Baziliškové

  Info: Hagrid je pověřen důležitým úkolem a jeho místo prozatím zastupuje McGonagallová. Zadá žákům zdánlivě jednoduchý domácí úkol. Ale nikdy není nic tak snadné, jak se na první pohled zdá...
  postavy: AUTP - Jerry Angel a Johnny Eldine
  žánr: humor
  aktualizováno: 25.09.2010

vloženo: 21.12.2007   
počet zobrazení:   

   Byla to zvláštní náhoda. Ačkoli byli Jerry Angel a Johnny Eldine takoví normální slušní chlapci a své lumpárny tropili v mezích zákona, oba Moudrý klobouk poslal do Zmijozelu. Brzy získali nálepku odpadlíků, kteří se ani v nejmenším nepodobají svým spolukolejníkům, snad jen v několika málo věcech.
   I když se oba hoši snažili co nejvíce zapadnout mezi ostatní, nakonec zůstali sami. Zkoušeli být pilní a neflákat úplně všechno, jenže jim to moc platné nebylo. Na učení zkrátka neměli buňky, ač se jim mozkové závity zapalovaly, jak jen mohly nejvíc. Už od první chvíle si Jerry a Johnny padli do oka, přestože byli úplnými cizinci. Fakt, že jsou odlišní, potvrzovalo i to, že byli ze smíšených rodin.
   Nedávno nastoupili do čtvrtého ročníku a nijak zvlášť dobře nezačali. O prázdninách zkoušeli dohnat, co zameškali ve škole, ale vykouřilo se jim to z hlavy ve chvíli, kdy jeden druhého navštívili a začali se bavit o famfrpálu. Johnny byl velkým fanouškem Kanonýrů, Jerry se dostal do zmijozelského družstva na pozici střelce a zatím se mu dařilo.

   Dnešní den byl obzvlášť náročný. Když skončila kolem jedenácté hodiny večerní Astronomie, byl akorát čas ulehnout do postele. Johnny se k Jerrymu sklonil. „Hej, kamaráde. Fakt jsem netušil, že hned po prvním týdnu to tu bude tak drsný. A když si vzpomenu, že za rok nás čeká NKÚ... Nejradši bych se neviděl.“
   „Já taky ne,“ odvětil Jerry. „Momentálně se chci vidět ve vyhřáté posteli v krajině snů. Dobrou noc a prosím tě, ráno mě vzbuď!“ Johnny se rychle obrátil na druhý bok, protože se po nich začali otáčet další chlapci v ložnici.
   Oba dva málem usnuli při Lektvarech, když je profesor Snape praštil tlustou knihou přes hlavu. Když se ohradili, zamumlal něco o tom, že to přece ani nemohlo bolet. Naštěstí přitom neslyšel reptání Nebelvírských, Havraspárských a Mrzimorských, že už zas Zmijozelu nadržuje. Další hodina Bylinkářství byla více než nebezpečná, a tak „příjemně“ načatý den byl zakončen praktickou hodinou Obrany proti černé magii, kdy měli za úkol pochytat na zahradě uprchlé šotky.
   „Teda, takhle jsem se snad ještě nezadýchal,“ zakuckal se Johnny a Jerry ho pohotově pleskl do zad.
   „Tohle už není škola, ale boj o přežití,“ přitakal druhý chlapec a před očima se mu dělaly mžitky. „Navíc mám zítra famfrpálový trénink. Hrajeme příští středu s Mrzimorem, tak musím být ve formě.“
   „Občas ti docela závidím, že si můžeš zalítat,“ nadhodil Johnny a Jerry okamžitě zavrtěl hlavou.
   „Není o co stát, kamaráde. Kapitán nás honí jak nadmutý kozy.“ Jeho přítel zdá se vůbec nebyl nadšený. „Hele, co máme zítra poslední hodinu? Ať vím, na co se těšit.“
   „Kouzelné tvory s Hagridem.“
   „Fajn, to by nemuselo být tak únavné, jako to včerejší Přeměňování s McGonagallovou.“ Oba se hlasitě zasmáli a zašli si do společenské místnosti zahrát partii tchoříčků.

