12.kapitola - Hádka

vloženo: 18.02.2011   
počet zobrazení:   

   Steeven už začínal panikařit a mně tekly slzy proudem. Do háje! Už nebul! Jeho způsob utěšování mě ze smutku vytrhnout nemohl. Povzdychl si a pak se zhmotnil přímo přede mnou. „Já jsem… já nemůžu…“ Vzlykala jsem a on mě objal. Přijala jsem to s díky a taky trochu s pokorou.
   „Hele, víš, že to řikám nerad, ale… vážně jsi to zvládla.“
   „Nekecej, dyť se třesu jak ratlík a stříká to ze mě na všechny strany.“
   „No, za Rem se už dneska stoprocentně nedostanem, zkusíme tu najít ubytovnu. Prachy ještě máme?“
   „Jo, ještě něco zbylo.“ Prohrábla jsem kapsy a strčila mu do ruky drobný. „Ale nevyužívej situace jenom proto, že sem momentálně úplně na sračky.“
   „Tak to by mě v životě nenapadlo!“ prohlásil se smíchem a dal ode mě ruce pryč.

   Našli jsme takovou špeluňku v zaplivaný čtvrti. Podlouhlej barák s rozbořenou vrátnicí, takže vstupný po nás asi vážně chtít nebudou. Ale neobjevili jsme ani starej závěs, takže nebude na čem spát.
   „No, klidně ti dovolim se o mě pořádně opřít,“ zabručel Steeven. „Jako úplnej asketa jsem na to zvyklej.“
   „Jak jako asketa? Tim chceš říct co?“ vyjela jsem na něj.
   Albín se zašklebil. „No, nechlastáš, nehulíš, nefetuješ, chceš bejt na lidi hodná a ženský mi taky nedopřeješ.“
   „No dovol! To se mám kvůli tobě stát lesbou? Nic proti nim, ale já chci rozhodně chlapa.“ Udělal smutný obličej, musela jsem se rozesmát. „Víš, Steevene, ty ses měl narodit v jiný době.“
   „Vážně?“ povytáhl obočí a zašklebil se.
   „No, víš, já si tě úplně jasně dovedu představit s puškou v ruce a v takovym tom divnym zelenym oblečení. Jenom bys musel změnit barvu vlasů a oči.“
   „Hele, to pro vstup do armády neni nutný. Aspoň do týhle nebylo,“ uchechtl se a přitáhl si mě k sobě. „Tak jo, už zavři voči, ty naše bojovnice za právo na život.“

   Light na stromě

   Mladík se posadil na větev a vzdychl si. Dnešní večer mu otevřel oči. Když Misu poznal, neuvědomil si, že je tak křehká. Ale nebylo tomu tak dávno, sotva pár hodin, co se mu srdnatě bránila, kdy na něj křičela, a s výrazem tak zoufalým odmítala i obyčejné objetí. Na druhou stranu… oni ji honili z dobrého důvodu, on i El. Misa přece byla jeho pravá ruka, jeho nástroj odplaty, druhý Kira. Tak proč ji teď nechce vydat Ryuuzakimu? Byla v tom jen obyčejná zdrženlivost? Nejspíš ne. Ta její profesionalita v kritické situaci, promyšlenost jejích plánů, nezpanikařila a mluvila s ním jako se sobě rovným, ne jako jeho oddaná otrokyně, jak si o ní dříve myslel. Jenomže teď tu uječenou blondýnku chtěl poznat blíž, aby se přesvědčil, že ji jen nevyburcoval ten Elův útok, že ji skutečně jen špatně odhadl. Povzdychl si. Na podobné úvahy bude dost času ráno. Utekla kdovíkam a on opět uvízl na mrtvém bodě. Přelezl zpátky do pokoje, ubednil okno a vrátil se za Ryuukem. Měl by se trochu prospat.

   Otec a synátor

   Soichiro Yagami byl nesmírně rád, že jeho žena odvezla dceru na sportovní kroužek. Light přišel do kuchyně ospalý, měl pod očima kruhy. „Špatné spaní?“ Mladík přikývl. „Kde je to tvé děvče?“ zeptal se ho opatrně, hnědovlasý si vzdychl.
   „Utekla mi oknem a sklouzla po kmeni dolů. Vyplašils ji.“ Předpokládal správně, otec se zastyděl. „Ehm, tati… myslíš, že bych si měl s Ryuuzakim skutečně důkladně promluvit?“
   „Hm, dobrá, ale o jedno tě poprosím, žádný pěstní souboj, ano?“ Light přikývl, čekal něco takového. „Řekla ti, že jsem ji vystrašil?“ zeptal se ho najednou starší muž a bylo vidět, že nad tím přemýšlí.
   „Ano, tvrdila mi něco takového a celá se třásla. Cos jí proboha řekl?“
   „Moc se ti omlouvám. Vyvedla mě z míry, když mi začala vyčítat to zadržení. Použila slovo únos.“
   Light přikývl. „Viděls ji, jak vypadala? Zkusil ses alespoň na chvíli vžít do její kůže? Kde vůbec máte důkaz, že moje dívka spáchala zločin?“ namítl ostře a tentokrát to přivlastňovací zájmeno znělo skutečně majetnicky. „Ať si Ryuuzaki nemyslí, že tohle mu projde! Učiním tomu přítrž!“ Hleděl na otce vyčítavě, skutečně měl v plánu si s Elem promluvit. Jeho otec dojedl a němě přikývl.
   Mladík si přehodil batoh s věcmi přes rameno a zadíval se mu do očí. „Slib mi, že mě s ním necháš o samotě.“
   „Nějak to zařídím,“ přikývl. „Jen žádné rvačky. Jste oba dospělí, racionálně uvažující lidé.“
   „Jistě,“ zabručel Light, vyšel ze dveří a zamířil k autu. Jeho skvělé uvažování mu ani vlastní otec připomínat nemusel. Dobře věděl, co dělá.

