15.kapitola - První drobné obtíže

vloženo: 23.07.2008   
počet zobrazení:   

   Sakura se probudila a zjistila, že ji Naruto drží za ruku. Zaúpěla a zvedla se. „Kde to jsem?“
   „Jé, to je skvělé! Ty už ses probrala!“ zašklebil se blonďák. Růžovlasá ho však nevnímala, místo toho sledovala černovlasou dívku stojící za ním.
   „Koukáš na mě nějak divně!“ zděsila se Kimberly. „To už mám zase červený oči?“ Naruto rychle přikývl. „Achjo. No nic, to zas přejde. Za ten váš výlet z Konohy do Londýna se holt nějak zaplatit muselo,“ vzdychla. „Ahoj, Sakuro! Já jsem Kim a potřebuju ti sdělit pár věcí…“ Kunoichi ji poslouchala pozorně a nevycházela přitom z údivu. „Koho ještě hledáte?“ zeptala se nakonec.
   „Popravdě nevíme, kolik se vás sem ve skutečnosti dostalo. Ale shání se Temari, Lee, Shikamaru, Kabuto a Itachi, popřípadě další ze členů Akatsuki. Zdá se, že musíme najít všechny a ve stejnou chvíli je odeslat domů. Ovšem počet uprchlíků je neznámý a Uchiha starší prostě odmítá spolupracovat.“
   Sakura se zamyslela. „Mám taky pomoci s hledáním?“
   „Byla bych radši, kdybys ohlídala Naruta. Minule nechal otevřenou lednici a málem nás vytopil. Problém je totiž ten, že kromě Ashley a mě ho nemůže vidět nikdo jinej. Ostatní nás tedy berou jako nebezpečný šílence, takže se bráníme útokům. Je to únavné.“
   „Udělám, co bude v mých silách,“ kývla Sakura hlavou.

   Zrzka se hádala s černovlasým mladíkem v bílé košili. „Proč bych vůbec měl věnovat pozornost tomu, co mi říkáš?“ zaškaredil se Sasuke.
   „Nemusíš, jestli nechceš! Ale pokud se stane, že někdo z vás bude nešťastnou náhodou zabit, už se domů nedostanete! To je hlavní důvod toho, proč nechci, abys sám honil Akatsuki.“
   „Ashley má pravdu,“ vložil se do toho Gaara. „Pro ně jsme všichni nepřátelé, nebudou nás poslouchat.“
   „Rychle sem pojďte!“ zavolal na ně Kankurou z obýváku, sledoval zpravodajství.
   „Jak může být někdo tak hloupej a krást jen zeleninu?“ divil se Uchiha.
   „Možná máme stopu!“ nadchla se zrzka. „Dobrá práce, Kankurou!“ Hned zítra začnou po Zetsuovi pátrat.

   S dalším „přírůstkem v rodině“ se vyskytl problém, kde bude dotyčná osoba spát.
   „Tak bráškové už pár dní spí spolu na dece…,“ uvažovala Ashley. Loutkář navrhl, že by se mohl obětovat a lehnout si k ní, což zrzka rázně zamítla. „Gaara a Sasuke by se v žádném případě nesnesli, to za prvé a za druhé… nehodlám ani jednoho z vás nechat vlézt do mé postele. Jste tu totiž všichni dospělí chlapi a já žena a…“ Chtěla pokračovat, ale domyslela si, že to pochopili. Nakonec Sasuke souhlasil, že se vyspí na pohovce v obývacím pokoji. Problém byl vyřešen, alespoň prozatím. Muselo se počítat s tím, že noví nocležníci brzy přijdou.

