21.kapitola - Pomozte najít Ero-Sennina!

vloženo: 05.08.2008   
počet zobrazení:   

   Ashley vyběhla do patra, sebrala první knížku, která jí přišla pod ruku, přes okno se dostala na strom a přelezla na větev, odkud dobře viděla na sousedčin dům. Opřela se pohodlněji o kmen a předstírala, že si čte. Gaara nechal tykev v pokoji, vylezl za ní a brzy ho následoval Deidara s loutkářem.

   Sousedstvím otřásl nejdříve strašlivý jekot a pak sprška takových nadávek, jaké se na důchodkyni vůbec nesluší.
   „Co se stalo?“ volala paní Jacksonová bydlící hned vedle ní a slunící se právě teď na zahradě.
   „Nemohu otevřít dveře! Jak se mám dostat z domu?“ bědovala Gréta Peabodyová.
   Sousedka jí přispěchala na pomoc. „Víte, že máte klíčovou dírku zaplácanou pískem?“ Mluvila dost hlasitě, aby měla jistotu, že ji stará paní uslyší.
   „Gaaro!“ Kankurou oblažil bratra znechuceným pohledem.
   „Já ho přemluvila, tak se zlob na mě,“ špitla zrzka. „Ta ženská mi dělá bezdůvodně ze života peklo. Kiminy schopnosti nemám, tak si musím poradit jinak.“
   „Neměl bych dělat takovéhle věci.“ Gaara se tvářil kajícně. „Jenže ta babizna si nic jiného nezasloužila.“
   „Kdyby tě tak viděla Temari.“ Loutkář už se usmíval. Deidara se pochichtával a přitom sledoval dění v protějším domě.
   „Tak zkuste vylézt oknem!“ radila sousedka. „Váš domek je pouze jednopatrový, pokud se nemýlím.“
   Ashley měla obličej schovaný za knihou a při pohledu na stařenku prolézající oknem jí cukaly koutky. Měla co dělat, aby se nerozesmála naplno.
   „Poprosím manžela, aby vám ten písek ze dveří vyrýpal.“
   „To budete hodná,“ posteskla si paní Peabodyová a bez váhání se vydala k domu Sommersových. „Ty za to můžeš! Nezapírej!“
   Odložila knihu. „Je snad něco špatnýho na tom číst si v koruně stromu?“ houkla na ni. Chytila se kmene, elegantně po něm sklouzla dolů a vykročila sousedce naproti.
   „Ashley to být nemohla! Viděla bych, kdyby se motala kolem vašeho domu,“ odporovala jí paní Jacksonová. Zdálo se, že se stařenka malinko uklidnila.
   Zrzka se zastavila až u domovních vrat. „Jestli si myslíte, že něčeho dosáhnete tím, že se mi budete snažit zničit život, pletete se. Ještě jednou… jen jednou jedinkrát… uvidím ty chlapy v bílém… a podám na vás trestní oznámení! Jsem milá, slušně vychovaná, ale vy už začínáte překračovat meze!“
   Stařenčina sousedka se zájmem poslouchala jejich rozepři, byla místní drbna.
   „To dítě neví, co mluví,“ zamlouvala celou situaci paní Peabodyová.
   „Víc toho už na srdci nemám,“ usmála se rusovláska. „Nepřidělávejte starosti matce a přestaňte se mi plést do života. Navíc… celou dobu jsem seděla na té větvi, takže s tím incidentem ani nemůžu mít nic společného.“ Nechala dvě zmatené ženy stát u vrátek a vklouzla do domu.

   Kimberly se musela potýkat s novými problémy. Naruto a Lee se pohádali, Sakura trucovala, Kabuto se také netvářil zrovna přívětivě. Kisame zkoumal všechny kouty v domě a Itachi tvrdohlavě odmítal uznat vážnost svého stavu. „Přece nejsem žádnej lazar! Nemusíte kolem mě skákat jako…“ Dál se nedostal, protože začal znovu krvácet.
   „Jestli nedáš pokoj, budeš za chvíli ninja na odpis!“ naštvala se černovláska. „Kisame, tak řekni mu něco!“
   „Má pravdu, Itachi!“ Žralok je vnímal jen napůl, protože ho zaujaly plakáty v dívčině pokoji. Sakura v zápalu vzteku vrčela, a kdyby mohl její pohled zabíjet, byli by mrtví všichni.
   „Zatraceně, Sakuro! Mě už to fakticky nebaví. Nemůžu nechat ty dva spolu, protože by se brzo zabili navzájem, a navíc Sasukeho podmínka zněla, že nebude bydlet ve tvé blízkosti. Tak to vem na vědomí, protože jak je vidět, on o tebe nestojí.“
   Během chvilky svolala celou skupinku. „Ashley nás zve na návštěvu. Budete zas všichni pohromadě, aspoň na pár hodin.“
   Sakura si konečně přestala hrát na uraženou a raději přemýšlela, jaké bude dnešní odpoledne.

