansy zkrotla a plaše na něho pohlédla. „Přišla jsem za profesorkou McGonagallovou… žádat o místo… učitele lektvarů.“
   „Hm, vaše známky byly průměrné, což ovšem způsobovalo lajdáctví a zjevná nechuť k učení, protože praktická cvičení jste obvykle zvládala na výbornou,“ prohlásil Snape, jako by ho to ani trochu nevzrušovalo. Pak se samolibě usmál. „Já zůstávám učitelem Obrany proti černé magii, tudíž vám své první místo milerád přenechám.“

   Skončili u šálku čaje, Pansy nakonec nepohrdla ani sklenkou grogu. Severus Snape před ni položil noviny a během chvilky probrali všechny události, jež se sběhly od doby, kdy se viděli naposledy. Dokonce mu pověděla i o tom ranním incidentu a on zpozorněl a pochopil, že právě získal spojence pro svůj plán.