2.kapitola - Plány a hypotézy

vloženo: 27.06.2010   
počet zobrazení:   

   „Vypadá zvláštně,“ uchechtla se Rem a prohlížela si Steevena, který vypadal… no, divně. Až teď jsem si všimla, co má vlastně na sobě.
   „Kde máš tu svojí poustevnickou kutnu? Neříkej, žes to vyměnil za motorkářský hadry.“
   Když jsem se dívala na jeho vlnící se hnědé vlasy a nazelenalé oči, sjížděla pohledem po džínové vestě, motorkářské bundě, širokých riflích a… černých rukavicích, něco mi pořád nesedělo. Pak jsem po něm znenadání skočila a vyhrnula mu rukáv, který ukázal (kupodivu) ještě bělejší ruku, než byla ta moje. A ten smích, co se ozval, když jsem usínala…
   „Ty! To tys to celý narafičil! Kvůli tobě jsem skončila jako pokusnej králík! Zabiju tě!“ Začala jsem ho škrtit.
   „Když mě zabiješ, umřeš taky,“ upozornil mě jemně. Vlepila jsem mu facku, pak ho pustila a sedla si na zem.
   „Jedinej nemyslící tvor jsi tady ty, Steevene,“ vzdychla jsem. „Teď jsi udělal takovou pitomost… půjdou po nás, budou nás nahánět jako nějakou kořist, chápeš to? Díky Rem máme jakous takous ochranu, ale kdo ví, jak dlouho to vydrží!“
   Už jsem začínala být zoufalá. V tu chvíli se ozvala shinigami. „Miso, nechceš, abych zašla za Lightem a řekla mu, že jsi v pořádku?“
   Ztuhla jsem. Tohle bylo to poslední, co bysme zrovna teď potřebovali. „N… ne, teď ne. On se určitě na Misu zlobí, protože ho vystavila nebezpečí, a já… setkám se s ním ráda, až budu připravená.“
   „Dobrá. Rozumím tomu,“ kývla a sedla si do tureckého sedu. „Řekneš mi to, až budeš chtít.“
   „No, však víš… Misa-Misa má ráda Kiru a má moc ráda Lighta, jenže nechce, aby potkal Steevena, protože… no… on by určitě hrozně žárlil. A on je tady Steeven jako můj brácha.“
   „Au, nešahej mi na hlavu!“ čertil se, když jsem ho začala drbat.
   „Ano, věřím ti. Yagami by se o svou trofej dělit nechtěl,“ ušklíbla se shinigami a já jen stěží zakryla ten znechucený výraz, který se mi objevil na tváři.
   „Ehm… Rem? Mohla by ses potom podívat ven, jestli je tam bezpečno?“
   „Ale ale, Miso, ty už myslíš i za mě,“ zubila se a já byla za tu pochvalu ráda.

   Když jsme ale osaměli, vrátilo se mi do těla napětí. „Vážně o mně řekla, že jsem trofej?“ Pak jsem se musela chytit za tvář, jelikož mě „bratříček“ fackoval.
   „Dobře, já si uvědomuju, že jsem to přepísk, ale ty se teď chováš jako husa! Misa-Misa má Lighta moc ráda! Ó, miláčku, sevři mě v náručí a líbej, mně se to líbí…“
   Praštila jsem do něj, aby zmlknul. „Držím se role, ona je takhle pitomá naivka. A Kira bude litovat, že mě poznal,“ nasadila jsem svůj oblíbený ďábelský výraz. „Ale teď mě zajímá, proč jsi to udělal? Cos tím chtěl dokázat, žes mě chtěl nechat smažit Watarim? Víš vůbec, jak to mohlo skončit?“
   Steeven se na mě podíval, jako by se ujišťoval, jestli jsem pořád ještě příčetná. „Promiň, ale stávala se z tebe troska. Ještě chvíli, drahoušku, a splynuli bysme v jedno. Nemohl jsem tě nechat, abys tak zvlčila a prostě mě vyšoupla.“
   Považoval to zřejmě za dobrou výmluvu, ale nehodlala jsem to akceptovat. „Ty jsi asi zaspal dobu, ne?“ vyjela jsem na něj. „Z tý deprese jsem se dostala sama, ty chytrej. Já nikdy nebudu… nikdy nebudu jako…“
   „No, dělej, řekni to,“ dorážel albín a mhouřil přitom oči.
   „Nemám co!“ odsekla jsem popuzeně.
   „Ale máš! Řekni mi to do očí a já ti dám pokoj.“
   „Ne!“
   „Tak potom to řeknu já! Ty bys totiž takhle brzy skončila jako…“
   Už teď jsme mluvili oba dost hlasitě a cizímu by to připadalo jako manželská hádka, přinejmenším.
   „Já nikdy nebudu jako Kira!“ zařvala jsem na něj a on mě místo odpovědi povalil na podlahu a zacpal pusu dlaní.
   „Neječ, ženská bláznivá!“ zasyčel. „Ty snad chceš být chycená!“
   Skopla jsem ho ze sebe a obrátila se k němu zády. „Venku nikdo není,“ řekla shinigami, a já se jí tak lekla, že jsem se po hlasitém vyjeknutí svalila přímo do Steevenovy náruče.

