TOPlist


Kontakty:
 Schropferova.Lea
@seznam.cz

 308-485-860

Povídkářský meil:
 Leonyda.Styron
@seznam.cz

 Lea Schröpferová - Facebook

Hlavní menu

   ›› Úvodní strana
   ›› O autorovi
   ›› Guestbook
   ›› Odkazy

Fanfiction

   ›› Anime
   ›› Fantasy
   ›› Science fiction
   ›› Na motivy seriálů

Slash + erotická zóna

   ›› Anime
   ›› Fantasy
   ›› Science fiction
   ›› Originální tvorba
   ›› Hetero povídky 18+

Originální tvorba

   ›› Vydané knihy - důležité info
   ›› Průřezy příběhů
   ›› Jednorázovky

Srazy, cony, akce

   ›› Přednášky
   ›› Srazy

Bonusy

   ›› Vzpomínková sekce Letaxu
   ›› Povídky na přání
   ›› Povídky od vás pro mne
   ›› Vaše obrázky
   ›› Teoretické okénko
   ›› Můj pohled na fanfiction
   ›› Audio povídky
   ›› Zvířecí patroni povídek






   

16.kapitola - Bojí se vody?

vloženo: 20.09.2009   
počet zobrazení:   


   „Tak tomu říkám báječná historka! Bude se hodit na naše dlouhé nudné Akatsuki večery,“ uchechtl se dlouhovlasý mladíček.
   „Ještě chvíli budeš takhle blbě žvanit a jednu ti fláknu, Deidaro!“ procedil Hidan skrz zuby a přitom soustavně pleskal Prtě přes drobounké prstíčky. „Ale ta Zetsuovo je lepší,“ dodal po chvíli a zakřenil se. „I když bych věřil, že ta malá dokáže zlobit jako dvacet holek najednou.“
   „Tak to si počkej na pubertu,“ uchechtl se Kakuzu a pronikavě zahýkal.
   „Hej! Nech si ty blbý fóry!“ Hidan se po svém týmovém partnerovi ohnal a smetl lahev před sebou.

   Kanibal s nimi v místnosti nebyl. Hrozně ho bolela hlava. Po Sasoriho důrazném domlouvání, že musí mít někoho u sebe, kdyby mu začalo být špatně, se bílá s černou dohodly na kompromisu a dovolily Konan sdílet se Zetsuem pokoj. Modrovláska si v koutku skládala origami, zatímco kanibal úpěl na lůžku se studeným obkladem nacpaným v masožravce. Byl na něj opravdu komický pohled.

   Vůdce dbal na to, aby do výchovy malé nemusel vůbec zasahovat. Jeho předsevzetí se ale jaksi nedařilo plnit. Soustavně si totiž na rozpustilou bělovlásku někdo stěžoval. Itachi se Velkému šéfovi několikrát svěřil se svými obavami a Vůdce mu s ledovým klidem doporučil víc zabíjet a míň myslet. A pak tu byl Sasori a jeho neopodstatněná podezření. Choval k tomuhle Shinobiovi jistý zvláštní druh úcty, ale už to začínal pomalu přehánět. A Zetsuovy bláznivé halucinace… těmi se raději nezabýval vůbec.

   Mistr loutkář si marně lámal hlavu s oním malým děvčátkem. Na vlastní oči viděl, co dokáže. Ani geniální děti neovládaly techniky Jouninů před přijetím k ANBU nebo vojenským jednotkám, skládajících se především ze zkušených Chuuninů. Navíc… musela mít nějaké velice zvláštní kekkei genkai, protože všichni ti krvelační zabijáci jí doslova zobali z ruky. Nechápal to. I on jejímu kouzlu málem podlehl. Až do této chvíle se utvrzoval v myšlence, že malá Prtě je ve skutečnosti nepřátelský Shinobi s neuvěřitelně vyvinutým smyslem pro sebeovládání. Znal takové, pár jich zabil. Ale Hidanovo vyprávění tímto faktem otřáslo. Který ninja by dobrovolně běhal nahý po lese? Největší potupa pro zajatého bojovníka byla svléknout ho donaha a hnát pryč svinským krokem. Ledaže… by ninja skrytý v těle Prtěte byl pořádný zvrhlík.

   Z přemýšlení ho vyrušil nezaměnitelný jekot. Prtě řvala, jako by ji na nože brali. Rychle zjistil, co že se to děje. Kisame s Deidarou ji zkoušeli vykoupat v říčce. Pomalými kroky se k nim vydal.
   Blonďáček držel svíjející se holčičku za ručičky a pokoušel se jí ponořit nohy do vody.
   „Neplakej. Vodička je dobrá,“ těšil ji žralok, svlečený do půl těla.
   Ten rámus musel být slyšet až v sousední vesnici. Ještě chvíli bude to mrně takhle hulákat a sídlo Akatsuki bude objeveno dřív, než ninjové stačí zaprotestovat. Vůdce si toho byl dobře vědom. Vyšel ze sídla, proměnil se ve vlka a rychle doběhl k vodě, vábila ho její vůně. „Umlčte to dítě nějak, nebo je po nás!“ zachraplal a na chvíli si sednul, aby si obnovil tok chakry.
   „Ale Šéfe! To je strašně neetický! Dyť je to dítě!“ namítl žralok.
   Deidara k němu zvedl hlavu. „Sotva jsme se usadili, už se chceš stěhovat, Kisame? Lepší úkryt už možná nenajdem!“
   Sasori se uchechtl. Skryl se v křovinách a už nějakou chvíli je pozoroval. Bojí se vody? Zvláštní. Děti přece milujou hraní si s vlnkami. Ne však tohle stvoření. Upřímně se tomu podivil.
   „Sasori! Řekni mu, ať přestane blbnout!“ zavolal na loutkáře Deidara a kývl hlavou směrem k modrému muži.
   „Nač ten spěch, Deidaro!“ ušklíbl se loutkář a poručil. „Dej mi ji!“
   Když Prtě zjistila, že si blonďáček s červenovlasým vyměnili role, začala se bránit a vřískat o to zuřivěji. Mladík si toho nevšímal. Napnul všechny svaly a ponořil dívenku celou do vody a zase ji vytáhl. Syčela a prskala, ale už nekřičela. „Léčba šokem, neznáte?“ usmál se na své udivené kumpány. „Žádný strach! Už nebude vyvádět!“
   Loutkář měl pravdu. Holčička se nechala opláchnout a už ani nepovykovala. Vůdce tomu všemu přihlížel s užaslým výrazem. Jedno se ti musí nechat, Sasori. S dětmi to zkrátka umíš!



(Zetsuova nová ošetřovatelka)


   Kapitoly: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36