38.kapitola - Výhružka

vloženo: 05.06.2010   
počet zobrazení:   

   Jakmile Bloom zjistila, že se nevědomky naučila něco užitečného, začala novou schopnost využívat. Akatsuki se od ní teď chvíli drželi zpátky, kromě Konan, která o Vůdcově povolení přeučit zelenovlásku na kunoichi nevěděla, a Tobiho, který ani v nejmenším nepředpokládal, že by na něj mohla zaútočit, což se mu vymstilo.
   „Tobi viděl! Všude byly plameny. Všude!“ Mužíček se zmítal na posteli.
   „Je v šoku,“ pohodil loutkář hlavou a suše dodal: „Podle všeho se k Bloom dostal moc blízko.“
   „A co mu udělala?“ Modrovláska byla udivená.
   Sasori k ní vzhlédl. „Oni ti to neřekli?“
   Odpověděla mu otázkou s výhružným podtónem. „Takže zase něco, o čem se dovídám jako poslední?“
   Když pak vyšla z laboratoře a zamířila do kuchyně, našla tam zelenovlasou. Zkontrolovala bednu, už v ní nebyla polena. „Seženu ti dříví.“
   „Neni třeba! Vystačim si,“ prohlásila Bloom, mávla rukou a modrovlasou vypoklonkovala ze dveří.
   O pár hodin později přišla znovu, chtěla odnést večeři pro Peina. Kanibalka jí ukázala na zakrytou mísu. Konan kývla, ale zastavila se, když Bloom provedla pečeť nad mísou s něčím jídlem a zapálila ho.
   „Ale vždyť to bude někdo…“ Jíst už zaniklo v modrovlásčině staženém hrdle.
   „To je pohoda. A mě hrozně baví to sfoukávat.“
   Už na to nic neřekla, raději se vydala do pracovny. Když Pein nahlédl do mísy, obrátil se mu žaludek. „Ta rýže je černá,“ zavrčel.
   Konan zvědavě nakoukla pod plátno. „Ach. No, jak se zdá, Bloom si tam asi uplivla.“ Po tom, co viděla jen před pár minutami, by se tomu ani trochu nedivila.

   Deidara a Sasori se rýpali v nevábně vypadajícím jídle, loutkář se přitom ještě stačil zaobírat svými poznámkami zašifrovanými bleším písmem.
   „Aspoň je to teplý,“ šklebil se Deidara.
   Loutkář bručel, ale nic k tomu neřekl. Ani neměl důvod… nepotřeboval jíst tolik jako ostatní. „Hm, takže si to shrneme…“ Červenovlasý se opět sklonil k poznámkám a vraštil čelo. „Myslím, že nám na to stačí několik jednoduchých bodů. Předně… Je zbrklá, útočí bez přemýšlení, navíc ji k útoku vede jen přímé ohrožení.“
   „Tak to můžu jenom potvrdit,“ zachechtal se mladíček s dalekohledem.
   „Snaží se ale využít, co se naučila.“
   „Jenomže jen kvůli tomu, že jí to k něčemu je,“ namítl Deidara.
   „Je dost mrštná, pěkně lstivá a své schopnosti umí využít. Netvrdím, že by za chvíli nemohla konkurovat Zetsuovi, ale… museli bychom odvést pořádný kus práce.“
   Jeho společník kývl hlavou. „Jo, to si taky myslim. No ale… tohle jsi mi říct nechtěl, že?“
   „Samozřejmě, že ne,“ kývl loutkář. „Poslední dobou se nám jenom vysmívala, to si přece nenecháme líbit.“ Rozdrobil v prstech měkké pečivo.
   „Ty máš plán, co?“ ujišťoval se blonďáček, svého týmového partnera už nějaký ten čas znal.
   „Chm, mluvíš přece s Pánem jedů.“
   „Chceš ji otrávit?“ podivil se blonďák a nepatrně se zamračil.
   „Ne. Chci ji uchechtat,“ ušklíbl se loutkář. „Věř mi, bude to podívaná k nezaplacení.“

   Než mohli začít svůj ďábelský plán rozebírat, někdo rozrazil dveře. „Vypadni, Deidaro!“ zavrčel zjevně podrážděný Hidan.
   „Juj,“ zachrčel blonďáček, rychle si sesbíral věci a vypařil se.
   „Vrať se sem, ty zrádče!“ čertil se loutkář, ale to už mu bělovlasý strkal pod nos misku s jídlem.
   „Tohle byla moje večeře.“
   „A co já s tím?“
   „No…“ Nesmrtelný ninja se zatvářil nesmírně vřele a pak ho zvedl za límec do vzduchu. „Vrátíš se do kuchyně!“
   „K tomu mě nutit nemůžeš,“ odfrkl si loutkář, když ho Hidan pustil.
   „To není prosba, ale ultimátum,“ opravil ho ninja s rudou kosou hozenou přes rameno.
   „Hm, tak to uděláme jednoduše. Já se vrátím do kuchyně, když mě porazíš v boji. Dva nesmrtelní, to se těžko něco stane. Ale jestli selžeš, tak mi s tím dáš pokoj.“
   Bělovlasý kupodivu souhlasil. „Tak pojď ven, ať to vyřídíme jako praví chlapi.“
   „Jistě. Dej mi pár minut, ať si srovnám nářadí,“ odbyl ho červenovlasý.
   „Čekám tě venku,“ ušklíbl se Hidan.
   Na chodbě ho Kakuzu chytil za rameno. „Půjde to?“
   „Ale jen, když mi ho pomůžeš sejmout,“ prohlásil bělovlasý málem svatě.