   Ryuuzaki se právě skláněl nad nějakým přístrojem. „Ach, Yagamiové dorazili! Kávu nebo čaj?“ Černovlasý k nim vzhlédl, na tváři mu pohrával zvláštní úsměv.
   Lightův otec svraštil čelo, přemýšlel, jak zamaskovat svůj náhlý odchod. „Matsudo, co víte o tom případu z Fuchsiové?“
   „Pořád se to ještě vyšetřuje. Aizawa-san by měl mít nějaké podklady.“
   „Dobrá, hned za ním zajdu,“ přikývl Yagami starší, opřel se do dveří a zmizel v chodbě.
   Light se za ním ještě chvíli díval, pak sáhl do batohu a hodil před Ela noviny. „Vysvětlíš mi, co je tohle, Ryuuzaki?“ Vztekle zavrčel a čekal na odpověď. Černovlasý nehnul ani brvou.
   Místo toho se ozval Matsuda. „L nařídil, že se má vypustit tahle falešná zpráva,“ řekl opatrně a hnědovlasý po něm střelil pohledem, než se opět obrátil k hlavnímu vyšetřovateli.
   „Viděl jsem Misu a vůbec se mi nelíbilo, jak vypadala. Ukázala mi ty škrábance, krvavé šrámy táhnoucí se po celé délce paže, skoro jako rozříznutá kůže. Máš mi k tomu co říct?“
   „Inu, připouštím, že se to během výslechu mohlo stát, zadržená nebyla zrovna klidná.“
   Light zaskřípal zuby. Jen kvůli té jedné nevinné poznámce měl chuť zašlapat Ela do země, toužil po něm skočit. „Kvůli tobě se bojí o život!“ vykřikl do ticha a dodal: „Už ti nedovolím, abys jí dál ubližoval, Ryuuzaki.“
   Černovlasý se pousmál. „Zdá se, že jsi skutečně zamilovaný, Lighto-kun. Ale nezapomínej, že na těch nahrávkách jsou její otisky a došlo k vraždě v přímém přenosu.“
   Hnědovlasý zaklel. Přece nemohl myslet vážně, že v tom nesmyslném obviňování bude pokračovat! „Ale Ryuuzaki, jenom využila situace! Kira se během krátké doby stal neuvěřitelně populární, každý by se na něm chtěl přiživit!“ namítl podrážděně a snažil se z Elova klidného pohledu vyčíst alespoň náznak emoce.
   „Já ne,“ odpověděl mu s naprostým klidem.
   „Jenže tenhle zabiják neuvažuje jako ty,“ vzdychl si Light. „Na místě jeho obdivovatele bys situace využil taky.“
   „Já myslím, že má pravdu,“ přidal se Matsuda. „Je to modelka, chtěla na sebe jenom strhnout pozornost a nedomyslela následky.“
   L se zamračil. „Už jednou jsem řekl, že vaše připomínky odmítám, Matsudo, jste zcela očividně zaujatý!“
   „Ale pane Ryuuzaki, tohle už začíná hraničit se šikanou!“ ozval se policista a prosebně se zadíval na Aizawu, který právě vešel do místnosti. „Že ten případ Misy Amanové je jen nedorozumění? Pan El mi nevěří, mluví o zaujatosti.“
   „No, já si myslím, že ta dívka není vražedkyně a nedivím se, že utekla. Ten váš výslech byl nelidský.“
   „Přesně to si myslím i já, Ryuuzaki,“ vložil se do toho hnědovlasý. „Myslím, žes ji vystrašil natolik, že už podobnou pitomost neudělá.“
   Černovlasý svraštil čelo a rozhodil rukama. „Hm, zdá se, že jste se na mě domluvili, ale i tak chci tu dívku ještě vidět. Zajímá mě.“
   Light sevřel ruku v pěst. V tom suchém konstatování vycítil hrozbu. Namířil na něho prstem. „Jestli se Mise cokoliv stane, zabiju tě,“ zavrčel a v očích se mu zablýsklo. Napětí v místnosti bylo tak znatelné, že se oba dospělí policisté začali potit. Co se stane v příštích chvílích, to se neodvažovali odhadnout.