5.kapitola - Ztracený bratr

vloženo: 10.04.2009   
počet zobrazení:   

   Půvabná dívka ve světlém kimonu seděla na ochozu věže. Někomu by se mohlo zdát, že se snaží opálit, ale ona jen pozorovala krajinu, z níž většina byla pouhou vyprahlou pouští.
   „Slečno!“ Nahoru po schodech vyběhl mladý muž s uniformou reprezentující Vesnici ukrytou v písku. Nepodívala se na něj, jen líně mávla rukou. Nedaleko měla položený obrovský vějíř.
   „Kazekage se nevrátil! Jeho soupeře našli mrtvého, ale on nebyl vůbec poblíž!“
   Blonďatá dívka se zapotácela, špatně se pohnula a přepadla přes ochoz. „Teď, Karasu!“ Řítila se k ní dřevěná loutka, která ji včas zachytila a okamžitě ji přenesla do bezpečí.
   „Říkal jsem ti, že si nemáš sedat na tu zídku,“ povzdychl si Kankurou a pomohl sestře vstát.
   Temari potřásla odmítavě hlavou. „Gaara zmizel.“
   „Vím! Baki už svolává posily. Tak pojď, posilníme se čajem.“

   Velmi dlouho debatovali u prostřeného stolu nad otázkou bytí a nebytí svého bratra. „Muselo se něco stát!“ mínila Temari.
   „Pořád jsem mu říkal, že nemůže chodit sám. Třeba se neovládl a…“
   „Neříkej to nahlas!“ přerušila ho dívka. „Shukaku se nedostal ven! O tom bychom už dávno věděli!“
   „Máš pravdu, ale teď musíme jednat.“ Kankurou upil z hrnku. „Potuluje se tu kolem nějaká banda vrahů, říkají si Akatsuki. Mohli ho dostat oni.“
   „Proti Gaarovi by neměli šanci!“ odfrkla si střapatá.
   „Nebuď naivní, Temari! To samé jsi říkala, když ses poprvé setkala Uchihou a Narutem. Gaara není neporazitelný.“
   „Promiň. Chtěla jsem jen…“
   „…mít nějakou naději, chápu. A napadlo tě třeba, že to plánoval?“ vyskočil náhle Kankurou. „Dávalo by to smysl. Co všechny ty řeči o tom, že ho máme nechat jít samotného? A ta zdrženlivost těch pár dnů předtím… Možná nechce, abychom ho hledali.“
   Teď se ovšem střapatá dopálila. „Tak tohle už přestává všechno, Kankurou! Budeme ho hledat, i kdyby…“
   Hnědovlasý mladík s pomalovaným obličejem se zatvářil rozpačitě. „Počkej! Já přece neřekl, že se toho pátrání vzdáme!“ Pokusil se o omluvu.
   „Jdu se sbalit!“ odsekla a zmizela ve dveřích.

   Kankurou přebíral svítky. Zbývalo ještě zabezpečit poslední loutku. Protáhl ruce a ještě vyzkoušel, zda mu správně proudí chakra. Do připraveného batůžku začal cpát jídlo. Není času nazbyt. Pokud nebude Kazekage v nejbližší době nalezen, stane se Suna snadným terčem nepřítele.
   Střapatá blondýnka ještě před malou chvílí máchala vějířem na volném prostranství a nyní v rychlosti připravovala obvazy a zbraně. Ještě si upravila šaty a už sbíhala po schodech dolů.
   S bratrem na sebe mrkli. Byli jako jedno tělo, znali dobře smluvené signály, dovedli si porozumět beze slov. Ještě vyhledali svého trenéra, aby mu řekli, co mají v úmyslu, a hned poté vyrazili na cestu.

   Putovali téměř bez oddechu a za dva dny dorazili na místo osudného střetnutí.
   „Stopy už dávno smyl déšť,“ posteskla si Temari.
   „Vím, na co myslíš. Přišli jsme pozdě!“