   Sasuke se zlobil, a bylo to na něm celkem dobře poznat. Doufal, že potají odpraví Itachiho a nějak ho neštvalo, že by už se pak nikdy nevrátil k Orochimarovi, měl by svou pomstu, po které prahne už od dětství. Ale byl pozorně sledován, hlavně tím vykukem Gaarou. Musí to přetrpět, jiná možnost zjevně není.
   Zdálo se ale, že něco mu přece jen dokáže vrátit náladu, to když trojka ninjů zkoušela napovídat Kim a Ashley při zkoušení. Gaara si při tom opakoval slovíčka z angličtiny, která už ovládal, jeho starší bratr ho opravoval a Uchiha mladší se snažil napovídat špatně, přestože učení nového jazyka mu šlo dost rychle. Kimbelry se zakuckala, protože právě chtěla vychrlit nějakou opravdu sprostou nadávku na Sasukeho adresu, ale včas se zarazila. Místo toho jen řekla, že se jí už něco vybavuje a jen si utřiďuje myšlenky. Profesor se zamračil a čekal. Černovlasý se chechtal, červenovlasý nakukoval učiteli do poznámek a hledal správnou odpověď, loutkář přemýšlel, jak dát Uchihovi pohlavek, aby si toho nestačil všimnout. Nakonec černovláska vyvázla s průměrnou známkou.
   Když konečně skončilo vyučování a oni se měli vypravit na další pátrací akci, pěkně ho Kim za tu drzost sjela. A přitom si vzpomněla, že zítra má její matka narozeniny a ona nesehnala dárek. Ashley řekla, že nejjednodušší bude, když ona vezme ninji domů a pak se vydá sama k „místu činu“, jak nazvali pravděpodobné Zetsuovo stanoviště.

   Černovlásce se dnes žádná zvláštní moc neukázala, byla za to ráda. Když se hnala ulicí k metru, uviděla v davu postavu celou v černém, se zahaleným obličejem a ninjovskou čelenkou. Hodila po ní kunai, Kim se okamžitě vrhla na zem a srazila přitom nějakého staříka. Zbraň minula cíl a uřízla jí jen pár vlasů, útočník mezitím zmizel.
   „Dávej pozor! Lítáš jako splašená!“ Starý pán jí hrozil holí. Černovláska byla stále ještě otřesená. Zaútočil beze slova, jak ji mohl poznat? Rychle se zvedla a utíkala pryč.

   Ashley hromadnou dopravou přijela k místu, kde teď pravidelně docházelo ke krádežím. Předstírala, že si prohlíží nejrůznější druhy zeleniny a mezitím hledala něco, co by svým tvarem mohlo připomínat masožravou kytku. Nakonec ho přece jen objevila. Stál na rohu ulice a pozoroval její počínání. Nebála se a s výrazem odhodlání ve tváři přistoupila až k němu. Vycenil na ni zuby, nechalo ji to klidnou.
   „Uklidni se, Zetsu. Přišla jsem ti pomoct,“ pravila. Zarazil se a pokusil se schovat do země, koukala mu už jen hlava. „Pořád tě vidím!“ ušklíbla se.
   „To je zlé. Co to používá za odhalovací jutsu?“
   „Nevím, nejlepší bude se jí zeptat.“
   Jeho schizofrenní nálada se opět projevovala.
   „Buď rozumnej. Chci tě vrátit domů, tak pojď se mnou,“ šeptala, ale on ji slyšel. Vysvětlila mu, že ti lidé zde ho nevidí a že vlastně nemá na výběr. Chvíli trvalo, než si všechno promyslel a pak s ní odjel podzemní dráhou někam pryč.

   Černovlásce se nepodařilo sehnat nic jiného, než hloupý román pro ženy. Nevadí, aspoň něco! Vracela se domů trochu delší oklikou, možná to bylo dobře. Něco uvnitř ní se začalo vzpírat, pocítila ohromnou sílu v pravičce. Zároveň si všimla, jak někdo v černém oblečení pokládá velké nahnědlé kuličky k popelnicím u jednoho domu.
   „Proboha!“ zděsila se, protože tušila, co ten lotr chystá. „Běžte rychle pryč! Bouchne to tady!“ zavolala na kolemjdoucí. Jedni se smáli, další si ťukali na čelo. Nějaké dítě se zastavilo přímo na tom místě. Kim cítila, jak chakra v ní sílí, už prostupuje celým jejím tělem. Neváhala ani vteřinu, rozběhla se k dítěti, přitiskla ho k sobě a v té chvíli někdo vykřikl: „Katsu!“
   „Kaiten!“ Kim se točila jako korouhvička a snažila se od toho děcka odrazit všechny plameny. Lidé se zastavovali a nevěřícně zírali, viděli oheň i vír kolem černovlasé dívky. Malá holčička vyděšeně pištěla.
   Bylo po všem. Muži a ženy si na ni ukazovali, stáli neschopni pohybu s pusou dokořán.
   „Kdo to je?“
   „Nevím, ale předpověděla ten výbuch,“ odpověděl někdo v davu.

