5.kapitola - Potřebujeme tě

vloženo: 28.08.2008   
počet zobrazení:   

   „Konan? Co už zase děláš v koupelně?“ Něco vysokého, blonďatého a nesmírně drzého se dožadovalo očisty. Modrovláska zděšeně zamrkala. Hlavně ať ho nenapadne otvírat dveře!
   „Slyšíš mě? Někteří z nás se zrovna vrátili z mise a trochu vody by jim přišlo vhod, protože jsou umazaní, zpocení…“
   Mladá žena zvedla hlavu od umyvadla a otřela si ústa. „Dobře, ušetři mě detailů, Deidaro!“ Co teď? Musí to tu rychle uklidit.
   Jakmile byla hotová, opatrně otevřela dveře a pak celá zrudla v obličeji. „Vždyť jsi tu sám!“
   „Jen drobnej matoucí manévr, neznáš?“ uchechtl se. „Proč vůbec trávíš v koupelně takovou dobu? Hezčí už stejně nebudeš.“¨
   Provokatér! Na chvíli zatoužila vrazit mu facku, ale pak si uvědomila, že z jeho potu se jí opět zvedá žaludek. „Zalez!“ vykřikla, natlačila ho do koupelny a rychle utíkala pryč.

   Kisame s Itachim seděli v obývacím pokoji a hráli nějakou hru. Žralok držel ruce za zády a vyčkával. Uchiha předstíral, že čte knihu, ale kdyby Kisame nakoukl za obal, uviděl by jeho rudé panenky.
   „Přemýšlíš nějak dlouho, nezdá se ti? Dáš se poddat?“ V žralokových očích zajiskřilo.
   Itachi se ani nenamáhal zvednout oči od knihy. „Máš tam jednu z těch Tobiho smradlavých kuliček.“
   „Ne! Jak jsi to poznal?“ Kisame se zlobil. „Ha! Že ty podvádíš?“
   „Co tě nemá!“ ohradil se, odložil knihu a zadíval se mu zpříma do očí. „Prostě jsem jen mazanější než ty, o tom to celé je.“ Vlastně řekl pravdu. „A proč si tuhle přihlouplou hru nezahraješ s Tobim?“
   „S ním už nehraju,“ mávl rukou Kisame. „Pokaždé mě porazí!“ Udělal kyselý obličej. „Měl jsem tak trochu podezření, žes ho naučil podvádět.“
   Itachi zamrkal. Vida, náš Tobi je zřejmě chytřejší, než jsme si mysleli. „No, tak to zkus s Hidanem,“ navrhl.
   „Itachi… ty mi chceš jít předčasně na pohřeb?“ prohlásil žralok ponuře.
   „Proč bych to dělal?“ nechápal Uchiha.
   „Navrhuješ mi, abych si zahrál s Hidanem. Když jsem to zkoušel posledně, prohrál a vzal na mě tu svou kosu.“
   „No a co Zetsu?“ vymýšlel černovlasý ninja další řešení. Pak se ale zarazil. „Kdepak, to by dopadlo tak, že by se ty jeho dvě půlky nedokázaly dohodnout.“ Úkosem pohlédl na svého rybího přítele. „Nuda je zlá věc, co, Kisame?“ Jeho týmový partner přikývl. „Tak jdem trénovat!“ ušklíbl se Itachi a zvedl se z křesla.

   Pein poněkud zmateně zíral na Hidana s Kakuzou, kteří u zadní strany sídla hloubili velkou díru. „Co to vás dva zase bere?“ divil se.
   „Zetsu si sem něco schoval a dělá hrozně tajemnýho.“
   „Kdo ví, třeba je to jeho minulej lup,“ chechtal se Kakuzu.
   „A domysleli jste, co se stane, až na to přijde?“ zvýšil hlas vůdce Akatsuki. Na odpověď nemusel dlouho čekat. Zetsu se jim záhy vynořil za zády.
   „Dělají si z nás srandu?“ naříkala bílá půlka.
   „Alespoň je konečně pokoj,“ dodala spokojeně černá.
   „Pitomci. Zas už jste probudili schizofrenika!“ neodpustil si Pein. „Cos tam schovával?“ zeptal se kanibala.
   Zetsu se nervózně ošil. „Jednu vzácnou kytku. Prej přináší štěstí. Ale ti dva rozřízli semínka,“ odfrkl si.
   „To chtěla bílá půlka!“ žalovala černá.
   „Ale druhá taky pomáhala!“ nedala se bílá.
   „Protože byla donucena…“
   Pein se zamračil. „Tak to vám tedy mockrát děkuju, pánové. Zase jste nás odsoudili k nejmíň stoleté smůle! Zetsu, řekni Konan, že vyrážíme.“

   Další mise. Tentokrát se jí zúčastnili pouze Velký šéf, rozrušená modrovláska a masožravý ninja. Čím nenápadnější budou, tím lépe pro ně.
   Zastavili se u jednoho nevelkého otvoru jedné z budov. „Je to na tobě, Konan. Dostaneš se dovnitř a vyslechneš důležité informace.“ Pein očekával, že použije své papírové jutsu.
   Mladá žena věděla, že ani není jiný způsob, jak ten náročný úkol provést. Ale… „Já nesmím, Peine,“ zašeptala. Neudělá to! Přece nezabije své dítě!
   „Nesmíš? Co tím chceš říct?“ ozval se podrážděný Zetsu. „Nikdo jiný z nás se tam nedostane. Potřebujem tvou pomoc.“
   Modrovlásce začaly stékat z očí slzy. Právě, když je jejích schopností nejvíce zapotřebí, vykašle se na ně a odmítá spolupráci. Ale nezvládla by to udělat. Zvlášť ne teď, když to stvořeníčko uvnitř ní… kope.
   „Konan! Ty se motáš!“ Pein ji chytil, než dopadla na zem. „Co se to s ní sakra děje?“
   „Nemám zdání, Šéfe,“ dušoval se Zetsu.
   „Vraťte se do sídla. Zkusím se tam dostat jinudy.“
   „Rozkaz!“ Ninja obalený masožravou rostlinou podepřel modrovlasou ženu a začal hledat únikovou cestu.

   Konan se probrala ve své ložnici. Seděl u ní Kisame, držel hlídku. „Zetsu říkal, že jsi omdlela,“ prohlásil.
   „Ano. Zlobí se Pein?“
   „To nikdo neví. Ještě se nevrátil.“
   Když vůdce Akatsuki konečně dorazil, kapala z něj voda a byl celý zamazaný od bláta. Prásknul dveřmi, chvíli vrčel na Hidana a Kakuzu a potom se obrátil k Zetsuovi. „Hned zejtra zasadíš novou kytku. Je to jasný?“