6.kapitola - Poplach v Listové

vloženo: 13.07.2008   
počet zobrazení:   

   Kotetsu začínal být nervózní. Už nejmíň pětkrát se ptal Shizune, kam zmizela Hokage, a ona mu nedokázala dát smysluplnou odpověď. „Jirayia-sama říkal, že má pro ni nějaké hodně důležité informace. Ale kam šli, to skutečně nevím!“ bědovala.
   „Neviděli jste někde Leeho? Měl se dostavit na trénink!“ Do pracovny Tsunade se vřítilo něco rychlého, vysokého a zeleného.
   „Gaii!“ vypískla brunetka, protože se příšerně lekla. Netrvalo dlouho a přišel si stěžovat Shikaku Nara, že postrádá syna.
   „Nebude o něm něco vědět Naruto?“ otázala se nejistě Shizune.
   „Ten taky není k nalezení!“
   „Tsunade-sama! Vraťte se!“ vykřikla hlasitě zoufalá asistentka Páté Hokage.

   V sídle Akatsuki nebylo o moc veseleji. „Co teď jenom budu dělat?“ Pein měl hlavu položenou na stole a jen chroptěl. „Během pár vteřin všichni zmizeli.“
   „To se nějak vyřeší,“ těšila ho Konan. „Hlavně se, prosím tě, uklidni!“
   Vůdce Akatsuki si ale dál vedl svou. „Přiznávám, že mi občas lezli na nervy, ale takhle zmizet? Jedna pohroma za druhou! Nejdřív zabili Sasoriho a teď tohle!“ Zavyl jako raněné zvíře. Bylo jasné, že mu ruply nervy. Konan se ho snažila přivést k rozumu, ale zdálo se, že je to marné.

   Písečný Jounin podával veliteli Bakimu hlášení. „Kazekage-sama, slečna Temari a mistr Kankurou se nevrátili z mise. Ale přišla od nich zpráva, že uspěli.“
   Trenérovi slavné trojky se to nějak nezdálo. „Vyšlete pátrací jednotku, ale ať nevzbudí podezření, že někoho postrádáme!“ uděloval rozkazy. Sám si lámal hlavu s tím, co se asi mohlo stát.

   Brzy se předsálí před pracovnou Páté Hokage zaplnilo lidmi, kteří neměli právě nejlepší náladu.
   „Kam se poděl Lee?“ zuřila TenTen.
   „Postrádám Naruta a Sakuru!“ upozorňoval přítomné Kakashi a Sai vedle něj horlivě přikyvoval. Asuma se sháněl po Shikamaruovi. A všichni chtěli navštívit Pátou.
   „Není tady!“ kvílela zoufalá Shizune. „Už po ní pátrají Jounini a nenašli dosud vůbec žádné stopy! A Jirayia-sama se taky vypařil.“
   Ninji Shizunino přiznání doslova ohromilo.
   „Nemůžeme vyhlásit poplach, ostatní vesnice by si všimly, že jsme oslabeni,“ namítala Kurenai, která doprovázela Asumu.
   Za ní se přiřítila Hinata se zapečetěným vzkazem. „Kontaktovali nás z Písečné!“
   Shizune okamžitě vyslala posla do dešifrovacího oddělení. Brzy byla zpráva rozluštěna. „Ztratil se Kazekage a jeho dva sourozenci. Velitel Baki nás prosí o pomoc.“
   „Nemůžeme dělat nic jiného, než nenápadně pátrat. Sdělte mu, ať to před veřejností nějak utají!“ navrhoval Kakashi.
   „Myslíte si, že v tom mají prsty Akatsuki?“ tázal se ostatních Gai.
   „Nabízí se to jako jediné možné řešení,“ přiznal ninja v masce.
   „Že by chtěli dorazit Gaaru? To se mi nějak nezdá,“ zapochyboval Neji.
   „V tom bude určitě něco jiného. Akatsuki chtějí přece Naruta!“ namítl Kakashi.
   „Neříkejte to jméno před ní!“ zaúpěl Kiba Inuzuka a zachytil Hinatu, která omdlela.
   „No dobře, připustíme tu možnost,“ podpořil je Asuma. „Ale proč by kradli Tsunade? Už teď je jasné, že museli zmizet ve stejnou dobu!“
   „Takže i Shikamaru…,“ zalapala po dechu Ino.
   „A Sakura!“ přisadil si Sai.
   „A můj nebohý Lee!“ Maito Gai už ronil slzy.
   „To zní jako šílenost! Chápu, že by si přáli dostat Naruta, ale proč by Akatsuki unášeli tolik lidí najednou?“ zaškaredil se Kotetsu.
   „Peníze!“ ozval se ninja v zeleném. „Potřebují finance, v poslední době přece dost často kradli. Nakonec by si nechali Naruta a…“
   Hinata se zrovna probírala. „Nechali… Naruta?“ Zrudla a znovu se kácela k zemi.
   „Gai sensei, nebudu to opakovat! Přestaňte říkat jeho jméno!“ zařval hnědovlasý mladík.
   „Ovládej se, Kibo!“ zaječela Ino.
   „Hádání nám nepomůže!“ klidnil je Asuma. Nebylo to nic platné. Ninjové se mezi sebou začali hádat.

