1.kapitola - Žije!

vloženo: 01.07.2009   
počet zobrazení:   

   Ve spoře osvětlené místnosti blikalo několik světel. Na podlouhlém stole kdosi ležel, ale nikdo mu nemohl pohlédnout do obličeje, dokud nenadzvedl prostěradlo. Brýlatý mladík vraštil čelo a potýkal se s jakýmsi přístrojem, jehož obrazovka slabě poblikávala. To, co měl za úkol provést, se mu nelíbilo. Dle něho je to boj s přírodními silami, ale o tom zde rozhodoval někdo jiný. Kabuto se zachvěl a opatrně obešel stůl s nehybnou postavou.
   „Ze všech vašich absurdních nápadů bych tenhle zařadil někam doprostřed, Orochimaru-sama.“
   „Vskutku?“ Ze tmy se vynořil další muž. „A smím vědět proč?“
   Kabuto si posunul brýle blíž k očím. Vždy se zvolna posouvají směrem dolů… a jak má pak člověk něco vidět? „Hm, odkud začít… Za prvé jste mě poslal shánět mrtvolu, což je samo o sobě dosti nesnadné. Pokoušíte se o její vzkříšení, plýtváte na to strašlivé množství energie a…“
   „Už jsi skončil?“ zasyčel Orochimaru. Mladík kývl hlavou a zmlkl. „Tak tedy začneme!“
   Hadí ninja zálibně pohlédl na tělo mladé ženy. Byla menší postavy, měla delší černé vlasy. Nebyla kráskou, přesto z ní vyzařoval určitý půvab. Oči vytřeštěné, ústa pootevřená.
   „Jak zemřela?“ vyzvídal Pán mnoha zakázaných technik.
   „Ještě se ptejte!“ odfrkl si Kabuto.
   „Inu, dost řečí! Dejme se do práce!“
   Pracovali usilovně, zkoumali a porovnávali. Nakonec uzavřeli tělo oběti a spustili přístroj. Elektrické výboje se střetávaly ve vzduchu, než se nahrnuly do dvou velkých ramen, díky nimž mohla proudit elektrická energie do těla zavražděné. Motor přístroje se přehřál. Ozvala se hlasitá rána a všechna světla zhasla. Chvíli bylo naprosté ticho.
   „Nejspíš slabý generátor,“ dovolil si poznamenat poněkud zmatený Kabuto.
   Mrtvá dívka procitla. Tělem jí projel slabý záchvěv, okamžitě zavřela oči. Pak je začala pomalu otevírat, její tělo se vzpamatovávalo.
   Oba muži zůstávali ve tmě. Slyšeli jen jakési škubání a slabé dýchání. Kabuto nahromadil energii do rukou, léčitelská chakra vrhla slaboučké světlo. V temnotě se zhmotnila postava mladé ženy. Tvářila se zmateně. Životní funkce se stabilizovaly, ale zůstala jí typická posmrtná bledost. Sklonila hlavu a zadívala se na své ruce. Kabuto zatahal svého pána váhavě za ruku. „Orochimaru-sama,“ špitl. „Ono to žije!“