   Jak Sasori předpokládal, Hidan útočil bezmyšlenkovitě a nebylo se čemu divit. Přirozeně si myslel, že vítězství má v kapse. Pche, kdyby nebyl nesmrtelnej, už dávno by k těm kytkám čuchal, pomyslel si loutkář a znovu ho odrazil. Párkrát měl sice namále, ale to bylo tím, že si pořádně neprohlédl terén a přesně neodhadl Hidanovu rychlost.
   Nad hlavou mu něco zařvalo, pokusil se rychle uhnout, ale pak naprosto nečekaně schytal pořádnou ránu pěstí ze strany a upadl do trávy. Sáhl si na tvář, byla popraskaná. Nad ním stál bělovlasý, ruce v bok a šklebil se. Ale počkat! Něco tu nehrálo. Hidan by neměl takovou sílu, aby… Rozhlížel se, ale přítomnost nikoho dalšího nezaznamenal.
   „Co je? Ulítly ti včely?“ chechtal se nesmrtelný.
   Sasori vzdychl. „Hned zítra jí odtamtud vyhodím.“

   Zdálo se, že se život vrátil do normálních kolejí. Zelenovlasá byla vypovězena z občerstvovacího království, ale pořád pomáhala Sasorimu a členové Akatsuki, které to ještě nepřestalo bavit, se i nadále starali o Bloomin trénink.
   Právě teď se kanibalka přehrabovala v šatní skříni a nevědomky si připomněla Deidarova slova, když se nechala unést a zaútočila na něj ohněm. „Hej! Kdo tě naučil Housenku?“ divil se. Vrtěla hlavou, celá zoufalá z toho, že nechápe, co se jí snaží říct. „No přece Katon: Housenka no Jutsu!“ Když o tom teď přemýšlela, znělo to legračně. Takže ty pohyby, co ji učil Itachi, mají dokonce jméno.

   Sasori svou pomstu v žádném případě nenechal u ledu. Vyrobil dostatek chechtacího prášku, aby to krásku zabavilo alespoň na dva dny. Byl si jistý, že po takové tvrdé lekci zkrotne jako beránek. Jenže nečekal ani v nejhorších snech, že se ze zapovězené sklenice napije také Hidan.
   Vůdce nebyl příliš nadšený, když si na něj ti dva začali ukazovat a svíjet se v dusivých záchvatech smíchu. „Připadám vám snad směšný?“ vyštěkl a následoval ještě bouřlivější výbuch, protože, jak všichni dobře vědí, smích je nakažlivý a šíří se rychle.

   A další den to nebylo o moc lepší. „Sasori vzkazuje, že je čas na trénink!“ Blonďáček se časně ráno objevil ve dveřích.
   „D… dobře. Haha… řekni… ne, počkej… haha… dej mi chvíli na vzpamatování.“
   „Tak fajn, ale mákni si.“
   Bloom ještě chvíli trvalo, než se dostala až ke cvičišti. Cestou se musela chytat všeho, co jí přišlo pod ruku, aby ji smích neskolil, a teď byla zničená a zmožená.
   „Zbraň do ruky a připrav se! Šetřit tě nebudu,“ oznámil jí Sasori. Nechtíc se uchechtla a pak kývla hlavou.

   Nadbíhali jí oba, blonďáček i rudovlasý. Měla co dělat, aby se jim vyhnula. Navíc ji smích oslaboval tak, že už nemohla skoro vůbec mluvit. Už toho na ni bylo moc. Vlákna… bomby. Pomůže mi jedině útěk, pomyslela si. „Ka… ka…“
   Když Sasorimu zmizela před očima a on se kvůli ní rozplácl na zemi, velice se tomu divil. „Hej! Kdo ji naučil kawarimi?“ Zvedl ze země slaboučký klacík, který tady zůstal místo ní. „No? Nevíš o tom něco, Deidaro?“ zatvářil se přísně.
   „Když ona tak hezky prosila,“ smál se Deidara, ale pak mu úsměv zmrzl, když zaostřil do dálky. „Ty, Sasori, myslím, že ti musím říct něco, co se ti vůbec nebude líbit.“

   Hidan se s kosou přes rameno prohnal chodbou, o nikoho se nezajímal a běžel na místo, kde se skrývalo umělecké duo. Včera se mu nic podezřelého nezdálo, zasmál se od srdce. Začal tomu věnovat pozornost až ve chvíli, kdy ho rozzuřený Kakuzu vyhodil z pokoje s připomínkou, ať si jde hýkat jinam.

   „Takže utekla?“ ujišťoval se Sasori a malinko sípal.
   „Jo, ale my bysme teďka měli zdrhat taky. Jde sem totiž Hidan.“
   Červenovlasý na něj pokradmu pohlédl. Nebylo mu jasné, proč by se něčím takovým měl vzrušovat.
   „No, radím ti se zvednout, jestli chceš, aby ti ta druhá půlka obličeje zůstala.“ Deidara už se zvedal a loutkář usoudil, že bude lepší ho poslechnout.
   Když už si myslel, že jsou dostatečně daleko, do cesty se jim připletla Bloom. Nadběhla nám? Stačilo blesknout hlavou loutkáři, než vytřeštil zrak, protože žlutooká právě provedla ohnivou pečeť. „Katon: Housenka no Jutsu!“
   K jejímu velkému překvapení se ale nestalo vůbec nic. Oba vtipálci v mžiku uskočili a Hidan už nestačil zastavit, když zjistil, koho má před sebou. Srazil rozkročenou Bloom a povalil ji do trávy.