7.kapitola - Posily

vloženo: 03.05.2009   
počet zobrazení:   

   Temari oznámila Bakimu, že ona a Kankurou se ihned vydávají na cestu. Ten však rázně zamítl všechny její argumenty a důrazně ji upozornil na to, že Suna musí mít vůdce, a že tedy loutkář nesmí opustit vesnici, což se pro změnu nelíbilo Temarinu bratrovi.
   „Já nejsem stvořený k tomu, abych někomu rozkazoval,“ vymlouval se. „A dokonce ani Gaara mě nikdy neposlechl!“
   „Ale jste synem zesnulého Kazekageho a to vás opravňuje k…“
  Kankurou divoce zamával rukama. „Tak moment! Nebyla by na to lepší Temari?“
  Baki se zarazil, jelikož tato možnost ho zřejmě vůbec nenapadla. „Ale to je nemožné, pane,“ zamumlal a odvrátil zrak od rozzuřené blondýnky.
   „Takže já vám nejsem dost dobrá?“ namíchla se Temari a neměla daleko k opravdovému výbuchu.
   „Jen jsem chtěl říci, že rada nebude souhlasit, ale to samozřejmě neznamená, že byste nemohla…,“ bránil se Baki chabě.
   „Ztichněte, sensei,“ zasyčela střapatá, stále ještě v ráži. „Kankurou, nenechám tě tam jít samotného!“
   „A co chceš dělat?“ namítl hnědovlasý mladík.
   „Coby? Jdu napsat dopis do Konohy!“

  Tsunade sledovala přimhouřenýma očima a výrazem vraha hyperaktivního ninju, který jí poskakoval po pracovně.
   „Ale bábi! Vždyť tohle přece není žádná pořádná mise!“ vztekal se Naruto.
   Pátá Hokage vzdychla a přísně si ho přeměřila. „Od doby, co Sasuke zmizel z Konohy, jsi vážně nesnesitelný, pane Uzumaki.“ Opřela lokty o stůl a dodala: „A mimochodem… nejsem ještě natolik stará, abych ti mohla dělat babičku!“ zahřměla, až se Naruto lekl a při couvání srazil na zem Sakuru, která přinášela desky od Jouninů, které ještě před hodinou pracně rovnala.
   „Sensei, tady jsou…“ Slova se jí zadrhla v hrdle, pak se rozmáchla a udeřila Naruta pěstí do obličeje. „Baka! Srovnávala jsem to nejmíň hodinu!“ ječela za ním, když mizel v chodbě.
   Tsunade se ušklíbla. „Ani ty dva roky s Jiraiyou ho nezměnily k lepšímu. Spíše bych řekla, že právě naopak.“
   Její trefná poznámka rozesmála mladou slečnu Haruno natolik, že si přestala stěžovat.

   Rada samozřejmě nesouhlasila s tím, aby Temari dočasně vedla Vesnici ukrytou v písku. Sourozenci dělali vše možné, aby je přesvědčili, včetně falšování dokladů a napodobování Kazekageho podpisu. Nakonec byl jejich požadavek přece jen uznán.

   „Shino Aburame, Shikamaru Nara, Uzumaki Naruto. Hm, možná bych přeci jen měla provést pár změn.“ Tsunade přehlédla shromážděné ninji.
   Naruto byl nedočkavostí celý bez sebe. „Tak kdy už nám konečně řeknete, co ta mise obnáší?“
   „Až dorazíte všichni!“ odsekla Pátá a mladíci se po sobě nejistě podívali. Copak ještě někdo chybí?
   Za dveřmi cosi zaharašilo a poté se ozval slabý hlásek: „V… volala jste, Ho… Hokage-sama?“ Ozvalo se zaskřípání a dovnitř vešla nesmělá modrovláska.
   „Můžete vyrazit!“ usmála se spokojeně Tsunade.

   Vyslanci z Konohy dorazili se čtyřdenním zpožděním. Není třeba říkat, že se zdrželi kvůli zvýšené opatrnosti a nevyzpytatelným písečným dunám. Na cestě je doprovázel Hatake Kakashi a jeho smečka stopařů. Před branami Suny je opustil a vydal se zpátky.
   Sourozenci přivítali srdečně Naruta, Temari krátce pohlédla na Shikamarua a se zbylými dvěma členy výpravy si jen podali ruce.

   Večer se celá šestice sešla v prázdné místnosti. Naruto se ihned pustil do přichystaného občerstvení. Kankurou jim ve stručnosti vylíčil celou situaci a očekával reakce zúčastněných. Shino krátce přikývl, Hinata se zarděla a Naruto byl příliš zaměstnán jídlem, než aby se zajímal o takové nicotnosti.
   „Zkrátka musíme najít toho nebo tu Takkiru. Nevíme, kde se momentálně skrývá, ale poslední stopa končí v Zemi blesku.“ Temari vzdychla. „Bohužel, já s vámi jít nemůžu a to je druhý problém. Jeden z vás bude mít za úkol být mým osobním strážcem. Je na to potřeba někoho schopného, kdo se umí rychle rozhodovat…“ Ignorovala hlasité výkřiky Uzumakiho, který neustále křičel: „Já! Já! Já!“
   „…bystrého, statečného a nepředpojatého,“ ukončila Temari svůj proslov a teprve pak si všimla Shikamaruovy ruky, která líně visela ve vzduchu.

   Kankurou přikývl, vzal si ho stranou a tam ho chytl pod krkem.
   „Ručíš mi za to, že se sestře nic nestane, rozumíš? Jestli jí ublížíš, dám si tu práci s tím, abych tě rozsekal na takhle malé kousíčky, jasný?“
   Shikamaru rozhodil rukama. „Á, tolik povyku kvůli jedný ženský.“ Zatvářil se otráveně.
   Loutkář ho pustil. „Zapamatuj si jedno! Tohle bylo první varování!“