   Shikamaru pozoroval značně nervózní Temari. I jeho mrzelo, že byli i po tolika dnech stále ještě na začátku.
   „Nechápu to! Po nikom z nich ani stopa. Asi bude lepší nechat to být a rozdělit se.“
   „Přijdeš s takovejma řečma zrovna ve chvíli, kdy se mi pobyt ve tvý společnosti začínal líbit.“
   „Ehm, nemůžu říct to samé.“ Blondýnka se upravovala před zrcadlem a přitom na něj dělala provokativní pohledy. Ten kluk byl… prostě jiný. Při společném putování zjistila, že mají hodně společného, ale při hledání nějakého rozumného řešení se skoro vždycky pohádali. Zaslechla, jak si něco mumlá a pochytila jen pár slov: „…jsi docela kus.“
   „Co prosím?“ Celá zrudla vztekem.
   „Á! Tohle jsem asi neměl říkat!“ prohlásil Shikamaru a chystal se zmizet, když vtom mu střapatá zastoupila cestu.
   „A jakpak dlouho jste chtěl s tímhle vyznáním čekat, vážený?“
   Rozpačitě si prohrábl drdol. „Já přes tyhle věci nejsem.“
   „Grr! A to si říkáš chlap! Líbí se mu holka a on ani není schopnej jí to říct!“ Takové chování ji opravdu dopalovalo. Poodešla stranou, aby mohl projít. Shikamaru ale neodešel, jen se k ní ještě víc přiblížil. Ještě trochu couvla a narazila zády do stěny.
   „Říká se, že za muže mají mluvit činy… chci říct…“ Objal ji a vtiskl polibek na ústa. Vzápětí se od sebe odtrhli.
   „A zeptal se mě vůbec někdo, jestli chci s tebou něco mít?“ vyjela na něj, ale v duchu se usmívala. Jen ať se trochu snaží!
   „Hm… no a chtěla bys?“
   „Ano a už straně dlouho.“ Bez varování mu sundala svrchní část oblečení. Laškovně mu přejela prsty po paži. „A heleme se, copak to tady máš?“ Symbol ve tvaru slunce se rozzářil a Temari s dlaní přitisknutou na něm se k Shikamaruovi přitiskla ještě trochu víc.

   V pokoji rusovlásky panoval nebývalý ruch. Přestože se mohlo zdát, že v pokoji sedí jen dvě dospívající dívky, pravda byla mnohem hrozivější. Ashley žalovala zvědavé černovlásce, co provedl Hidan a Kakuzu, Zetsu se pokoušel navázat smysluplný hovor s Kisamem, Itachi hledal místo, kde by se mu dobře leželo, a zbytek ninjů se zaujetím poslouchal Naruta, který vyprávěl legendu o Skrytém zvrhlíkovi.
   „Naruto! Takhle se o Jouninech nemluví!“ zastala se Ebisua Sakura a vrazila Uzumakimu pořádnou facku.
   „Sakuro-san, nech ho prosím domluvit!“ domlouval jí ninja v zeleném.
   „Lee, já doufala, že aspoň ty budeš normální!“ vzdychla růžovláska s velkým čelem.
   „Já to chci taky slyšet do konce!“ přisadil si Deidara.
   „Ale Sasukeho to ani trochu nezajímá, viď že ne?“ Sakura se obrátila na Uchihu, který se na ně díval nic neříkajícím pohledem.
   „Já jen nevěřím tomu, že by takové jutsu Naruto dokázal udělat,“ zněla jeho odpověď. Růžovlasá kunoichi se k němu obrátila zády a začala si pro sebe něco neslušného mumlat.
   „Tak ty mi nevěříš, jo? Ukážu ti, cos ještě neviděl, Sasuke, dattebayo!“
   „To jsem fakticky zvědavej!“ popichoval ho Uchiha.
   „Naruto! Jestli to vážně uděláš, tihle dva tě budou očumovat!“ varovala ho Kimberly.
   Uzumaki se vítězoslavně ušklíbl a zvolal: „Oiroke no Jutsu!“

