Cizinka

6.kapitola - Sestřenka

vloženo: 22.02.2010   
počet zobrazení:   

   Lia se ráno probudila v ne příliš dobré náladě. Jacob do ní šťouchal. „Vo co de?“ zívla a převalila se na druhý bok.
   „Už musíš vstát! Vyrážíme!“
   „Kam?“
   Mladík se zarazil. „Sam ti nic neřekl?“
   „Ale jo, něco říkal,“ vzpomněla si blonďatá upírka. „Ale už jsem byla hrozně ospalá a…“
   „No dobře, tak já ti to vysvětlím ještě jednou,“ vzdychl Jake a sedl si naproti ní. „Musíme tě dostat z Forks až k hranicím, nenápadně. Tam tě vyzvedne Carlisle, ten doktor, a odveze tě k sobě domů. Musí to vypadat, že jsi jejich sestřenice, co přijela z velké dálky.“
   „Aha. A to mám jít sama?“
   „Nepřerušuj pořád!“ zavrčel. „Jasně, že ne! Quill a já tě doprovodíme. Hlavně se nesmíme zpozdit o víc než hodinu, protože pak ten plán padá, jasný?“
   Přikývla. „A najíst mi dáte?“
   „Vem si z ledničky, jestli tam najdeš nějakou upíří stravu.“ Mávl nad ní rukou. Od chvíle, kdy zjistil, že zkonzumovala jeho odpolední svačinu a neměla pak žádné žaludeční obtíže, se už vůbec ničemu nedivil.

   Po snídani vyrazili. Blonďatá si vzala na sebe bílé tričko s nápisem Follow the Canadians, které si tu zapomněla Leah, jedna z indiánských dívek. Modrý šátek uvázala kolem pasu jen tak na volno, aby za ní vlál. Na svou hubeňoučkou postavu natáhla kostkovanou minisukni a obula si své staré, zablácené boty.
   Jacob nad touhle divnou módou jen kroutil hlavou. „Carlisle z toho padne do mdlob!“ zaprorokoval.
   „No co, tohle nosí holky z ulice!“ opáčila. Řekl, že tomu se dá i věřit. Vyplázla na něho jazyk a vyšla před dřevěnou chaloupku.
   Jacob se o chvíli později zjevil za jejími zády a vrazil jí do ruky velký batoh s oblečením. „Quill už na nás určitě čeká.“
   Lia byla zmatená. „A proč mi dáváš tohle?“
   Zašklebil se na ni. „No, promiň, ale nemůžem běhat po lese nahý! Nebylo by to… normální!“

   Držel ji za ruku a přitom jí vysvětloval fáze vlčí proměny, zatímco kráčeli po úzké pěšince k lesu. Vypadalo to skoro jako romantická procházka dvou zamilovaných, ale to by se upírka nesměla tvářit tak otráveně. Pozorovala, jak vítr ohýbá zesláblé větve jehličnatých velikánů a už jí vůbec nevadilo, že má na zádech cizí batoh.

   Konečně dorazili k místu, kde na ně nikdo nemohl natrefit. „Hm, to sem si moh myslet, že zase žádný křoví,“ zabručel Jacob a sundal si boty. Zamrkala, když viděla, jak hází na zem tričko. „Posbírej to a zandej, já se teď musím proměnit. Cestu už jsem ti vysvětloval alespoň třikrát. A hlavně… drž se pořád uprostřed lesa, nikdo tě nesmí vidět. Jo, a kdyby ses ptala…Quill je támhle.“
   Podívala se naznačeným směrem a zaznamenala rychlý pohyb mezi stromy. Přikývla.

   Jiné dívce by určitě vadilo, kdyby se před ní svlékal cizí muž, ale Lie to bylo jedno. Co je jí po nějakém vlkovi? Jacob se vysvlékl donaha, jeho tělo se zatřáslo a změnilo ve zvířecí. Mrkla na něho a pak pohladila rezavého vlka po hlavě. „Takhle vypadáš líp,“ uchechtla se a nevšímala si jeho vrčení.