   Elova kancelář

   „Je to mrzuté. Nečekal jsem něco takového.“ Ryuuzaki vraštil čelo, zhroucení geniálního plánu pro něj byla velká rána. „Ehm… Lighto-kun, myslíš, že bys tu mohl zůstat dnes déle?“
   „No, já…,“ zaváhal, ale otec to vyřešil za něj. „Už je pozdě, musíme domů. Bude ti moc vadit, když se za tebou zastaví až zítra, Ryuuzaki?“
   Potřásl hlavou. „Ne, jen běžte.“

   Pokoj Lighta Yagamiho

   Mladík s hnědými vlasy a kratším sestřihem za sebou zamkl dveře a zhroutil se na postel. Ryuuk se posadil na židli naproti němu v dost zvláštní poloze a pořád se ještě chechtal. Úspěšnému studentovi to už lezlo na nervy. Vstal a praštil pěstí do stolu. „K čertu s tebou, Ryuuzaki!“
   „Hele, Lighte, co myslíš, že bude teď?“ vyptával se shinigami a zkoumal výraz svého nynějšího „majitele“.
   „Předpokládám, že L bude chtít, abychom Misu dopadli společně.“ Teď musel hodně přemýšlet, protože na řešení stále nepřicházel. „Myslíš, že by Rem jednala tak impulzivně, prostě jen ze snahy ji zachránit?“
   „Ehm… už jsem ti to říkal několikrát, že mi nemáš dávat otázky, na který ti neumím odpovědět,“ zahučel Ryuuk a Yagami po něm hodil jablko.
   „Ani teď si nevzpomeneš?“
   „No, hele, já to vidim takhle… Kdyby tohle udělal shinigami, nic by se tím nezměnilo, určitě by ji bez plánu odchytli tak do pěti minut,“ odpověděl po chvíli usilovného přemýšlení.
   „To ano, ale…“
   Pak se mladík náhle zarazil a znovu si v hlavě přehrával, co se stalo na velitelství. L si na druhé obrazovce nechal pustit zpomalený záznam z bezpečnostní kamery, měl nějakou eventualitu snad na všechno. Zastavil obraz ve chvíli, kdy už volná dívka vyskočila a střelila pohledem do kamery. Ten nenávistný výraz, co měla v očích… dívala se na Ela nebo na něj? Přestával věřit tomu, že to bylo jen Remino spontánní rozhodnutí osvobodit Misu za každou cenu. Jenže… zíral na ten záznam přece s ním. Neviděl jí do očí, dokud konstrukce nespadla, a v obličeji jasně četl zděšení, jenže ten postoj… byla tak strnulá, tak klidná. A když vyskočila, nerozhlédla se, vyběhla okamžitě do toho rohu. Proč mu to všechno připadá jako výplod jeho choré mysli?
   „Ne… nemohla to plánovat celou dobu. Vždyť i ty nahrávky dělal amatér a… při tý první schůzce mi nepřipadala moc chytrá… jen si něco namlouvám, jo, to je ono.“
   „Já jsem zase slyšel, že lidi v nebezpečí dělaj různý věci, akorát jsem to ještě neviděl,“ ozval se opět Ryuuk, který už chroustal druhé jablko.
   „Celé je to divné! Pochybuju o tom, že by modelka byla tak atleticky vytrénovaná, že by uměla běžet tak rychle. Spíš bych se přikláněl k té neznámé schopnosti. Ryuuku, vážně jsi mi o světě shinigami řekl všechno?“
   „Jo, víc už nevim,“ přikývl.
   „A co když si ten váš náčelník nechal nějakou takovou nevinnou poznámku… dejme tomu schopnost zneviditelnit se… pro sebe?“
   „Určitě ne!“ odporoval mu Ryuuk. „Jestli von je takhle mazanej, tak já jsem japonskej císař!“
   „Hm, tak promiň, že jsem si nevšim roucha. Nejspíš ti chybí,“ odfrkl si Yagami, lehl si na postel a dal si ruce za hlavu. „Jestli mě Ryuuzaki zítra požádá, abych mu pomohl chytit Misu, asi s tím budu souhlasit. Potřebuju se k ní nějak dostat, rozhodně dřív než on.“
   „A pak bys mu jí vydal?“
   „Původně jsem na to myslel, ale teď… možná není taková naivka, jakou se dělá. Musím si to ověřit, ale teď bych měl spát. Poslední dobou na to nebyl čas.“

   Ve skladišti

   Rem odpočívala, já trucovala a Steeven se přímo královsky bavil. „Už jsem ti řekla, že si vůl? Přece jsem ti slíbila, že se budeš moct vyřádit na těch slashkách, krvácích a Kikince jsme přece slíbili to yaoi. Tos to nemoh vydržet ještě aspoň tejden? Když se něco pohnojí, už v životě nenapíšu ani řádku.“
   „No jo, jasný, narážíš na ten citát: Sen končí probuzením nebo smrtí, chápu,“ mračil se albín a střílel očima po rozích. „Budou tady myši.“
   „To mi neva. Hmyz mi vadí,“ mávla jsem rukou, sundala si jednu část šatů a stočila se v ní do klubíčka.
   „Hm, tak mě napadlo… co když to tvoje herectví nezabralo? Co když jsi působila až moc sebejistě?“
   Nad tím jsem zas tolik nepřemýšlela. „To je fuk. Přece nebudu dělat blbou a riskovat, že ten plán zvoram, ne?“
   „Asi ne,“ přikývl.
   „Jdu spát. Hlídkuj,“ zívla jsem a hned nato zavřela oči.