Cizinka

5.kapitola - Stísněnost

vloženo: 24.01.2010   
počet zobrazení:   

   Policejní ředitel Swan usedl k narychlo připravené večeři. Cítil, že je čas na otcovský rozhovor. „Poslyš, Bells, vůbec se mi nelíbí, jak to celé dopadlo, i když můžu být rád, že v tom nejsi sama. Kdo že to ještě na škole zůstal?“
   „Jessika,“ prohlásila neochotně. „No a… Edward taky opakuje ročník.“
   Charlie něco zabručel, ale Bella stačila postřehnout slova „dobře mu tak“ a „omezený primitiv“. Myslela si své a raději šikovně změnila téma.
   „Je to vážně hrozný být s lidma, co bývali o ročník níž. Nikoho tam neznám a začínám mít pocit, že jsou chytřejší než my.“
   Otec ji objal a řekl konejšivě: „Kdepak, moje malá holčička jim to všem natře! Vyžeň si tyhle nesmysly z hlavy, dobře?“
   Bella vzdychla. Už dávno nebyla malá a Charlie nikdy neuměl utěšovat.

   V pokoji trochu poklidila a pak začala vytáčet číslo. Telefon zvedla Rosalie. „Cullenová,“ vyhrkla a hnědovlasá z tónu jejího hlasu vycítila, že je naštvaná.
   „Je doma Alice?“
   Odpověď přišla vzápětí. „Odjela s Esmé nakupovat.“
   Dalo se usuzovat, že Rose právě nyní nemá náladu na důvěrné hovory, navíc Bella nezapomínala na to, že ji blondýna nesnáší. „Dobře. Mohla bys jí vyřídit, ať mi zavolá, až se vrátí?“
   „Samozřejmě,“ opáčila ve vší slušnosti Rosalie a zavěsila.

   Čekání na vytoužený hovor se zdálo být nekonečné. Dívka už dokonce málem podlehla touze zavolat své ztřeštěné matce Renée. Ale ne, jen by v Jacksonvillu rušila. Určitě teď mají vlastní život, lepší, než je ten její (pokud právě nemyslela na Edwarda).

   Když konečně zazvonil telefon, zdvihla ho rychleji, než by to udělala jindy, a s napjatým očekáváním oslovila volajícího. Alice zněla po telefonu vyrovnaně a možná i trochu vesele. S Carlislem byli domluveni i na drobné lži pro Bellu.
   „Rosalie říkala, že jste s Esmé jeli nakupovat.“
   „To jo, moc jsem si to užila. Edward ti to neřekl?“
   Bella nervózně polkla (vždycky měla pocit, že Alice s ní dokáže manipulovat i na dálku) a pak řekla: „Poslední, co mi řekl, bylo, abych k vám teď pár dní nechodila,“ přiznala.
   „Ale to je hloupost!“ ohradila se černovláska. „No, neměla bych ti to říkat, ale… stejně se to dozvíš.“ Naráz nebyla k zastavení. „Přijede sem sestřenka Lia z klanu z Denali, Carlisle jí zítra pojede vyzvednout. Pár týdnů tu zůstane a zatím může chodit na školu do Forks. Postaráš se o ni, viď?“
   To Bellu zmátlo. „A ona… je hodný upír?“ Bezděčně si vzpomněla na Laurenta.
   Alice ji o tom ujistila, ale v duchu si říkala, že v to spíš budou doufat.
   „Takže je z Denali?“
   „Jo, ale trochu se tam rozhádali, takže o nich před ní nemluv a neptej se jí na ně. Je na to teď hrozně citlivá.“
   „Rozumím. A proč Edward řekl, že k vám teď nesmím přijít?“
   Alice se zamyslela. „Znáš ho, nese každou změnu dost těžce. Možná prostě jen nevydýchal toho nového příživníka.“
   Než k tomu stačila Bella ještě něco dodat, Alice zavěsila. Poněkud uklidněná se rozhodla zavolat Jacobovi a zeptat se ho, jak se má. K jejímu velkému překvapení jí však do ucha vřískl ženský hlas.
   „Blackovi!“
   Bella vytřeštila oči. Že by její dobrý přítel našel během té krátké doby za ni náhradu?
   „Je… je tam Jake?“
   „Spí,“ opáčila cizinka. „Co mu chceš?“
   Celé to bylo nějaké podezřelé. Trapná situace se nakonec kupodivu vyřešila sama od sebe, když Bella zaslechla Jakeův naštvaný hlas a zlostné zavrčení.
   „Co to děláš?“
   „Zvonilo to, tak jsem to zvedla!“ opáčila Lia dotčeně.
   „Zmiz odtud nebo uvidíš! To neznamená, že když se táta uvolil, že tě dneska pohlídá… tak zmizni už!“
   Dočista zapomněl, že drží v ruce sluchátko.
   „Jaku, to jsi ty?“
   Pookřál. „Jasně, Bells. Copak jsi chtěla?“
   Zaváhala. „Jen vědět, jak se máš. Je u vás návštěva?“ Řekl jí, že ne, že si jen dítě ze sousedství trochu hrálo.
   „Tak dítě, jo?“
   Jacob sebou trhl. „Koukej odtud zmizet, nebo udělám něco fakt vošklivýho!“ zasyčel na upírku a vrátil se k hovoru. Pokoušel se vylíčit Belle poslední novinky, aby její citlivá dušička měla pokoj a netrápila se starostmi, jestli mu náhodou něco nechybí. Jenže se přitom musel potýkat s Liou, které se vůbec nelíbilo, že ji zapírá. Držel sluchátko v jedné ruce, tělem se přitlačil na cizinku a druhou rukou jí zacpal pusu. Jeho pohled byl velice výmluvný: Kousni a zabiju tě! Snažil se znít uvolněně, i když teď měl plné ruce práce.
   „Díky, žes zavolala, Bells. Zase se někdy uvidíme. Musím už končit, táta je doma. Jo, tobě taky hodně štěstí. Ahoj!“
   Skutečně oba zaslechli zvuk skřípajících kol. Billy Black a jeho vozík se právě vrátili z procházky. „Jacobe! To nenecháš tu divnou holku chvíli na pokoji?“ prohlásil starý indián se smíchem, když viděl, jak spolu chlapec s dívkou zápasí.
   „Volala Bella,“ utrousil místo odpovědi.
   „Řekl o mně, že jsem dítě!“ nedala si to líbit blonďatá.
   Billy zavrtěl nechápavě hlavou a zanechal je o samotě.
   „Co tě to napadlo?“ vyštěkl podrážděný mladík. „To ti musíme pořád dokola opakovat, že o tobě nikdo nesmí vědět?“
   Lia byla naprosto klidná. „To byla tvoje holka?“ zeptala se blondýnka bez okolků.
   „Mohla by být,“ připustil. „Kdyby chtěla,“ dodal pro sebe a obrátil se k ní. „Dej mi ještě jednu záminku a já poruším ten slib, kterej jsem dal Samovi.“
   „Stejně prý jsi tady jedinej milovník upírů.“
   „Kdo ti to řek?“
   „Ty dva si stěžovali. Paul a ten druhej… Embry.“
   Jacob si sedl. Od Embryho by něco takového nečekal. „Dobře si to tu prohlídni,“ prohlásil ponurým hlasem. „Zítra odtud totiž zmizíš.“

   Isabella Swanová položila sluchátko. Měla teď spoustu námětů k přemýšlení. Historka o zatoulaném dítěti jí připadala přitažená za vlasy. Ale na druhou stranu… Jacob jí ještě nikdy nezalhal.