4.kapitola - Ryuuk trucuje

vloženo: 27.06.2010   
počet zobrazení:   

   Dům rodiny Yagami

   Light se vrátil domů v nevraživé náladě. Byl zvědavý, jak se celá ta polízanice vyvine dál. Ryuuk byl zvědavost sama a mladík si stačil všimnout, že už zas ukradl z kuchyně mísu plnou jablek. No co, zase bude muset matce vysvětlovat, proč teď jí tak zdravě.
   „Dej mi jedno. Nechce se mi dneska lhát,“ zabručel a sebral ovoce z shinigamiho ruky, ještě do něj nestačil kousnout.
   „Tak co? Chtěl tě za čmuchala?“
   Přikývl. „Vyjednal jsem lepší podmínky. Teď jen najít Misu a přimět ji, aby se vzdala deníku.“
   „Lepší podmínky, jo? Přelož to takovýmu negramotovi, jako jsem já,“ vyzval ho okřídlený tvor a usadil se pohodlněji.
   „Až ji Ryuuzaki dostane do rukou, bude pro něho nepoužitelná. Když ji napojí na detektor lži, neřekne jim nic a já si pak nějaké alibi vytvořím, to už nebude takový problém.“
   „Hm, to zní zajímavě. Ale bejt tebou, s těma intrikama bych to zas tak nepřeháněl. Znal jsem jednoho shinigamiho, kerýho „jeho“ člověk přived k šílenství.“
   Hnědovlasý se tomu zasmál a pak se ušklíbl. „Přiznám se, že se mi to dnes málem taky povedlo… myslím dohnat Ela k šílenství. I když, jen tak mezi námi, L už ani šílenější být nemůže,“ odmlčel se a dodal: „Sehrál jsem mu divadlo, starostlivýho milence, a nařkl jsem ho, že si neváží lidskýho života.“
   Stalo se přesně to, co Light předpokládal. Ryuuk se začal chechtat a musel se chytit za břicho. „Hele, tenhle vtip je dobrej, řekni mi ho ještě jednou!“ Jenže ten kluk naproti němu se nesmál. „Aha, chápu. A když vo tom tak přemejšlim, bylo to vážně jenom divadlo? Nezáleží ti na tý holce vo drobet víc… ehm, jak vy to řikáte… nejsi zaláskovanej?“
   Nad tím slovem se uchechtl, vždyť takové ani není. „Vůbec ne. Vždyť je hrozná! Kdo by chtěl proboha chodit s takovým ztřeštěným a nevyzpytatelným stvořením?“
   „No… třeba já,“ zašklebil se Ryuuk a čekal nějakou odezvu.
   „Ty?“ Light se na něj zkoumavě zadíval a zlomyslně dodal: „Tak to si jí radši nechám.“

   Jestli si myslel, že tím jsou debaty na téma: Moje holka, u konce, pak se mýlil. Jak správně předpokládal, matka se sháněla po jablkách. „Vzal jsem si mísu nahoru,“ odbyl ji a rychle dodal: „Zase jsem začal cvičit, potřebuju vitamíny.“ Aby mu uvěřila, ukusoval z toho posledního, které byl Ryuuk ochoten vydat.

   Light si sedl ke stolu a sáhl po novinách. „Poslyš, bráško, kdy zase uvidíme tu tvojí holku, tu Misu? Je sympatická.“
   Zakuckal se. „Ehm… no, Sayu… ona teď jela za hranice… navštívit příbuzné,“ plácl první věc, která ho v tu chvíli napadla. Setkal se přitom s pohledem otce, který zůstal ve dveřích zaraženě stát.
   „Ehm, Lighte, mohl bys na okamžik?“
   Hnědovlasý mladík se neochotně zvedl. Netušil, že tahle sestřina nevinná poznámka bude mít ještě rodičovskou dohru. Otec dosedl ztěžka na židli, začínat rozhovor se mu očividně nechtělo, ale syn zas nevěděl, na co se chce zeptat, takže se nakonec přemohl.
   „Co ti řekl L?“
   „Nabídl mi účast na chycení Misy.“
   „A ty to uděláš?“
   „Jen pod podmínkou, že ji nečeká nic horšího než detektor lži. Odpřisáhl mi to, takže je teď mou povinností ji najít.“ Viděl, že hlava rodiny mlčí a zřejmě neví, co má říci. „Tati, Ryuuzaki zašel příliš daleko. Nechtěl jsem ti o Mise říkat, právě proto, že mě L stále podezírá a já už vážně nevím, jak mu mám dokázat opak! Nechtěl jsem do toho zatáhnout nikoho dalšího, jenže právě to se stalo. Misu zatkli krátce poté, co se semnou setkala u školy.“
   Otec přikývl, chápal jeho obavy. „Poslyš, Lighte… myslíš, že je to rozumné?“
   „Řekl jsem Ryuuzakimu na rovinu, že jsem měl sto chutí ho zabít, když jsem viděl ten přenos. Uznal, že se choval nepatřičně, a to je pro mě zadostiučinění.“
   „Dobrá. Jsem rád, že tu situaci bereš vážně, ale stejně tě prosím… buď opatrný.“
   „Až Kiru dopadneme, všechno tohle bláznovství skončí, slibuju,“ prohlásil hnědovlasý a vytratil se z pokoje.