   Všichni přítomní muži začali slintat nad nádhernou nahou blondýnkou, která se zhmotnila uprostřed pokoje. Tedy až na Itachiho, který se podíval pozdě, a Tobiho, který z neznámých důvodů dostal hrozný strach.
   „Naruto!“ zařvala Sakura, až se otřásla okenní tabulka, a znovu ninju uhodila. Raději své jutsu zase rychle odvolal.
   Neuvěřitelná technika byla přijata se smíšenými pocity. Sasuke se vzmohl jen na nevěřícné: „No teda!“
   Obě Zetsuovy poloviny slintaly, Deidara se chechtal, až ho bolelo břicho, Kakuzovi s Hidanem svítily oči vzrušením. Žralok se zubil a Lee ho napodoboval. Naruto si třel bolavou tvář, Kankurou se smál, Gaara na blonďatého ninju hleděl poněkud vyjeveně, Kabuto také a Sakura někam odběhla. Ashley a Kimberly se smály tak hlasitě, až to přilákalo pozornost rusovlásčiny matky.
   „Odcházím do kavárny. Muselo vás něco doopravdy pobavit, vy dvě divoženky.“
   Obě s provinilým výrazem pohlédly na své rozcuchané vlasy.
   „Užij si to!“ řekla Ashley a počkala, až za matkou zaklapnou dveře. Ještě pořád se držela za břicho.
   „A zrovna v týhle chvíli musí někdo otravovat!“ vzdychla Kimberly a sáhla po značce, protože cítila, že se opět ozývá.

   Dva mladí lidé se nečekaně zhmotnili na posteli, kde se uvelebil Itachi, jenž se nejdříve lekl, ale pak už se jen pozorně díval. Rozcuchaná dívka a mladík s drdolem svlečený do půl těla.
   „Temari!“ vykřikli Kankurou a Gaara současně.
   „Shikamaru!“ Lee se upřímně podivil.
   „Asi přídavek!“ vypískl Deidara.
   Uchiha starší využil příležitosti a pozorně si prohlížel mladou ženu stojící těsně vedle něj.
   „Ehm, to je ale neskutečně trapné…,“ pokusil se to zamluvit Shikamaru.
   Blonďatá kunoichi vyvalila oči na své dva bratry, ale Shikamarua se nepouštěla. „Gaaro! Kankurou! Tak vy jste tady?“
   Uzumaki se culil a nadšeně sledoval dění v pokoji. Ninjové sedící na zemi měli z nenadálého divadla ohromnou radost. Sakura se ještě nevrátila.
   „Deidaro-senpai! Co to ti dva dělají?“ zajímal se mužíček v masce.
   „Um… no, Tobi… oni totiž dělají…“ Umělec z Akatsuki se zarazil a raději mlčel.
   Jakmile si Temari všimla, že na ni Itachi zírá, pořádně ho nakopla a on se raději stáhl. Neunikla jí ani ruka zrzky, která spočívala v dlaních jejího bratra.
   „Máš co vysvětlovat,“ ušklíbl se Gaara.
   „Aspoň v tom nejsem sama. Jen se podívej, co vyvádí Kankurou!“
   „Pochybuju, že ti odpustí, že takhle haníš jeho vztah.“
   Temari zbledla. „Cos to řekl? Vztah?“
   Kimberly ji zarazila, když se začala vyptávat, kde teď oba jsou. Sasuke to celé pokazil tím, že se postavil, předvedl jakousi hrdou pózu a prohlásil: „Tak to vidíte, že jsem ji našel!“
   Ozvaly se protesty typu: „To neplatí, když se zjevila sama!“ a „Ani stopovat neumí a nás by chtěl poučovat!“
   Temari absolutně nic nechápala a Shikamaru byl zahanben, že se nechal přistihnout v takové situaci. Kimberly se protlačila ke dvojici, donesla jim mapu a něco jim vysvětlovala. Když skončila, padla závěrečná otázka. „Dokázali byste se zítra dostat sem, na tohle náměstí? Tahle mapa by vám měla k něčemu být.“
   „To snad nebude problém,“ zamračil se Shikamaru.
   „Tak tedy… zatím ahoj!“ Kim nechala černovlasého ninju z Konohy a střapatou blondýnu ze Skryté písečné vesnice zmizet. „Uf! Tak aspoň víme, že jsme našli další dva uprchlíky,“ uchechtla se Kimberly.
   Sasuke se zastavil u dveří, hodlal jít na chodbu. V té chvíli se přiřítila do pokoje Sakura s kuchyňským válečkem v ruce a praštila s ním prvního člověka, který se jí připletl do cesty.
   „Jak je vidět, tak tě doopravdy miluje, Sasuke,“ sklonila se nad ním černovláska a spokojeně se pochechtávala. Uchiha mladší si ještě chvíli třel hlavu a pak se na dívku vrhl, srazil ji k zemi, až to zadunělo, a pevně ji uchopil za paže, aby se mu nemohla vysmeknout.
   „Ale, ale… takhle veřejně, jo? Ty se nezdáš, Sasuke!“ chechtala se Kimberly. Mladík chtěl něco namítnout, ale musel se chytit za pravou paži, kde měl jednu zatím se hojící ránu. Pustil černovlásku a zalezl si do rohu.

