11.kapitola - Akatsuki výcvik začíná a zase rychle končí

vloženo: 27.09.2008   
počet zobrazení:   

   Alea a Mirinda ve spárech Akatsuki

   Hidan a Kakuzu popostrkovali před sebou dvě zaražené dívčiny. Až do chvíle, než otevřeli dveře do vlhkého sklepa, Alea s Mirindou nevěřily, že ninjové opravdu hodlají splnit Peinův příkaz. Nakonec do nich ti dva hrubě strčili a přibouchli za nimi dveře.
   „Hulváti!“ ulevila si Alea. „No věřila bys tomu?“ Lomcoval s ní vztek.
   „Docela i jo, jenže… ono to tu… klouže, ííí!“ vypískla černovláska, když se svezla na zem.
   „Jsi v pořádku? Nevidím tě.“ Blonďaté děvče couvlo, aniž by odvrátilo zrak od zamčených dveří.
   „Au! Hej, to je moje noha!“ bědovala Mirinda.
   „Promiň. Chtělo by to aspoň baterku,“ postěžovala si Alea.
   „Co myslíš, že s náma udělají?“
   „Tak to vážně nevím. Ale přestává se mi tu líbit. Představovala jsem si je… milejší.“
   „Pst, buď chvíli zticha,“ zašeptala Mirinda, rukou ohmatávala zeď a opatrně se plížila ke dveřím, do kterých pak vší silou bouchla. Posluchač se lekl a upadl na zem. Rychle se podívala klíčovou dírkou. Viděla jen rozježené černé vlasy, jinak samou oranžovou. „Tobi nás špehoval!“ vykřikla pobouřeně.
   To už ninja utíkal pryč, co mu síly stačily. Dívky vzdychly a pokusily se najít část sklepa, kde by se dalo alespoň trochu pohodlně spát.

   Akatsuki se radili mezi sebou. „Co s nimi? Zabít je nemůžeme, Šéf z nich chce tahat informace.“ Hidan nechápavě zakroutil hlavou.
   „Cheche. Že ty bys chtěl tu blonďatou, co?“ šklebil se Kisame. Bělovlasý ho ignoroval.
   „Pustit je taky nesmíme, možná znají i naše nepřátele. Mohly by pak zpívat taky jinde.“
   „Co teda navrhuješ, Sasori?“
   „Když je nemůžeš zničit, přidej se k nim, nebo jak se to říká. Otestujeme jejich sílu, a když se osvědčí, přijmeme je k nám.“
   „Do Akatsuki? Tobě snad přeskočilo! Šéf bude zuřit!“ vyjevil se Zetsu.
   „Já myslím, že je to báječnej nápad! Aspoň se přestanem nudit,“ souhlasil Hidan. Plácli si a přitom se tiše pochechtávali. Dokonce i Zetsu nakonec přeci jen změnil názor.

   Dveře do sklepa se otevřely a prudké světlo oslnilo obě dívky. „Budík by byl lepší!“ prskla Alea.
   „Nesu od ostatních omluvu. Nezačali jsme asi zrovna nejlíp.“ Deidara si prohrábl vlasy. Mirinda překvapeně zamrkala.
   Obě nesmírně udivilo, že je Akatsuki nechali, aby s nimi posnídaly. Teď seděly na židlích, spokojeně mlaskaly a hladily si plná bříška.
   „Konec ulejvání! Jdem ven!“ zavelel Hidan.
   „My taky?“ podivily se dívky.
   „Vy především!“ zabručel Kakuzu a vytratil se. S napjatým očekáváním se Alea s Mirindou vydaly za ninji. Ani jednu nenapadlo hledat v jejich chování nějakou léčku.

   Před sídlem, na volném prostranství, dost velkém pro všechny, čekal Kisame, Zetsu a Kakuzu. Kdyby dívky vzhlédly, všimly by si Deidary a Sasoriho, kteří se skrývali v koruně stromu.
   „Hra začíná!“ Hidan nechal na zemi ležet svou kosu, avšak sevřel v rukou kunaie. Kisame zas někde vyhrabal téměř zrezivělý řetěz. Zetsu hladově zamlaskal doufaje, že dívkám nažene strach.
   „Mirindo?“ Alea na černovlásku prosebně pohlédla.
   „Zdrháme!“ Oslovená prchala na jednu stranu, blondýnka zvolila opačný směr.

   Ninjové zavýskli a rozběhli se za nimi. Kakuzu se snažil, aby ani jedno z děvčat neopustilo „cvičiště“. Mirinda rychle uskočila letícímu kunai, Alea se snažila zabránit tomu, aby ji chytil Kisame. V očích děvčat se zračil strach. Do boje se přidal už i Zetsu.
   „Jdi ode mě, nechutnej plevele!“ vřískla Mirinda a sekla po kanibalových úponcích kunaiem sebraným ze země.

