5.kapitola - Máme problém

vloženo: 13.07.2008   
počet zobrazení:   

   Ashleyina matka byla tak zaneprázdněná, že si ani nevšimla, že je dcera už doma. Jakmile zaslechla zrzka cvaknout klíče v zapalování, vyskočila z postele. V rychlosti udělala dvě omelety a naservírovala je na stůl. „Tak teda dobrou chuť!“ Snažila se, aby její hlas zněl vesele.
   „Nemusíš se tvářit tak ztrápeně,“ poznamenal Kankurou.
   „Promiň. Já jen nevím, co teď budu dělat. V duchu jsem si přála, aby se tohle stalo, ale teď… teď se za svý přání hluboce stydím.“
   „Jak bych se vlastně měl chovat k té Kimberly?“
   „Počítám, že ji napřed budeme muset chvíli křísit. Určitě to s ní sekne!“ prorokovala Ashley.
   Na dívce bylo vidět, jak je hrozně nervózní. Kankuroua nebavilo tahat z ní neustále nějaké informace, v tomhle nikdy příliš nevynikal. „Kde budu spát?“ zeptal se náhle.
   „Můžeš zůstat u nás. Hodím ti na zem deku, větší luxus by byl podezřelý. Přece jen tě nikdo kromě mě nevidí. Mamka si bude myslet, že jsem zase začala cvičit jógu.“
   „Proč jsi taková tajnůstkářka?“ zajímal se. Udivovalo ho, s jakou rychlostí dokáže zrzka vymýšlet nejrůznější výmluvy.
   „Lidi, co se liší od ostatních… jak jen ti to vysvětlit… U vás je každý ninja výjimečný, odlišujete se pouze silou. Tady jde o chování. A když si ostatní o někom budou myslet, že je opravdu divnej, zavřou ho do blázince. Například lidi, kteří slyší v hlavě hlasy, nebo si třeba povídají sami se sebou. A kdybych o tobě řekla lidem, tak právě na onom místě skončím.“
   „Vaše poměry jsou opravdu zvláštní! Nestačím žasnout.“
   „Ještě tak hodinu a můžem vyrazit. Ehm, dáš si ještě něco k pití?“

   Většinou Ashley jezdila ke Kimberly domů rovnou ze školy, teď ovšem musela zvolit obtížnější cestu. Zafuněla, když se jí konečně podařilo nacpat ninju do dveří metra. Na tohle neměla nervy. Nejdřív problém s pokladnou, pak zničený turniket, protože pomalovaný se v něm zasekl a musel použít svou chakru, a nakonec hledání správného dopravního prostředku. Jestli si však myslela, že tímhle to celé skončilo, hluboce se mýlila. Kankurou ve snaze nebýt rozmačkán davem, se prodíral do míst, kde bylo víc prostoru. Už ho skoro doháněla, když opět do někoho vrazil. Musí ho stihnout zadržet, než se ta příšerná věc rozjede!
   „Neumíš dávat pozor?“ vyjel na ni nějaký muž s pichlavýma očima. Neodpustila si drzý úšklebek a pak už se jí konečně podařilo protlačit se davem. Nebyla dost rychlá, podlaha se už začala vlnit. Ztratila rovnováhu a srazila pomalovaného na zem.
   „Co to máš za způsoby?“ ohradil se.
   „Promiň. Podklouzla mi noha,“ omlouvala se, a zatímco se zvedala, stačila mu šeptnout do ucha: „Drž se u mě a něčeho se chytni, budeme skákat.“

