4.kapitola - Deidarova pomocná ruka

vloženo: 01.07.2009   
počet zobrazení:   

   „A je ti určitě jasný, jak moc velkej ten tvůj problém je?“ Blonďáček stále nepřestával pochybovat.
   „Co zas řešíš?“ Nesmrtelného už začínala Deidarova dotěrnost dopalovat.
   Ninja se ihned rozpovídal: „Jako chápu, že bedna je dobrej nápad, ale musíš taky myslet na jídlo, protože takový mimi taky nejí všechno. A jestli ti něco říká výměna plínek, tak to by sis rovnou měl rozpracovat i plán nočního vstávání. A ještě jedna drobnost… Jak to vlastně chceš nazývat?“
   „Říkám jí Prtě, protože je takovej záprtek.“
   „Ti vyroste, to se neboj. Hele, já toho zvládnu hodně, ale tímdle si fakt jistej nejsem!“ začal se vykrucovat Deidara.
   „Houbeles! Seš na tu práci jak dělanej!“ ušklíbl se Hidan a sundal mu z oka dalekohled.
   „Hej!“ bránil se blonďatý ninja, ale příliš mu to nepomohlo, protože mu bělovlasý poničil jeho emařskou patku a pořádně rozcuchal vlasy. „Teďka seš ženská jak vyšitá!“ Zatvářil se spokojeně, i když Deidara se nepřestával mračit.
   Holčička se probudila a pohlédla vzhůru. „Mama!“
   „Do háje!“ zaklel blonďáček a vzal děťátko do náruče.
   „A pak že neumí!“ chechtal se mu nesmrtelný.
   „Měl by ses o ní starat sám, je ti děsně podobná, i ty kukadla asi budete mít stejně velký.“
   Hidan k němu přistoupil, sevřel ho kolem ramen a prohlásil: „My dva budem dokonalá dvojka, vzteklej taťka a hodná mamka.“ Měl co dělat, aby ho vlastní smích nepoložil.
   „Jsem vůl! Korunovanej!“ vzdychl Deidara a pokusil se zapřemýšlet nad tím, jak se své nové role zhostit.

   Blonďatý ninja se smutně díval do zrcadla. S jeho imagí rebela je zjevně konec. Nahrnul si vlasy zpátky do čela a chopil se nože. „Bylo nám spolu blaze, holka,“ zabručel a uřízl si nejdelší pramen. Věděl, že pokud se mu Hidan bude ještě hrabat ve vlasech, zničí mu je, takže raději dobrovolně přistoupil na jeho bláznivou, ale už docela slušně rozjetou, hru.

   Sasori si samozřejmě všiml, že se s Deidarou udála jakási změna. „Novej sestřih?“
   „Tohle teďka letí! Divoký háro je umění!“
   „Jak myslíš,“ kývl loutkář hlavou a pak zpozorněl. „Ty se stěhuješ?“
   „Požádal jsem Šéfa o volno. Něco na mě nejspíš leze, takže budu spát v pokoji sám, než to zas bude dobrý.“
   Sasorimu se to moc nezdálo. „Hele, a nezapomněls třeba na to, že mě nakazit nemůžeš?“ namítl, ale pak se rozhodl to přejít. „Ale jestli ti to dovolil Šéf, tak si dělej, co chceš.“

   Pein seděl ve své pracovně, ve tváři výraz naprosté spokojenosti. Hidan mu odevzdal veledůležitá lejstra ještě v noc svého návratu, a ty informace byly víc než dobré.

   Nesmrtelný byl poučen o tom, co by takové malé dítě mělo jíst. S Deidarou se shodli na tom, že mateřské mléko budou asi jen těžko hledat, a že si proto musí vystačit s něčím jiným.
   Konan se zatvářila poněkud podezřívavě, když spatřila nesmrtelného, jak se pokouší rozmačkat obrovské množství zeleniny.
   „Ty dneska vaříš?“
   Ohlédl se. „Chystám si svačinu,“ zabručel a pak dodal: „Rozhodl jsem se jíst zdravě.“
   Modrovláska vyprskla smíchy. „Dyť jsi nesmrtelnej, ne?“
   „Jashin dal, Jashin vzal,“ zněla jeho odpověď. Pomyslela si, že už se definitivně zbláznil, a nechala ho být.
   Hidan dokončil práci a znovu si prohlédl své mistrovské dílo – zeleninovou kaši. Usmál se, vzal do ruky misku a vydal se do Prtina pokoje, aby si holčička mohla pochutnat na svém prvním jídle v novém domově.