4.kapitola - Den třetí

vloženo: 28.08.2008   
počet zobrazení:   

   Den třetí... (nejen) Slizké verše

   Členové Akatsuki se právě vrátili z mise v Konoze.
   „Zdravím, Šéfíku,
   dáte si plod fíku?“
   optal se příchozí modrý ninja a podal Peinovi misku s fíky.
   „Měli jsme dlouhou cestu,
   snad teď unikneme trestu!“
   zaprosil Zetsu a zatvářil se jako maximálně roztomilá květinka.
   „Šli jsme až do Konohy,
   bolí nás z toho nohy!“
   přisvědčil bělovlasý ninja.
   „Ty verše nás ničí,
   v uších nám z nich kvičí!“
   bědoval Kakuzu a držel se za hlavu.
   „Konoháčský choutky
   nakazí i loutky.“
   Sasori pokrčil rameny.
   „Tobi, to je hodný kluk,
   tak neřekl ani muk!“
   uklonil se mužíček v oranžové masce a odcupital kamsi pryč.
   „I já jsem jak tahle paka,
   od teďka naprostej BAKA!“
   povzdychl si Itachi a nenápadně se schoval za Šéfa.
   Jako poslední přistoupil blonďatý umělec Deidara, rozhlédl se, a jelikož Itachiho, skrytého za Peinem, nespatřil, vychrlil ze sebe veršované informace.
   „Komáři se v Konoze
   škrábou za letu na noze.
   Všichni tam teď bez pomoci
   skládaj verše ve dne, v noci.
   Někteří se nenechají
   a raději utíkají.
   Já je ale dopálil,
   pár jsem jich tam odpálil!“
   zazubil se a vzápětí zbledl, až zezelenal.
   „Cože jsi udělal?“ zalapal po dechu Pein, když vtom...
   Itachi se vynořil z úkrytu, popadl Deidaru za culíček a odvlekl ho stranou. Tam pronesl velmi temným hlasem:
   „Za to tě teď čeká trest,
   horší než do oka pěst!
   Použiju Tsukuyomi,
   romantické verše tě zlomí! Muhahaha...!“
   Jak vůdce Akatsuki zjistil, nikdy není radno posílat všechny členy organizace na výzvědy do Konohy najednou. Dnes to udělal a teď tu už jen ležel na zemi a upřímně toho činu litoval...

   „Orochimaru-sama! Sleduje nás nějaký ANBU!“ křikl Kabuto na svého pána.
   „Tak mi sakra nedělej hanbu!“ okřikl ho mistr mnoha zvláštních a prazvláštních technik a pomyslel si něco o čtyřokém bezmozkoidním idiotovi. Vždyť mu musí být jasný, že už je v tom namočenej taky... ne? pomyslel si trpce.
   „Víš, že už v tom taky jedeš?
   Nebo seš jen sprostá verbež?“
   otázal se a Kabutův obličej nabral stejný odstín jako jeho.
   „A jakpak to, mistře Ori,
   to jsou tam takové potvory?
   To bylo tím papírkem?
   Zakousnu je vampýrkem!“
   Brýlatý vytáhl z kapsy knihu Dracula a zamával s ní ve vzduchu. Pár stránek uletělo...
   „Mohl bys už raděj mlčet?
   Dostávám z tebe křeče!“
   dopálil se Orochimaru a nasadil větší rychlost.

   „Už je pryč,
   vy jste dříč!“
   pokýval Kabuto po asi hodinovém úprku uznale hlavou.
   „Tak sakra neveršuj, BAKA!“ zasyčel Orochimaru a vedle v porostu to zašustilo.
   Takže pryč, jo? Ty seš fakt nohsled na úplný... nic! pomyslel si. Teďka na to musím vymyslet rým!
   „Eh... Zas nás našli, paka!“

   „Cože?
   Ó můj bože!“
   vyděsil se Kabuto.
   Orochimaru si promnul spánky a pak vyrovnaným hlasem řekl:
   „Vylezte, vy ninjové,
   ano, ANBU z Listové!
   Jako muži bojujte,
   přitom taky veršujte!“
   Jaké bylo jeho překvapení, když místo toho, aby skrytý ANBU utekl, jak předpokládal, vylezl z křoví a pravil:
   „Bude mi radostí,
   vaše slizká výsosti!“
   A tak započal boj dvou ninjů. Boj na život a na smrt...? Spíš... boj veršů proti veršům... začali se totiž hádat.
   „Vy jedno slizké hádě,
   protivné hadí mládě!“
   nadával ANBU.
   „Zamaskovanej podivíne,
   co brzy utopí se ve víně!“
   odsekl Orochimaru.

   „Co jen si to myslíte,
   že mě tu tak haníte?“

   „Vy sám sebe zraníte,
   a na mě se pak zlobíte!“

   „Je vaše povinnost veršovat,
   sic musíte trest splňovat!“

   „Na verše nemám náladu,
   natož řešit trestu záhadu!“

   „Tak si založte zoologickou zahradu,
   plnou slizkejch hnusnejch hadů!“
   To už byl ANBU mírně namíchnutý.

   „To udělám velmi rád,
   ale teď chci spíše spát!“
   Hadí ninja si drze zívnul a přitom si protáhnul jazyk.

   „Co to máte za zvyk,
   vyplazovat jazyk?!“
   ANBU se urazil a utekl.

   „Tak a máme od něj pokoj!“ uchechtl se Orochimaru a spolu s Kabutem pokračovali v cestě vstříc zapadajícímu slunci...