   Konečně byli na místě. Ashley zazvonila a brzy byla vpuštěna dovnitř. „Díky, paní Grantová!“
   „Kim je ve svém pokoji,“ odtušila žena.
   „Po schodech nahoru a doprava. Nezdržuj!“ sykla a oba se vydali za Kimberly.
   „Máš chvilku?“ vydechla ve dveřích kamarádčina pokoje.
   „Jo, jasně…“ Otočila se, předtím přebírala nějaké věci na stole. Teď zbledla a poroučela se k zemi.
   „Nepadej!“ zaúpěla Ashley. „No tak jí chyť!“ Ninja stihl zabránit jejímu pádu a položil ji na zem. „No tak vidíš! Co jsem ti říkala, než jsme odcházeli od nás?“
   Zrzka s kamarádkou zatřásla. „Buď už zase přítomná, jo? Ráda bych ti někoho představila!“ To už černovláska měla oči vytřeštěné. „Takže… Kankurou, tohle je Kimberly. Kim, tohohle ninju ti snad ani nemusím představovat!“
   „Rád tě poznávám!“ usmál se a podával jí ruku. S mírně nechápavým výrazem ve tváři ji stiskla.

   Ashley už měla vymyšlenou svou teorii a ihned vytáhla desky s obrázky. „Podle všeho se nějak podařilo propojit naše dva světy. U nich se objevily nějaké černé tunely, které pár postav, teda vlastně osob…“ Vrhla na Kankuroua omluvný pohled. „…dostaly až sem. Víme o třech „uprchlících“.“ Vytáhla podobizny Kankuroua, Gaary a Temari.
   Kimberly nesouhlasila. „Čtyři.“ Přihodila další portrét a vypověděla jí celé to noční dobrodružství, přičemž si s hrůzou uvědomila, že to doopravdy nebyl sen. „Hulvát!“ ulevila si.
   „Mohlo jich uprchnout nespočetně! A nejhorší na tom je, že je vidíme jenom my dvě. A jelikož Londýn má něco přes sedm miliónů obyvatel, jsme definitivně v pytli.“
   „Naděje by tu ale byla!“ ozval se Kankurou.
   „Jaká?“ vykřikly dívky současně.
   „Neříkala jsi, že Sasuke Uchiha byl tady, v tomhle pokoji? Musel najít způsob, jak se s tebou spojit.“ Už chápaly, kam tím míří.
   Ashley opět otevřela desky. „Hlavně musíme zjistit, kdo všechno se sem dostal, a zhodnotit stupeň nebezpečnosti. Zatím tu máme tři hodné lidičky…“
   „Myslíš sourozence z Písečné?“ ozvala se Kim. „No, já nevím, jestli o tom nemám pochybovat.“
   „Tak to teda prr! Gaara je už přece taky hodnej!“ namítla Ashley.
   „Dobře, tak to dopověz,“ rezignovala Kimberly.
   „Takže to máme tři rozumné lidi a k tomu náladového a navztekaného Sasukeho. To by se myslím dalo ještě přežít. A teďka hrozby…“
   Kim vybrala jednu z podobizen. „Rozhodně nechci, aby se sem dostal on.“ Orochimarova tvář se na ně šklebila z papíru.
   „Já bych si to docela nerad rozdával s Akatsuki.“ Vložil se do toho Kankurou. Ashley přikývla a jako nejnebezpečnější ze zločinecké organice vyhodnotila Kakuzu, Zetsua a Peina.
   „No, abych byla upřímná, nechtěla bych honit po Londýně Maito Gaie,“ uchechtla se Kimberly.
   „Ale zase by nebylo špatný mít tady třeba Nejiho nebo Kibu,“ zasnila se Ashley. „Anebo Deidaru,“ dodala o něco tišeji.
   „Tak to ne, Ash! Deidara je zakázaný ovoce, protože patří do Akatsuki!“ usadila ji černovláska.
   „Koho bys nechtěl hledat ty?“ obrátily se na svou mužskou společnost.
   „Já? Nevím… asi Naruta,“ pokrčil rameny. Všechny tři to upřímně pobavilo.

   „Zítra domluvíme ve škole podrobnosti. Zatím se měj!“
   „Hej! A co bude s naším objevem?“ vyptávala se Kimberly.
   „Coby! Kankurou spí u mě,“ mrkla na ni. „Takže páčko.“
   „Měj se,“ rozloučil se ninja s černovláskou a následoval zrzku, která už se hnala dolů po schodech.