20.kapitola - Trampoty se Shenai

vloženo: 07.02.2009   
počet zobrazení:   

   Zetsu se v poslední době před vším tím chaosem, který v sídle vládl, schovával ve své ložnici. V takových chvílích ho přepadaly chmury a velmi zvláštní filozofické úvahy, v nichž figuroval zejména spor bílé s černou. A Zetsuovy myšlenky se stále více stáčely k dosud nenarozenému dítěti, které se v Akatsuki co nejdříve objeví.
   „Bude tu mimino, co ty na to?“ dorážela bílá.
   „A co já s tím?“ ohradila se černá.
   „Budeš se o něj muset starat,“ protáhla světlá.
   „Neprovokuj!“
   „A pak ti ten kluk zmrzačí Tobiho!“ rozchechtala se údajně lepší polovička Zetsuova obličeje.
   „Ha ha! Tak tomu se s chutí zasměju! Ten by se jen tak přeprat nenechal, je to totiž velkej ninja! A vůbec…“
   Teprve teď Zetsuovi došel význam všech vyřčených slov. „Jak si můžeš být tak jistá, že to bude kluk?“ zavrčela černá.
   „A ty snad chceš holku?“
   „Nepřeju Itachimu kluka,“ zazubila se tmavá.
   „Ach tak, to potom jo…,“ rozchechtala se bílá a spor byl ukončen.

   Deidara opatrně cupital po pokoji, v němž Shenai včera usnula. „Sestřičko?“ zafuněl spící ženě do ucha. Zamručela a ohnala se po něm rukou. Chytil ji za ni a s úsměvem jí s ní potřásl.
   „Ještě ne…,“ zamumlala ospale.
   „Už je dost hodin, víš to? Nejvyšší čas vstávat!“ Přisedl si k ní a zkusil ji nadzvednout. „Páni, to je síla!“ zafuněl a lopotil se dál.
   Do dveří nakoukl Itachi. Nejdříve si promnul oči a pak se po Deidarovi ohnal také. „Zakázaný ovoce chutná nejlíp, co?“
   „Co blbneš?“ vyjekl blonďáček. „Na svojí sestřičku bych nevztáh ruku! A vzbuď si ji sám, když jsi tak chytrej!“
   To už se ale Shenai zvedala z postele a stačila zabránit boji, ještě než vůbec začal. Místo toho na sebe Deidara a Itachi vrčeli a vrhali po sobě zuřivé pohledy.
   Uchiha ukončil spor první. Přešel pomalým krokem ke své ženě a dotkl se jemně jejího břicha. „Jak to s tebou vypadá?“ zeptal se.
   „Dočkáš se,“ prohlásila a upřela na něj nazelenalé oči.
   „Všichni už jsou z tebe nervózní,“ utrousil a zadíval se na její břicho. „A navíc… už máš nejvyšší čas.“
   „To od tebe nebylo hezký, Itachi.“
   „Zmizni, Deidaro!“
   „Nejsi tlustá,“ řekl, než konečně zmizel ve dveřích.
   „Ne, teď vážně! Kdy už… však víš…“
   „Myslím, že bych ti to řekla, kdybych to věděla,“ zasmála se Shenai a opřela se o něho. Měl co dělat, aby ji udržel.

   Vůdce vyhnala z postele mlsná. Pomalu se plížil po schodech dolů. Jeho kroky mířily co nejrychleji ke kuchyni. V temnotě zaslechl chroupání. Sáhl po vypínači. Baculatá dívka si zaclonila rukou oči a stáhla se, jako se upír schovává před slunečním svitem. Pein zavrtěl hlavou, protože se mu zdálo, že sní. Pak si ovšem musel přiznat, že je to přesně naopak… bdí, to bylo patrné. A prokazatelně se dívá na nechtěného člena Akatsuki. Přehlédl situaci a znaleckým tónem prohlásil: „No to se na to podívejme! Trochu krotit by ses nemohla? Jsi jak almara!“
   Shenai se na něho vyčítavě podívala. Chtěla namítnout, že přece čeká dítě, ale místo toho si jen nacpala do pusy další sousto. Vůdce s nelibostí pohlédl na její vrchovatý talíř, pak roztrpčeně mávnul rukou a zanechal ve tmě sedět provinile se tvářící dívku. „Přešla mě chuť,“ zavrčel, než za ním zapadly dveře.