   Sasori s Deidarou se na stromě královsky bavili. „No, tak co myslíš?“ Blonďáček zaujatě sledoval dění pod nimi.
   „Jejich způsob boje se mi zdá poněkud neohrabaný. Navíc… snaha o spolupráci žádná.“
   „Ale taky bys neměl zapomínat na to, že kluci je ani nenechají spolupracovat!“

   Boj přituhoval, dívky už zřejmě pochopily vážnost situace. Mirinda uskakovala před Kisamem a Zetsuem. Alea zašla ještě dál a podařilo se jí dostat až k Hidanově kose.
   „Kdo na mě šáhne, ten to schytá!“
   „Moje kosa! Co s ní ta bláznivá holka chce dělat?“ zděsil se nesmrtelný ninja.
   Mirinda na malý okamžik přemýšlela o tom, zda se pokusit chopit se Samehady, pak ale usoudila, že by ten meč nejspíš ani neunesla.
   „Kakuzu, ty troubo! Neměls takhle náhodou hlídat naše zbraně?!“ To už byl bělovlasý celý rudý vzteky.
   „Já tě nedám, Samehado!“ Žralok se ihned zmocnil svého pokladu, Zetsu chytil Mirindu do spleti svých úponků a Hidan s Aleou se začali přetahovat o kosu se třemi hroty. Děvčeti se podařilo s ní Hidana malinko škrábnout.
   „Sakra! Tak tohle ti nedaruju!“ Rychle si ovázal poraněnou ruku a skočil po Alee.
   „Pomóc! On mě sežere!“ Mirinda se ze všech sil pokoušela vyprostit.

   „Jakmile jsou v úzkých, panikaří. To není dobré.“
   „A co celkový názor, Mistře Sasori?“ vyptával se Deidara.
   „Dozvíš se ho až večer.“

   Hidan se pral s malým, ale dost mrštným děvčátkem. „Nekopej, potvoro!“
   „Tebe nemusím poslouchat!“ odsekla a okamžitě od ní schytal další ránu.
   Zetsu na Mirindu poulil oči a ta samým zděšením omdlela. Pustil ji a nechal ležet na zemi. Oči všech ninjů se teď upíraly na bojující dvojici.
   „To jsem zvědav, koho z těch dvou to přestane bavit dřív!“ chechtal se Kakuzu.
   „Hele, já tě slyším, Švadlenko!“ Alea se na zemi rychle překulila. Hidan se jí snažil zamezit cestu a nakonec jí znemožnil útok.
   „Pusť!“ zasyčela na něj. Věděla, že teď je ztracená.
   Kisame a Zetsu krotili Kakuzu, který by se rád pomstil za „švadlenku“.
   „Věř, že tohle si vychutnám,“ uchechtl se Hidan.

   „Co zas vyvádíte?“
   Hidan zaúpěl. Zrovna teď musí přijít On a zkazit všechnu srandu. Ucedil jednu ze svých oblíbených nadávek, vytáhl Aleu na nohy a obrátil se k Vůdci.
   „Jen jsme si hráli!“ vysvětloval Kisame.
   „Aha. Vy jste předstírali, že jste malé děti a támhleti dva se vám zatím pošklebovali na stromě.“ Ukázal prstem na Sasoriho s Deidarou.
   Mirinda se mezitím probrala a nechápavě se zadívala stejným směrem jako Pein.
   „Ať už se to víckrát neopakuje!“ zahřměl Vůdce.

   Uprostřed noci několik členů Akatsuki horlivě debatovalo o dnešním odpoledni.
   „Pěkně mě ta malá podráždila, jen co je pravda.“
   „Ber to z tý lepší stránky, Hidane! Má holt bojovýho ducha!“ šklebil se Deidara.
   „Itachi by s takovými metodami nesouhlasil!“
   „Kušuj, Kisame! Uchiha tu není!“ usadil ho Kakuzu.
   „Tobiho moc mrzí, že to prošvihnul.“
   „A kde ses vlastně celou dobu toulal?“
   „Ten se určitě zas schovával někde v sídle!“ uchechtl se Hidan.
   „Kdepak! Tobi pomáhal Konan třídit důležité dokumenty!“ prohlásil pyšně ninja s oranžovou maskou.
   „Fajn! Vraťme se zas k našemu drobnému problému!“ Loutkář se snažil získat opět jejich pozornost.
   „Dobrej nápad!“ souhlasil bělovlasý. „Tak co jste vy dva vykoumali?“
   „Není to nejhorší. S trochu cviku by se vypracovaly na prvotřídní vražedkyně.“
   „Akorát jsou trochu moc zbrklé. Ale to jsme byli na začátku všichni,“ přisadil si Deidara.
   „Já tedy ne!“ odporoval skrček.
   „Tobi… nerad to říkám, ale ty jsi zbrklej pořád.“ Ta slova pronesl Zetsu a ostatní mu ihned dali za pravdu.
   „Kde jsou ty dvě teď?“
   „V patře, v tom volným pokoji.“
   „No, nechtěl bych být v kůži toho, kdo přednese Šéfovi ten cáklej nápad.“
   „Moc se neraduj, Hidane. Maximálně se může rozčílit, praštit si do mě a přinejmenším si zlomit ruku,“ mínil Sasori.
   Ty jeho nezpochybnitelný argumenty mě fakt rozčilujou! Pomyslel si bělovlasý, nahlas však řekl: Nějaký námitky ohledně toho naprosto nelogickýho plánu? Ne? Tak fajn, teď je to na tobě, Sasori!“