   Začalo to tak slibně! Kratiknot jim nezadal ani jeden domácí úkol, při Starodávných runách byli oba v té nejlepší formě a dopolední hodinu Bylinkářství se ani jeden z nich nezranil. Konečně měli přijít na řadu Tvorové s Hagridem. Když se nakonec celý čtvrtý ročník seřadil před Hagridovou hájenkou, bylo už dávno po zvonění. Stále se nic nedělo. Několik odvážlivců zabušilo na dveře Hagridova miniaturního obydlí, ale odpovědí jim bylo jen zlostné psí vrčení. Dívenky zapištěly a odskočily od okna. Nikdo nechápal, co se děje. Kde je ta slíbená hodina?
   Přes školní pozemky se k nim řítila profesorka McGonagallová, rozžhavená doběla. „Co děláte tady? Máte už být dávno ve třídě!“ Čtvrťáčci z řad Zmijozelu na ni koukali jako na zjevení. To už se zástupkyně ředitele a profesorka Přeměňování zarazila. „Váš kolejní ředitel vám neřekl, že supluji za Hagrida?“ Všichni okamžitě zavrtěli hlavou. Ačkoli si většina pečlivě hlídala denní rozvrh, tato skutečnost jim unikla. „Takže teď půjdete do druhého poschodí a najdete si volnou učebnu. Přijdu hned za vámi.“ Jerry by přísahal, že ji zaslechl mumlat: „Tohle si se Severusem ještě vyřídím!“
   Zmatení zmijozelští studenti našli prázdnou učebnu ve chvíli, kdy zazvonilo. Raději však zavřeli dveře a usadili se do lavic. Profesorka si přinesla studijní materiály a pomůcky a sdělila žákům, že hodina Péče o kouzelné tvory proběhne teď a právě byla za profesorem Brumbálem, aby to s ním domluvila. Nic nedbala na zklamané obličeje a rovnou se pustila do výuky.
   „Paní profesorko, kde je vlastně Hagrid?“ odvážil se zeptat Johnny.
   „Profesor Hagrid...“ zarazila se Minerva McGonagallová a snažila se rychle vymyslet nějakou výmluvu. „Profesor Hagrid byl naléhavě odvolán spěšným dopisem. Má nějakou práci... pro Řád.“ Mezi studenty to zašumělo. Nelitovala, že jim toto prozradila, neboť za chvíli se ozvalo vzrušené šeptání, že studenti ani v nejmenším netušili, že Hagrid patří k mnišskému církevnímu řádu. Profesorka je při tom nechala, bradavičtí žáci o Fénixově řádu nesměli vědět. Snad s výjimkou Pottera, Weasleyho s celou jeho rodinou a slečny Grangerové.
   Znenadání práskla ukazovátkem na stůl. Studenti přestali drbat Hagrida a sklonili se ke svým pergamenům. Téma bylo těžké a velice špatně zapamatovatelné. Jen málo studentů o tomto kouzelném tvorovi vědělo alespoň něco.
   „A nyní mám pro vás domácí úkol! Popíšete mi celý svitek pergamenu a to tématem Baziliškové – jejich rozpoznání a možné způsoby zabití. Obzvláště se zamyslíte nad jejich nebezpečností. Odevzdáte mi ho... dnes je čtvrtek, tak tedy... příští úterý.“
   „Ale paní profesorko, do té doby se Hagrid určitě vrátí a řekne, že jste neměla právo nám něco zadávat,“ ozvala se jedna dívka z Mrzimoru. Profesorka její poznámku přešla bez povšimnutí, jen se jí trochu nakrabatilo obočí.
   „Myslím, že vás zklamu, slečno. Mám jistotu, že profesor Hagrid se po dobu dalších dvou týdnů do školy nevrátí.“ Dívčin zářivý úsměv okamžitě zmizel z její opálené tváře.
   Zmijozelští studenti se šourali na oběd. Většina lidí z jejich koleje už byla dávno naobědvaná, to jen čtvrtý ročník vyfasoval hodinu navíc. Všichni si na ně ukazovali prstem a smáli se. Chlapci rychle zhltli jídlo a vraceli se do společenské místnosti, kde se uvelebili v pohodlných křeslech. Náhle se do místnosti jako větrná smršť přiřítila Pansy Parkinsonová a chytla si Johnnyho. Jerry ohromeně zíral, jak mu vlepila pusu a odběhla zase pryč. „Co?“ Vyvalil na něho oči, až se Johnny musel usmát.
   „No... víš, není to úplně tak, jak si myslíš...“
   „Jak víš, na co myslím?“ rýpl si Jerry a čekal odpověď.
   „Věc se má tak, že... Zkrátka si mi Pansy postěžovala, že Draco Malfoy teď tráví veškerý volný čas na dívčích záchodkách. Řekla, že je úchyl a...“ Už to nedopověděl, protože jmenovaný právě vstoupil do místnosti.
   „Co vy dva usmrkanci děláte tady, když byste si měli smolit úkoly? Slyšel jsem, že jste jich dneska schytali spoustu.“
   „Dej si voraz, Malfoyi,“ zavrčel Johnny, ale Jerry si položil prst na ústa a sklonil hlavu. Draco se povýšeně usmál a odkráčel.
   „Zbláznil ses? Stačí záminka a vyhodí mě z mužstva!“
   „Ježíš, no jo, on je to vlastně kapitán,“ uvědomil si druhý chlapec svou obrovskou chybu.