   Jake si říkal, že nebude obtížné dopravit tuhle necivilizovanou upírku ke Carlisleově autu, které parkovalo u hranic. Bohužel to byla iluze. Ze začátku to vypadalo, že se nic zvláštního neděje. Poslušně posbírala všechno chlapecké oblečení a do ruksaku uložila boty. Pak se zhluboka nadechla, rukou si určila směr, chvíli procvičovala nohy, jako to dělají sportovci před startem, a potom vyrazila. Rozběhla se sprintem po nejbližší rovné cestě, pak přešla na slalom a užívala si tu volnost. Ovšem jen do chvíle, než do jejího těla narazil ze strany rozčilený vlk, srazil ji k zemi a hlavou naznačil, že běží špatným směrem.
   Jacob zuřil, protože upírka si z něj i Quilla dělala blázny, neustále měnila trasu a párkrát si zavýskla. Jeho vlčí přítel mu rozuměl. Už tam brzo budeme. Ještě vydrž, Jakeu. Mladý vlk pohodil hlavou a vzápětí znovu vrazil do upírky, až se překulila. Zlostně zaprskala a pak se opatrně zvedla.

   U okraje lesa stálo vozidlo, které jeho majitel musel s velkou láskou udržovat. Opatrně se vynořila za zadním sklem černého automobilu a nejistě na něj poklepala.
   „Ach, ty už jsi dorazila!“ Ve vteřině byl Carlisle u ní. Příšerně se vyděsila a málem ho uhodila.
   „Já, no… sorry.“ Spustila ruku zas dolů a zamávala dvěma vlkům, kteří se krčili mezi stromy.
   „Myslím, že bude nejlepší, když Quilla a Jacoba přivezeme z „výletu“, co ty na to?“
   Lia nejistě kývla. Donesla jim oblečení, aby se mohli vrátit do kůže člověka.
   „To ti povídám, ty nevděčnice, ještě jednou mě budeš ignorovat a vypráskám ti kožich!“ supěl mladý indián a navlékal si kalhoty. Jeho věrný kamarád stál opodál a zplna hrdla se smál.
   „Hm, beru na vědomí,“ ušklíbla se a mávla rukou.
   Chňapnul po ní. „Neprovokuj, nebo…!“
   „Tak mládeži, můžeme vyrazit?“ Carlisle v bílé košili se zjevil na lesní pěšině. Jacob vztekle zavrčel a dívku pustil. Pak se zvedl a s reptáním se vydal k silnici.

   Dva vlčí kluci seděli na zadních sedačkách a dusili smích. Upíří slečna byla nefalšovaný pobuda. Pravděpodobně nikdy žádné auto neviděla. Byla strašně nervózní, když jí Carlisle ukazoval, jak si má sednout.
   „Vezmi si pás,“ vybídl ji, a když se k ničemu neměla, chtěl to udělat sám.
   „Co jsem udělala?“ vřískla, když viděla, co má upír v plánu.
   Spustil ruku dolů. „Ničeho se neboj. Je to bezpečnostní pás. Slouží k tomu, aby sis při nehodě zachránila život. Ale my ho používáme kvůli policejním jednotkám. V lidském světě je jízda bez pásu trestná. Ták…“ Zapnul jí pás a sáhl na tvář. „Není třeba být nervózní. Poskytneme ti úkryt, dokud ho budeš potřebovat.“

   Během jízdy se přeci jen trochu uklidnila. Carlisle se jí vyptával na spoustu věcí. Několikrát byla v pokušení přetrhnout pás, ale pak se vždy trochu zklidnila a začala pozorovat krajinu za oknem. Blonďatý upír se na ni po očku díval. Měl nepříjemný pocit, že plán bude složitější, než se původně zdál.