12.kapitola - Dobrovolník

vloženo: 23.08.2009   
počet zobrazení:   

   Kisame pustil Itachiho varování z hlavy. Postupně se u holčičky vystřídali všichni členové Akatsuki. Sasori přiznával, že to dítě má své kouzlo, ale jinak to bylo stvoření skutečně otravné a vlezlé. Když Hidanovi schválili otcovství, rád ostatní provokoval, třeba tak, že často choval malou Prtě na klíně. Holčička už si sama začínala všímat podobnosti mezi ní a ninjou, který se neustále ohlížel po kose, co si opřel o křeslo. Pořád se smála a ninjům z toho šla hlava kolem. Kisame na ni neustále dělal roztodivné obličeje, které však rozesmály nejen ji. I Deidara se snažil děvčátko zabavit, jako by se sám vracel zpátky do puberty.

   Vůdce tyhle scény nerad viděl. Připadalo mu, že se ninjové chovají iracionálně, a i to bylo ještě slabé slovo pro tenhle nemožný tyjátr. „Jste zabijáci nebo chůvy z povolání?“ vybuchl nejednou. Svá slova obvykle doprovázel významným podupáváním a posměšným odfrkováním. Nesnášel děti, ale nějaká neznámá síla ho nutila, aby právě tohohle tvorečka v sídle trpěl.

   Prtě seděla na pohovce a dívala se kolem sebe. Všichni někam zmizeli a ona tolik potřebovala cítit jejich pozornost. Do obývacího pokoje vešel Sasori netušící nic zlého. „Hej! Nechali jste tady dítě!“ volal, ale odpovědi se nedočkal. Vzal děvčátko do rukou a odnesl ho do postýlky. Divil se, že tu není ani to nemehlo Tobi. I když… asi by nebyl tak bezcitný, aby tohle malé nechal s ním. „Tak co s tebou? Všichni jsou někde v tahu!“ prohlásil laškovně a díval se na bělovlasou holčičku, která na něho upírala velká zelená očka. „Nikdo tě nechce? Nu což, zůstáváme tu sami.“
   Soustředil se, vypustil z rukou několik modrých provázků a pohrával si s nimi nad hlavou děvčátka. To bylo fascinováno a nadšeně tleskalo ručičkama. Zatímco Sasori přemýšlel, prováděl s prsty neuvěřitelné triky. Myslí mu vířily představy, vize, obavy, o minulosti a budoucnosti. Holčička křepčila a on si říkal, že zabavit dítě je nesmírně snadné. „Sasori!“ vypísklo děvčátko, ani se nezakoktalo. Když loutkář nezareagoval, zopakovala Prtě své první slovo a vyskočila, aby mu provázky vytrhla z ruky. Překvapeně zamrkal. „Co žes to řekla?“ Dívka po něm střelila pohledem, který naznačoval, že silně pochybuje o jeho inteligenci a naposledy vyřkla jeho jméno.
   Červenovlasého mladíka a napůl loutku to viditelně zarazilo. Té dívce nejsou určitě ještě ani tři roky. Čekal slova jako: táta nebo dokonce máma, všechno by to přešel s vážnou tváří, možná by se nad tím i ušklíbl. Pak si uvědomil, že děvčátko nekoktá, ani nic podobného. „Dáš provázky?“ Vytřeštil na ni oči. Buď se mu to zdá, nebo se to dítě vyvíjí rychleji, než je obvyklé? Když si ji prohlédl pozorněji, musel si připustit, že má jiné oči, teď byly temně rudé, jako dvě kapky krve.
   V první chvíli ho napadlo, že by mohl vyzkoušet pár pokusů. Experimentovat s dítětem? To by mu určitě nikdo v sídle nedovolil. Musel však připustit, že ho to láká. Prtě se pochichtávala a šklebila se na něho. „Nejsi chytřejší než já!“ ušklíbl se. Rozesmálo ji to.

   Loutkář řekl všem, co zjistil. Hidan mávl rukou a prohlásil, že holka roste. Úplně zjihl, když mu dívenka řekla tati. „A kdo bude mamka?“ zeptal se Itachi sarkasticky.
   „Chceš být prvním kandidátem?“ zachechtal se Kakuzu a Uchiha po něm střelil vražedným pohledem.
   „Já do toho nejdu!“ prohlásil rozhodně blonďáček a dodal, že Konan je jediná žena mezi Akatsuki.
   „Dobré duo!“ Kisame se zakuckal a málem zadusil.
   „Hele a můžu mít právo první noci?“ zajímal se Hidan.
   „Ne!“ utřela ho modrovláska a zamračila se.
   „Já myslím, že tomu dítěti máma chybět nebude!“ mínil Sasori.
   „Dítě má mít oba rodiče!“ zabručel Kakuzu. „Tak do toho někoho namočíme a bude to!“
   „Tak to ne! Další ženskou mi sem tahat nebudete!“ Pein kladl důraz na každé slovo, které z jeho úst zaznělo. Ninjové se zaškaredili, ale to bylo všechno, co proti tomu mohli dělat. Celý problém nakonec vyřešila Prtě. Vylezla Hidanovi na klín, pohodlně se na něm uvelebila a stulila se do klubíčka. „Tati!“ zavrněla a přivřela oči. Bělovlasý se neudržel a po tváři mu stekla slza dojetí.