   Po tréninku se cítil Jerry jako vymáchaný v pračce, tolik byl unavený. Další dny se nemohl přimět k žádné aktivitě a teprve v pondělí odpoledne se přinutil napsat pojednání o bazilišcích pro McGonagallovou. Musel se pochválit, vážně se mu esej povedl. Myšlenkami už byl však u středečního utkání s Mrzimorem a plánoval si svou střeleckou taktiku.
   Do místnosti se přiřítil Johnny a vyzval Jerryho, ať si taky udělá papírovou vlaštovku, že se trošku pobaví. Chlapec bez rozmýšlení sáhl po pergamenu a zmačkal ho do tvaru vlaštovky. Na stole ležely pouze dva svitky – jeden prázdný a druhý... popsaný domácím úkolem. Chlapci vyběhli na chodbu do pátého poschodí, kde dnes poněkud nevšímavý Filch nechal otevřená okna dokořán, takže sem proudil čerstvý vzduch. Házeli vlaštovkami, až Jerrymu ta jeho ulétla ven na pozemky.
   Rozesmátí chlapci se vrátili do společenské místnosti. Jerry se okamžitě přestal smát, když jeho pohled zabloudil ke stolku, kde nechal své pojednání. „Kristova noho! Proboha! Moje smrt!“ Vzrušeně vykřikoval a nebyl k zastavení.
   „Pomalu, kámo!“ vyděsil se Johnny. „Co se děje?“
   „Moje pojednání! Udělal jsem z něj vlaštovku!“
   „Ale to je přece to nejmenší. Napíšeš si nové.“
   „Za dvě hodiny mám trénink, nesmím tam chybět. Tu knihu už jsem vrátil do knihovny a... musím to najít, než bude pozdě.“ Nejraději by mu Johnny doporučil, aby si zašel za madame Pomfreyovou, ale chápal vážnost situace.
   Jako smyslů zbavení se vyřítili ven a hledali na pozemcích vlaštovku, ovšemže bezúspěšně. Jedné dívce se jich zželelo a prozradila jim, že vlaštovka se vrátila zpátky do hradu a měla dojem, že je to sedmé poschodí. Skutečně tam byla. Jedinou potíží byl školník Filch, který právě zametal chodbu. Kriticky zmačkal vlaštovku a hodil ji do plastikového pytle. „Prosím, můžeme si ten zmuchlaný pergamen vzít?“ Jerry doufal, že to neznělo moc zoufale. Filch se rozzuřil a zařval na ně, ať koukají padat a dělají si šoufky z někoho jiného. Oba chlapci pohotově uskočili, když se po nich rozmáchl koštětem, a schovali se za roh.
   Jejich sledovací akce je zavedla do Snapeova kabinetu, kam si školník zaskočil postěžovat. Pytel nechal otevřený, a než dorazil obávaný profesor lektvarů, krátil si dlouhou chvíli tím, že zmačkané svitky zase rovnal. Rozhovor trval snad celou věčnost, chlapci už málem usnuli na chodbě. Probral je Snapeův křik. „Filchi, vy idiote! Proč jste nezavřel okno? Po celém kabinetě mám smetí!“
   „Kam to spadlo?“ naléhal tiše Jerry na Johnnyho, který zíral upřeně do klíčové dírky. Měli štěstí. Jejich pergamen uvízl v otevřené knize na Snapeově psacím stole. Když Filchovi řádně vyčinil, s kritickým úšklebkem zaklapl knihu a odkráčel z místnosti. Chlapci se jen tak tak stačili schovat.
   Podle všeho Snape směřoval do knihovny. Růžek pergamenu ještě vyčníval z knihy. Chlapci měli plán. Johnny se vyřítil zpoza rohu a na poslední chvíli zakřičel. „Pozor!“ Jedním pohybem vyrazil řediteli své koleje knihu z ruky, zatímco Jerry se ho úzkostlivě ptal, zda se mu nic nestalo. Zatímco Snape odpovídal Jerrymu, Johnny bleskurychle nahmátl pergamen, zmačkal ho, zastrčil do kapsy a s provinilým výrazem podával knihu Snapeovi.
   „Vy zmetci! Kdybyste nebyli ze Zmijozelu, já bych vás...!“ soptil Snape, pak nafoukl tváře a odkráčel pryč.
   Chlapci se dohodli, že to prostě musí oslavit. Jerry už úplně zapomněl, že má famfrpálový trénink. Přes chechtající se hrušku se dostali do kuchyně. „Skřítkové, poslyšte... Nemáte tu něco ostřejšího?“
   „Když to na nás neprásknete...,“ ušklíbl se jeden z domácích skřítků a podával Johnnymu láhev s ohnivou whisky. Poděkovali a proklouzli zas na chodbu...

