11.kapitola - Muž v poušti

vloženo: 16.02.2009   
počet zobrazení:   

   „Džano Hizarashi! Jste obviněna z neuposlechnutí přímého rozkazu vašeho nadřízeného!“ zahřměl drsný mužský hlas. Žena jen sklonila hlavu. Neměla té holce dovolit vzdálit se z Akademie.
   Stála tiše ve své komoře a v ruce držela jouninskou uniformu, s níž se teď musela na hodně dlouhý čas rozloučit. Suspendována na neurčito… vyloučena z výzvědné jednotky… tak zněl ortel nadřízených. Bude nyní muset plnit mise jako řadový Chuunin. Zatnula ruce v pěst. Měla se předtím více ovládat…
   „Počkej na mě!“ zarazila blonďatou dívku o dost starší žena.
   Temari se poslušně zastavila a nechala se vzít za ruku. Obě se rozběhly vpřed. U budovy, v níž sídlil Kazekage a scházela se Rada Skryté písečné vesnice, se zastavily. Opatrně se rozhlédly a poté vstoupily dovnitř. Děvčátko se rozběhlo chodbou, aniž by se na Džanu ještě podívalo. Ta jen pokrčila rameny a s úšklebkem na rtech vykročila ven.

   Kazekage rychlými kroky procházel místnostmi. Ať byla jeho dcera kdekoli, schovávala se. Před ním… vlastním otcem… jaká pošetilost! Jemu přece utéct nemůže!

   Malý chlapec doběhl doprostřed pouště. Kolem něho se zvedaly písečné duny. Vyjekl a zkusil si chránit obličej. Jaký úžas se objevil v jeho očích, když nějaký cizinec neposedná zrnka písku rozehnal.
   „Ztratil ses?“
   Hlas měl laskavý a malý Kankurou v něm neviděl nepřítele. Přikývl, ale nespouštěl z muže oči. Byl vysoký a rudovlasý. Jemnýma rukama se zlehka dotkl chlapcova čela a pak se rozhlédl.
   „Čí jsi? Kde máš domov?“
   Chlapec stále visel očima na cizincově černém plášti. Pak vyhrkl: „Arigato, pane.“ Uklonil se a pak uskočil. „Můj domov je Skrytá písečná.“
   „Stejně tak můj,“ uchechtl se mladík a prohlížel si zatoulaného hocha. Měl na sobě oblečení laděné do černé barvy. Hnědé vlásky mu nepokojně povlávaly kolem obličeje.
   Hošík se zarazil a začal pomrkávat. „Já utekl,“ přiznal se. „Paní Chiyo se bude hrozně moc zlobit.“
   Cizinec se na něho zkoumavě zadíval. Myslel, že se přeslechl. Tak tohle děcko si bábinka vybrala jako náhradníka? Hm… dobrá. Aspoň vím, na čem jsem.
   Zvedl dítě ze země a ukázal mu směr, kterým se má vydat. V té chvíli už ho ale několik osob hledalo, Akasuna no Sasori zahlédl jejich siluety. Odhodil chlapce stranou a zmizel v oblaku písku.
   Paní Chiyo a mistr Ebizou pomalými kroky došli k chlapci, který se zvedal ze země a prskal zrníčka. Stařenka nasála vzduch. Zdálo se jí, že ucítila známou vůni. „Kdo tu byl?“ zeptala se přísně.
   „Nikdo, babičko Chiyo,“ zalhal chlapec. Měl dojem, že bude lepší zatajit pravdu, protože ještě nikdy neviděl starou paní tak rozčilenou.
   Usmála se. „Už neutíkej, Kankurou.“ Vzala ho za ruku a všichni tři se vydali na cestu zpátky.