1.kapitola - Deidaro?

vloženo: 26.10.2008   
počet zobrazení:   

   Místo, kudy procházeli dva cizinci v černých pláštích a vyšitým znakem rudých mraků, bylo zcela opuštěné. Možná právě proto na sebe naštvaně křičeli a nechtěli s tím přestat. Kdo z nich si začal, to není známo. Jisté ovšem je, že kdokoli by je v tu chvíli odposlouchával, naučil by se mnoho nového.

   „Ještě jednou udělám takovou pitomost a budu se řídit tvýma pokynama!“ rozčiloval se docela pohledný chlapík, kterému už stačily zbělat vlasy, a právě nyní mával nad hlavou kosou.
   „Na mě to laskavě nesváděj! Tys tu mapu zapomněl v sídle!“
   „Jo, aha, takže celý je to moje vina? Kde to žiješ, Kakuzu? Z nás dvou jsem ten chytřejší já!“
   To byla pro muže, který měl tvář zahalenou, skutečně poslední kapka. Napřáhl pravici a rozkřikl se: „Řekni ještě slovo, Hidane, a fakt už se neudržim a urazim ti tu tvojí palici!“
   „Hele, jen klídek!“
   Kakuzu se rozmáchl, ale ninja mu hbitě uhnul.
   „Baka! Ty jsi vážně hluchej jako poleno!“ okřikl ho Hidan.
   „Co tím jako myslíš?“
   „Že tu nejsme sami!“
   Zaposlouchali se do ticha, které nastalo. Sotva znatelné kroky ustaly, protože vetřelec se zastavil. Měl skloněnou hlavu, muži postřehli jen dosti dlouhé blonďaté vlasy. Viděli, že ta osoba má na sobě kalhoty v tmavě modré barvě a černou košili. A také si všimli, že ten někdo se pokouší couvat.
   „Hej, ty! Okamžitě stůj!“ Hidan vykřikl, ale nečekal, že mu neznámý bude odporovat a dá se na útěk. „Řekl jsem stůj!“ Rozběhl se za ním.
   „Doton: Zemský výbuch!“
   Na malý okamžik zahlédl obličej cizince, dívčí a půvabný. Vzápětí však země na několika místech popraskala a Hidan nestačil včas uhnout. Když otevřel opět oči, postřehl cizí tělo, které na něm leželo.
   „Co žes mě zachránil?“ popíchl svého týmového partnera.
   „Nemám šajna! Nejspíš už senilním.“ Kakuzu se z něj zase rychle zvedl, otočil se k němu zády a oprašoval si plášť.
   „Je to holka,“ vyhrkl Hidan.
   „Pak tě teda pěkně roznesla na kopytech.“ Maskovaný ninja se začal pochechtávat.
   „Nech si ty fóry!“ Bělovlasý se čertil, pak vstal a rozhlížel se.

   Blonďatá dívka stála opřená o strom a oddychovala. Měla strach, ale ti dva cizí muži jí blokují únikovou cestu. Možná by měla počkat, až odejdou…
   „Víme, že tam jsi! Tak koukej vylézt ven!“ ozval se hrubý hlas nepříliš daleko od ní. Pokusila se ukrýt ještě trochu pečlivěji.
   „Běžte pryč,“ šeptala si pro sebe. Vzápětí vykřikla a byla nucena uskočit stranou, protože přímo nad ní se přelomil strom. Zaječela a zůstala ležet na zemi, chráníc si rukama hlavu.
   „Tenhle trik zabere vždycky!“ ušklíbl se Hidan a schoval kosu.
   „Zvedneme tu divnou osobu?“
   „Jen ji nech, ona se nám ráda ukáže sama.“
   Dva nebo tři dlouhé skoky a byli by u ní, jen tak krátká vzdálenost je od sebe dělila. Vetřelec pomalu zvedl hlavu, rukama se opíral o zvlhlou půdu a teď vyplašeně hleděl na dva blížící se ninji.

   Zastavili se, hleděli na neznámého, jako kdyby spatřili ducha. Snad je zarazily modré oči nebo některé rysy v obličeji toho, koho pronásledovali.
   „Co tu dělá? Proč není v sídle?“ sykl Hidan.
   Kakuzu mu neodpověděl, místo toho zařval zplna hrdla: „Deidaro! Co ty tu ksakru děláš?“

   Dívka v podřepu toužila zmizet pryč. Ti muži si ji zřejmě s někým spletli. Viděla, že se k ní blíží. Mrštně vyskočila a vykřikla: „Nepřibližujte se ke mně!“ Zkoušela je zastrašit.
   Oba muži si uvědomili, že tohle není jejich přítel z organizace.
   „Ta podoba by zblbla každýho,“ mínil Hidan.
   „Ale kdo to teda je? Jako by mu z oka vypadla.“
   Ninjové se šeptem dohadovali, té chvíle dívka využila a opět se dala na útěk.
   „Možná jsou příbuzní. Všiml jsem si totiž pár podobných rysů… tak například… ani jeden neposlouchá, když něco říkám.“ Hodil svou kosu navinutou na silném laně, jako by to byl oštěp. Dívka se otočila včas, vyjekla hrůzou, uskočila stranou a hlavou se udeřila o nejbližší strom. Zůstala ležet na trávě. Ninjové s naprostým klidem schovali zbraně a došli k dívce, která pomalu otevírala oči.
   „Už je mi to jasný. Tohle není on!“ prohlásil vítězoslavně bělovlasý.
   Byla zmatená. „Ale… kdo mám být?“