   Baki přecházel po místnosti jako lev v kleci. „Už dorazila zpráva z Listové?“ utrhl se na přicházejícího vojáka.
   „Zatím jsme neobdrželi žádný vzkaz, pane.“ Jounin se zatvářil zkroušeně.
   „Dobrá. Ještě počkáme,“ vzdychl a bylo mu hrozně.

   „Tímhle se přece nic nevyřeší!“ hulákal Asuma na celou místnost, protože několik Shinobiů už se pustilo do sebe.
   Kakashi mezitím přemýšlel nad nějakým plánem. Nakonec ho přece jen něco napadlo a ihned to pošeptal Shizune. „Tohle nemůže vyjít!“ zaprotestovala.
   „Aspoň to zkusíme! Rada nesmí vědět, že Hokage zmizela.“
   „Běžte všichni ven!“ rozkřikla se asistentka Páté, a tvářila se přitom tak hrozivě, že ninjové ji bez váhání uposlechli. V místnosti zůstal jen Izumo, Kotetsu, Asuma s Kurenai a Kakashi.
   „Je to dost riskantní,“ odvážila se namítnout Shizune.
   „Musíme doufat, že ten trik nikdo neodhalí. Henge no Jutsu je přece tak banální řešení. Ale… koho můžeme obětovat a nechat ho dočasně zmizet pod záminkou nějaké tajné mise?“ Ninja v masce se opatrně rozhlížel.
   „Kurenai?“ navrhla brunetka.
   „Její tým ji potřebuje. Toho úkolu se bude muset zhostit muž.“
   „Tebe a Tenzoua, vlastně Yamata, nemůžeme postrádat, Asuma ani Gai by to nepřipustili, navíc mají své týmy…,“ uvažovala Shizune a tvářila se čím dál ztrápeněji. Nakonec ji napadlo, že by ten úkol mohla vzít na sebe.
   „Nemluv nesmysly! Ty se staráš o veškerou administrativu! Asistentku Páté nemůžeme v žádném případě postrádat.“
   Pro nezvyklý plán byl nakonec vybrán Umino Iruka a Izumo s Kotetsem jako jeho náhradníci. „Za tu šaškárnu chcem vyšší plat!“ prohlásili svorně oba Shinobiové.
   „Zařídím to!“ ujišťovala je Shizune, div jim za tu laskavost nohy nelíbala.
   „Myslím, že by tenhle plán mohl zabrat i v Písečné. Někdo jim musí zahrát Gaaru a my vyšleme do Suny své pátrací týmy pod záminkou, že sledujeme Akatsuki.“
   „To je výborný nápad, Kakashi. Ale mám na tebe prosbu. Utvoříte s Tenzouem a Saiem nový tým a budete pátrat po té zločinecké organizaci? Není tu na to nikdo vhodnější!“
   „Rád to přijmu. Hlavně se neprozraďte,“ usmál se Hatake Kakashi.