   „Ta naše sestra je pěkná dračice, co?“ šeptal Kankurou červenovlasému chlapci do ucha.
   „Už tehdy po něm nějak divně koukala,“ připustil. „Možná ten jejich boj při Chuuninské zkoušce bylo vlastně první rande.“

   Ashley požádala Naruta o asistenci a společně zkoumali jeho a Kimberlinu značku. „Pořád se mi na tom něco nezdá…,“ uvažovala, dumala nad problémem. „Ten znak podobný slunci a Orochimarova pečeť má s těmi únosy ninjů ze světa mangy nějakou spojitost. Spočítám skupinky, když tak mě opravte, ano?“ Zrzka se nevzdávala snadno. „Shrnem si to. První skupinu tvoří Akatsuki… a pokud správně počítám, jsou tady všichni.“ Znovu je přepočítala. „Potom písečná trojka… i oni zmizeli ve stejnou dobu, takže druhá skupina. A dál tu máme Sasukeho s Kabutem. Je teda jistý, že se tu Orochimaru někde nefláká?“ zeptala se s obavou v hlase. Mladík s brýlemi zavrtěl halou. „Dobře. A zbývá nám Shikamaru, Sakura, Lee a Naruto. To jsou ale jen čtyři skupiny nejrůznějších osob. Na tom znaku je šest cípů. Kdyby tak někdo potvrdil mou teorii…“ Zaškaredila se.
   „Kde máš ty portréty osob ze seriálu? Furt mi nejde jedna věc do hlavy.“ Kimberly potřebovala zjistit víc o ninjovi, který ji napadl. Konečně našla, co hledala. „Zabuza…“ zašeptala. „Ash, ten ninja byl ze Skryté mlžné! Poznávám ten znak z čelenky!“
   „Jenže to pořád nestačí na mou teorii o šesti časoprostorových branách.“

   „Hele, Tobi. Jak dlouho jsi vlastně Deidaru hledal?“ zajímal se Kisame.
   „Dlouho, moc dlouho!“ Mužíček se náhle rozpovídal. „Tobi hledal usilovně, jak se sluší na pravého ninju, a párkrát přitom viděl chlapa s rozježenými šedivými vlasy, s ninjovskou čelenkou. Ošklivý pán to byl. Když si myslel, že ho nikdo nevidí, plížil se za ženami a koukal jim pod sukně. Ale Tobi ho viděl, všechno viděl!“ žaloval ninja s oranžovou maskou.
   „Chlápek, co na ulici šmíruje ženský? A ty teda tvrdíš, že to byl Shinobi?“ zpozorněl Deidara.
   Děvčata jejich rozhovor odposlouchávala a většina obyvatelů mangy udělala totéž. O Kimberly se pokoušely mdloby. Ashley se zaradovala, že mají z větší části vyhráno.
   „Jiraiya!“ „Ero-sennin!“ Černovláska a Naruto vykřikli současně.
   Zrzka vykládala každému, kdo byl ochotný ji poslouchat, svou teorii o šesti branách. „Je to jasný! Stačí už jen najít Žabího poustevníka a toho Shinobiho z Mlžné… a celý tohle trápení skonči!“ rozzářila se dívka a ostatní tím rozradostnila.