   Vysoký blonďáček s miniaturním dalekohledem připevněným na jednom oku, v černém plášti se znakem rudých mraků, se tvářil pohoršeně. „To se dělá, kazit někomu zábavu?“ prohlásil, ve tváři výraz spráskaného psa.
   „Deidara!“ zaprskala. Na chvíli se odmlčela a pak dodala: „Ashley, já tě zabiju!“
   Ulice se mezitím zcela vylidnila. Postřehla, že teď se snaží vyhodit do povětří ji. Zvedla se v ní vlna nebezpečného vzteku. „Juuken!“ Udeřila ho dlaní do břicha, až se mu zatmělo před očima. Klekla si k němu, chytla ho za límec a zatřásla s ním. „Kolik je vás tady? Kdo z Akatsuki se dostal do Londýna? Odpověz, nebo se neznám!“
   Umělec byl ještě trochu popletený, ale začal poslušně vyjmenovávat. „Itachi, Kakuzu, Hidan, Kisame, Zetsu a Tobi.“
   Kimberly zaúpěla. Tobiho nebudou chytat snadno. Znovu se vrátila do reality a zasyčela na něj: „Měla bych tě tady na místě oddělat za tu špinavost, cos udělal, ale mám lepší nápad. Jdeme!“ Byl z toho pohledu tak vyděšený, že vůbec neprotestoval. Dovedla ho k Ashleyinu domu, kde ho její kamarádka převzala se smíšenými pocity. „Zapiš do seznamu hledaných nesmrtelnou dvojku, žraloka a Tobiho, pod heslem Akatsuki. Pein ani Konan se sem nedostali,“ připomněla Kimberly.
   „Vůdcova identita je prozrazena?“ zděsil se Deidara.
   „Musím s tebou chvíli mluvit. Deidaro, ty uděláš nejlíp, když půjdeš taky.“ Zrzka a černovláska se usadily v obývacím pokoji. „Podařilo se mi sem dostat Zetsua, ale s přenocováním to začíná vypadat bledě. Přece jen je tvůj barák větší než náš.“
   „Zelenýho si vzít nemůžu, máme doma skleník. Kdyby tam něco sežral, matka se mi krutě pomstí.“
   „Bráškové chtějí zůstat spolu, heleď, z Naruta by se ti dva zbláznili…,“ vymýšlela Ashley důvody a výmluvy. „Navíc jsme Sasukemu slíbili, že nebude bydlet společně se Sakurou.“
   „No tak nech Akatsuki v garáži! Máte tam přece tu místnost navíc!“
   „Pravda, na to jsem nepomyslela. Tak jo, nechám je tu oba. Hlavně ohlídej Naruta, ať zas u vás doma něco neprovede.“
   Kim se zasmála, tohle jí Ashley vážně nemusela připomínat.

   Představovací ceremoniál byl tentokrát poněkud bouřlivější. „Jinchuuriki to přežil?“ divil se Deidara.
   „A ty ho necháš na pokoji! Teď musíte spolupracovat!“ usadila ho zrzka. Gaara se mračil, Zetsu nervózně těkal očima. „Prostě si necháte to nepřátelství na doma! Vrátit se můžete jedině v plném počtu.“ Kazekage hlasitě protestoval, blonďatý ninja se na něho mračil a Sasuke prohlašoval, že ve vraždě Itachiho mu nikdo nezabrání.
   „Je to jen ten první den,“ naklonil se k rusovlásce Kankurou. „Nakonec přijdou na to, že jim nic jinýho nezbývá.“
   „Když to říkáš…,“ pokrčila Ashley rameny.

   Kim s obavami otevřela domovní dveře. Zaslechla pištivý jekot, Sakuru muselo něco doopravdy rozzuřit.
   „To je moje porce!“
   „Není! Před pěti minutama jsem si sem tu ten talíř odložila!“ běsnila růžovláska.
   „Ale ne!“ vzdychla Kimberly a vešla do kuchyně.
   „Tvá sestra byla zřejmě tak nešikovná, že shodila ten památeční hrnek,“ uvítala ji matka.
   „Je to možný,“ připustila černovláska, i když věděla, že pravda je někde úplně jinde. „Mimochodem… všechno nejlepší k narozeninám a promiň, že jsem to zapomněla zabalit.“ Vykouzlila na tváři úsměv, který matku dojal až k slzám.