4.kapitola - Pomalovaný v pokoji

vloženo: 30.06.2008   
počet zobrazení:   

   Ashleyin budík zazvonil, okamžitě do něj praštila, zaklapla ho a spala vesele dál. O hodinu později se protáhla a začala zívat. Jediný pohled na hodiny jí prozradil, že už je dost pozdě. „Já jsem zaspala,“ zamumlala odevzdaně, nebylo to totiž poprvé. V rychlosti zbaštila několik sušenek, přehodila školní brašnu přes záda, zamkla a rozběhla se ke vchodovým dveřím. Náhle padla samým překvapením na své ctěné pozadí. Na chodníku stál vysoký chlapík v kočičím kostýmu, teď se obrátil a Ashley zahlédla jeho pomalovanou tvář. Kdo si to z ní střílí? Seděla na zemi, ještě chvíli lapala po dechu a pak k němu vykročila. „Hej, chlape! Co pohledáváte v Londýně?“ Cizinec se zarazil.
   Sousedka, která právě vykoukla z okna, se zle zaškaredila. „Nejsi už trochu velká na to, abys měla imaginární přátele?“ zaječela na zrzku.
   „Radši si zajděte k očnímu!“ odsekla.
   „Hele, ty umíš po našem?“ podivil se neznámý.
   „Nejlepší bude, když půjdete se mnou, pane,“ sykla, chytla ho za ruku a odtáhla ke garáži. „Vypadá to, že tě vidím jenom já,“ řekla, protože už jí všechno došlo.
   „No, mohla bys mi pro začátek říct, co je tohle za místo?“
   „Londýn. Jak to, že ty mi rozumíš?“
   „Neměl bych se ptát spíš já tebe?“ Pobaveně se usmál. „Jak ti říkají?“
   „Ashley.“
   „Já jsem…“ Podával jí ruku na přivítanou. Byl rád za to, že konečně našel někoho, s kým se mohl v tomhle bláznivém světě dorozumět.
   „Já vím moc dobře, kdo jsi!“ přerušila ho rázně. „Jenom… něco takového se nestává zrovna každej den.“ Horečně uvažovala a pak odemkla dveře do domu. „Pojď dovnitř!“ zavelela. Dotáhla ho do pokoje a začala něco zuřivě hledat. „Někde to tu musí být.“ Konečně našla desky se svými barevnými obrázky, které objevila na internetu a vytiskla si je. Jeden mu podávala. „Jsi to ty?“
   Mladík vyjeveně zíral na svůj portrét. Bylo na něm dokonce i jeho jméno. Neuvěřitelné! „Jak můžu být tady a mluvit s tebou, a zároveň na papíře?“ nechápal.
   O Ashley se pokoušely mrákoty. „No já padnu! Pravý a nefalšovaný Kankurou stojí přede mnou a mluví na mě.“
   Ninja si prohlédl ostatní obrázky. „Asi bys mi měla něco vysvětlit.“ Vytáhl z desek další dvě kresby, byli na nich jeho sourozenci.
   „No, nechci být neurvalá nebo tak něco, ale… vy jste postavy z komiksu a v naší realitě formálně neexistujete.“ Začervenala se.
   „Ať je to jakkoli, musím najít Gaaru a Temari a dostat se zas domů.“
   Ashley náhle vyskočila. „Vás je tu víc?“
   Kankurou jí všechno vypověděl, zírala na něj, jak na zjevení. Nakonec vzdychla. „Mohl bys mě na pár minut omluvit? Tohle chce studenou sprchu!“ Zmizela v koupelně.
   Pomalovaný si znovu prohlížel obrázky. Byli tu všichni jeho známí, dokonce objevil i jeden list mangy a začal se obávat nejhoršího. Děje se tu něco opravdu divného.

   Když se Ashley znovu objevila ve dveřích, našla Kankuroua jen v tílku a trenýrkách. „Co tě to napadlo se svlíkat?“ zděsila se.
   „Vždyť mě nikdo nevidí!“ mávl nad tím rukou.
   „Já jo!“ připomněla mu. „A nehledě na to, že jsme skoro stejně starý, ještě jsem v pokoji neměla polonahýho chlapa!“
   Ušklíbl se, vzdychl a vzal na sebe kostým. „Co hodláš dělat?“ zeptal se jí.
   „Budu tě muset dovést za kamarádkou.“ Teď se pustila do vyprávění ona a řekla mu vše o tajemné značce a podivných událostech kolem ní. „Teď bude ve škole, tak musíme pár hodin počkat.“
   „Co se dá dělat,“ pokrčil rameny. „Ale mohla bys aspoň zatím uvařit něco k jídlu.“
   To jí připomnělo, že za chvíli se vrátí matka, aby si vyzvedla pár svých věcí, protože měla dvě zaměstnání.
   „Co má být zase tohle?“ Kroutil hlavou, když namočila hadr v horké vodě a pleskla si ho na hlavu.
   „Snažím se způsobit si teplotu. Musím nějak demonstrovat mamce, proč jsem nebyla ve škole.“ Rychle lezla pod peřinu. „Ale slibuju ti, že jakmile zas odjede, udělám ti ten oběd. Platí?“
   Rozesmál se. Možná měl štěstí, že narazil zrovna na tuhle praštěnou, ale hrozně vtipnou holku.