   „Jé, mě ale bolí hlava!“ zasténal Jerry, když se ráno probudil.
   „Kde to jsme?“ zahučel druhý chlapec a rozhlédl se po pokoji. Byli v přístěnku pod schody. „Jak jsme se sem dostali?“
   „Tak to vážně netuším, Johnny!“ Hlava mu třeštila, ale už se alespoň dokázal postavit na nohy. Věžní hodiny začaly odbíjet. Jedna... dva... čtyři... šest... až do posledního osmého úderu. Johnny se smál a podával kamarádovi pečlivě uhlazený pergamen. Byl značně pomuchlaný, a dokonce trochu potrhaný. „Vážně to chceš dát McGonagallový takhle?“ Jerrymu náhle všechno došlo.
   „McGonagallová! Tvorové! První hodina! Dobrý Bože, né!“ Vyrazil z přístěnku a hnal se nahoru do patra. Johnny mu byl v patách. Jerry Angel celý udýchaný vrazil do dveří učebny a natáhl se jak široký, tak dlouhý k profesorčiným nohám. Sklonila se k němu s nic neříkajícím výrazem ve tváři a vzala mu z ruky pergamen. Spěšně ho prolétla očima. „Pane Angele, překvapujete mne! Ještě nikdy jsem nic takového neviděla. Musím tedy s uspokojením konstatovat, že i Zmijozelští dokážou být pilní.“ Jerry se zvedl z podlahy a přísahal by, že ho profesorka obdařila jedním ze svých vzácných zářivých úsměvů.

KONEC


(Bazilišek z Tajemné komnaty. Ten obrázek je tak krásnej, že jsem prostě neodolala.)