   L a Matsuda

   Mladý policista vyrovnal před mladíka ve vytahaném tričku štos policejních hlášení a důležitých dokumentů. „Spis Misy Amanové. Je úplně čistá. Zjistil jsem, že bychom jí nemohli přišít ani ty drogy, kdyby se v tom chtěl někdo vrtat.“
   Ryuuzaki si poposedl a nepřestával vraštit čelo. „Lighto-kun si myslí, že ta nahrávka byla jen recese. Co ty, Matsudo?“
   Oslovený se rozpačitě podrbal na zátylku. „No… ona to nemá zapotřebí. Dělá modelku a… zvlášť tyhle mladý hvězdy udělají pro popularitu ledacos. Já si myslím, a Aizawa-san se mnou souhlasí, že by to vyřešila pokuta a napomenutí.“
   L se na něho zkoumavě zadíval. „Matsudo… ta slečna se ti líbí?“
   Záměrně přivedl poručíka do rozpaků, mírně se zakoktal. „Jste zaujatý, Matsudo. Návrh se zamítá!“ vybafl na něj černovlasý a poručík se tak lekl, že zavrávoral a narazil si pozadí.

   Mladý Yagami byl na cestě do Misina bytu. Ryuuk s ním odmítl jít stopovat. Popudilo ho to a řekl mu, že to klidně zvládne sám. Popravdě ale netušil, kde by tu bláznivou holku měl hledat. Dostal se do bytu a pořádně se rozhlédl, hledal nějaké indicie, ale až na pár paruk a tunu líčidel nenašel nic, co by stálo za zaznamenání. V duchu si vynadal, že se nepřiměl vyluxovat, když tu byl naposledy. Pak nad tím mávl rukou. Bude pátrat a najde ji, i kdyby nad tím měl strávit těch pár dní. Aspoň Elovi ukáže, že to myslí vážně.

   Dnešní útočiště

   Po dnešním trmácení se městem už nebylo moc času a ani nálady hledat si místo na přespání. Posloužil prostor pod mostem. Byl teplý letní den a vyzkoušet si roli bezdomovce taky nebylo špatné. Ono totiž… každá zkušenost se počítá.

   Už se setmělo a obloha krásně světélkovala, jenže vylézt teď z úkrytu a dívat se od řeky na hvězdy, to bylo jako se jít rovnou udat. Seděla jsem opřená zády o studený kámen, ruce na sevřených kolenou a snažila si ponechat v mysli ten nádherný obraz světélkující oblohy, když jsme sem dolů s Rem scházely. Objevila se další zbloudilá vzpomínka…. na ten noční piknik, ke kterému nakonec nikdy nedošlo. Vzdychla jsem. Jasně, neměla jsem tak těžkej život, ale málokterý nemocný mohl prohlásit (a nebýt přitom považován za blázna), že ho už honili upíři, zombie i potrhlí ninjové a pár machrů s dlouhými meči… a on to všechno přežil. A to jen proto, že jim daroval život. To je mi pěknej nevděk.

   Rem se ke mně naklonila. „V noci bude zima. Nemáš nic teplého.“
   „Hm,“ zamumlala jsem, člověk byl už tak utahanej, že mu to už moc nemyslelo, a ten studentskej obleček zrovna moc teplem neoplýval. Shinigami si ke mně bez varování sedla a svýma silnýma rukama mě pevně objala. Zavrtěla jsem se jí v náručí. „Díky, Rem.“ U srdce hřálo aspoň to pomyšlení, že tu mám (pravda netradiční) kamarádku.