   Umino Iruka nechápavě zíral na zprávu, kterou mu Izumo s Kotetsem donesli. „Děláte si ze mě legraci?“
   „Nemáme na výběr. My jsme tvoji náhradníci.“ Jeden z ninjů smutně pokýval hlavou.
   „Ale to je absurdní! Nemůžu si hrát na Tsunade-sama! Co když bude někdo chtít uzdravit?“ protestoval Iruka.
   „Je nám líto, rozkaz je rozkaz. Nezapomeň zítra nastoupit do služby,“ mrkl na něj Kotetsu a společně s Izumou se vypařili.

   Jednotlivým týmům byly přiděleny mise typu B, to ovšem byla jen zástěrka. Skutečné úkoly byly mnohem složitější a důležitější. Shizune právě předávala instrukce týmu Maito Gaie. „Vaším prvořadým úkolem je najít Rocka Leeho, ale to neznamená, že pokud naleznete někoho dalšího z pohřešovaných, že ho na tom místě necháte ležet…“
   To už Nejiho Hyuugu dožralo. „Přece si nemyslíte, že jsme úplný idioti! Je samozřejmé, že budeme hledat kohokoli ze ztracených, ne jenom Leeho!“
   „Neji!“ Gai zvedl varovně prst. Mladík s dlouhými hnědými vlasy na nic nečekal a vyběhl z Tsunadiny kanceláře. TenTen se hluboce omlouvala a spěchala za ním.
   „Počkejte na mě!“ zařval Maito Gai. Shizune jen smutně zavrtěla hlavou.

   Hinata, Kiba, Shino a mistr Kurenai měli svou vlastní misi. Jejich prvořadým úkolem bylo najít Naruta, který byl pro vesnici jak ochranou, tak i nebezpečnou hrozbou. Hinata byla v popředí, ostatní jí tentokrát málem nestačili. „Najdeme tě, Naruto! Byakugan!“ Kolem očí naběhly žilky a ona mohla bez problémů přehlédnout veškerý život v krajině.

   Kakashi na odlehlém místě vyvolal svou smečku relativně hodných stopařů. „Máme štěstí. Sakura mi předala kus pláště jednoho ze členů Akatsuki, Akasuny no Sasoriho, v domnění, že se bude hodit.“ Buldok očichal kus látky a pak nechal ostatní psi, ať si taky čichnou.
   „Předáme ti informace co nejdřív,“ zasalutoval pejsek tlapkou a Kakashiho komando se rozběhlo do dálek.

   Jounin z Písečné už se konečně mohl podívat do tváře svému nabručenému veliteli, protože nesl dobré zprávy. „Vzkaz z Konohy dorazil, pane!“ Baki ho vyzval, ať chvíli počká. Na rozdíl od jeho sdělení, tohle nebylo šifrované. „Cože?“ zarazil se, když přehlédl ten seznam pohřešovaných osob. Zavolal si Jounina k sobě. Věděl, že je jeden z loutkářovy jednotky. „Jak moc si ceníš mistra Kankuroua?“ položil mu záludnou otázku.
   „Položil bych za něj život, pane,“ připustil ninja.
   „Dobře. Mám pro tebe úkol. Dokud nenajdeme Kazekageho, budeš se za něj vydávat. V Konoze mají naprosto stejné problémy, jejich Hokage totiž také beze stopy zmizela. A my musíme utajit před ostatními vesnicemi, že něco není v pořádku. Rozumíš?!“ Jounin nesměle přikývl. „Právě teď nám posílají posily z Listové, členy ANBU,“ pokračoval Baki. „A ti zde budou pod záminkou pátrání po Akatsuki. Jednotky Suny dostanou svoje tajné mise. Ale nejdůležitější úkol připadne právě tobě.“
   Mladému ninjovi nezbylo než souhlasit. V duchu se však obával, že tohle divadýlko nějak nechtěně zkazí.

   Orochimaru se už začínal pomalu nudit. Blížil se večer a on seděl na židli v prázdném sídle. To je nějaký opravdu nezvykle dlouhý trénink! Začínalo mu to vrtat v hlavě. Nakonec vyšel ven a pustil se do hledání. Že by Sasukeho a Kabuta unesli? Nebylo by to přece poprvé! Dopálil se a vykročil na cestu ke Konoze.