1.kapitola - Tohle jsi neměla vidět!

vloženo: 30.07.2008   
počet zobrazení:   

   Drobné tříleté světlovlasé děvčátko sedělo na zemi a hledělo z okna svého pokoje. Každou chvíli očekávalo západ slunce, ty okamžiky mělo nejraději. Na svůj věk byla dívka až příliš vyspělá. Připadl jí úděl nejstaršího dítěte v rodině. Měla ještě o rok mladšího bratra, měli k sobě velmi blízko.
   Slunce zvolna zapadalo a zaplanulo rudou září. Mohlo to být zlé znamení? Dál o tom nepřemýšlela, vyšla na chodbu a kráčela na opačnou stranu sídla. Z jedněch dveří se ozýval hluk. Zpozorněla a přidala do kroku.

   „Uvidíte, že to bude zdravé dítě!“ uklidňovala rodičku neznámá žena.
   Do dveří vpadla hlídka. „Kazekage-sama, stará paní Chiyo právě dorazila a je na cestě sem.“
   „Nechte ji vejít,“ prohlásil vůdce Skryté písečné vesnice. Rodící žena byla jeho manželka a matka dvou dětí, Karura. Oba plánovali narození třetího potomka, i když otec s ním měl poněkud jiné plány, které manželce nesdělil.
   „Myslíš si, že to nedokážu sama, proto jsi sem pozval tu ženu?“ křikla Karura zlostně.
   „Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš!“ usadil ji.
   „Jsem tvá žena, to už jsi snad zapomněl?“
   „Vím to právě tak dobře jako ty. Uklidni se, ať neohrozíš dítě!“
   Do dveří vešla stařenka s podivnou nádobou v ruce. „Přišla jsem, jak jste žádal, Kazekage,“ prohlásila, její tvář byla vážná.

   Holčička nepozorovaně vstoupila do dveří. „Co tu dělá paní Chiyo?“ vydechla překvapeně. Muž s ostře řezanými rysy a nesmlouvavým pohledem sebou trhl. „Maminko!“ vypísklo děvčátko radostně.
   „Temari!“ Otec ji chytil za ruku a vedl pryč.
   „Ale…“
   „Bez odmlouvání! Pojď za mnou! Počkejte, dokud se nevrátím!“ Ta slova patřila jeho podřízeným. Dovedl dceru do pokoje. „Tohle není nic pro tvé oči! Nepokoušej se tam znovu chodit!“
   „Proč nemůžu?“
   Výraz v jeho tváři se náhle změnil, to však byla pouhá maska. Pohladil ji po vlasech. „Musíš počkat. Brzy budete mít sourozence.“ Přikývla. Zanechal ji o samotě. Po chvíli přeci jen pojala podezření a zjistila, že otec ji v ložnici zamkl. Zalezla do postele a přestala o tom přemýšlet.

   „Je vše připraveno?“ zeptal se Kazekage, když opět vstoupil do pokoje. Dočkal se souhlasného přikyvování. „Vy… ven! Paní Chiyo, zůstaňte!“ Nežádané osoby opustily místnost.
   „Bude to velmi silné dítě, jistě chlapec,“ usmála se stará žena.
   „Proč tě sem zavolali? Nejsi právě častou návštěvnicí Písečné,“ prohlásila ležící Karura. „A co je v té nádobě?“
   „Shukaku,“ zněla odpověď. Rodička zalapala po dechu. Už pochopila, co zamýšlejí. Kazekage si byl vědom toho, že je jeho manželka velice chytrá. Přistoupil k ní a stiskl jí ruku. „Dělám to pro dobro Suny.“
   „Nevěřím! Jen si chceš splnit své zvrácené sny! A co Temari a Kankurou? Kdo se postará o ně? A já tě milovala! Nemohu uvěřit tomu, že jsem nepoznala, že jsem si vzala zrůdu!“
   „Pane, je to konečné rozhodnutí? Pak už to nepůjde zvrátit,“ upozornila ho Chiyo.
   „Vykonejte úkol, který jsem vám dal. Pro dobro a slávu Suny!“
   Přikývla, otevřela nádobu a začal formovat pečetě. Pracovala bez zbytečných řečí. Koneckonců, i ona chtěla, aby vesnice byla chráněna. Věděla, že Čtvrtý Kazekage už je pevně rozhodnutý, nebylo to její první setkání s ním. Již mnohokrát diskutovali o oné záležitosti. Teď prováděla své jutsu posednutí, velice silnou pečetící techniku a možná ani nelitovala toho, že až s ní skončí, ta žena zemře.
   Muž cítil, jak mu Kakura křečově svírá ruku. „Proklínám tebe i celou Skrytou písečnou! Můj syn pomstí mou smrt a ty bídně zhyneš!“ Díval se na ni tvrdým pohledem, své rozhodnutí už nezmění.
   „Dítě se za chvíli narodí,“ prorokovala Chiyo. „Má práce je dokončena.“
   Žena cítila, že začíná slábnout a její život vyprchává. „Dejte mu jméno… Gaara.“
   Narodil se chlapec, jeho matka už ho ale nemohla spatřit. Kolem novorozeněte se zvedal oblak písku. „Váš plán vyšel, Kazekage. To dítě bude nebezpečnou zbraní.“ Chiyo kývla hlavou.
   „Bylo to nutné… pro existenci Suny, že Yashamaru?“ Muž mluvil k postavě, která se ukrývala ve stínu. Osoba váhala s odpovědí. Až příliš dobře věděla, že na tom, co řekne, závisí její život. Mladý muž, tolik podobný mrtvé ženě, sklonil hlavu. „Přesně, jak jste řekl, Kazekage-sama.“
   „Výborně! Postarej se o mé děti, musím ještě zařídit pár věcí.“
   Yashamaru přikývl a sklonil se nad ženiným lůžkem. Co ti to udělali, sestřičko? Donutili tě obětovat se a stvořili monstrum. Nedokázal jsem tomu zabránit. Proč? Víš dobře, že jsem vždycky býval slaboch. Vzal děťátko do náruče a odnášel ho pryč. Zde už není nic platný.