1.kapitola - Konanino pošmourné odpoledne

vloženo: 05.08.2008   
počet zobrazení:   

   Žena s kratšími vlasy modré barvy smutně hleděla z okna rozlehlého sídla. Před několika dny zjistila něco, co ji hluboce znepokojovalo. Přitom by se z toho měla radovat, většina žen by to tak udělala. Ale ony neznaly její situaci, nebyly hledanou kriminálnicí. Těhotná… jak to jen mohla dopustit?
   Opřela ruce o okenní parapet a zahleděla se do dálky, pak zavřela oči. Bude matkou, přivede na svět potomka. Ne, to je nemyslitelné! Zrovna teď, když se Akatsuki daří plány a Pein je šťastnější, než kdykoli předtím. A jí se má narodit dítě, jehož otcem je jeden člen z řad jejich zločinecké organizace. To dítě by čekala vskutku podivná budoucnost. Vzdychla, udělala pohyb rukou a její tělo se rozložilo na drobné papírky, které se rozletěly do dálky.

   Hidan si otvíral dveře a nezapomněl přitom láskyplně pohladit svou nepostradatelnou kosu.
   „Jak to šlo?“ vyzvídal Kisame.
   „Pohodová prácička, žádný větší trable.“ Bělovlasý si hrdě poklepal na hruď.
   „A kde máš Kakuzu?“ uchechtl se žralok.
   „Nejspíš ještě prohledává toho chlapa. Už mě tam nebavilo čekat, jemu to vždycky hrozně trvá.“ A ještě chvíli bych tam s ním zůstal a musel bych ho něčím umlátit.
   Cestou ke své ložnici se nesmrtelný ninja na chvilku zastavil v kuchyni. „Konan dneska nevaří?“
   Sasori překvapeně vzhlédl. „Ona? Vařit? Kde to žiješ, člověče? Někam zmizela, víc nevím.“
   „Dobře, jen jsem se zeptal,“ pokrčil rameny Hidan a vytratil se.
   Loutkář udělal jeden ze svých kyselých obličejů, které používal poslední dobou až moc často. Cítil ve vzduchu problémy, protože už hodně dlouho se žádný nevyskytl. Ale kdyby to řekl té bandě zabedněnců, nic by nevyřešil, neposlouchali by ho.

   Konan se vrátila až k večeru. Beze slova si sedla ke stolu a nechala se obsloužit. Rozhodla se, že své těhotenství před ostatními utají. Bude to stát spoustu sebezapření a úsilí, ale ona je přece silná, zvládne to, vytrvá.
   Pein si vzal slovo a mával ve vzduchu napůl vypitou hlavní saké. „Báječné! Skvělé! Akatsuki se daří a nic, vážně naprosto nic, nás nemůže ohrozit!“ vykřikoval nadšeně.
   Modrovláska sklopila zrak. Kéž bys měl pravdu, Peine…
   Akatsuki zdvořile zatleskali, aby se neřeklo, že zas neprojevují žádné nadšení. Vůdce se zrzavou kšticí pohlédl na jedinou ženu v organizaci ninjů zabijáků. „No nezasloužím si za tu snahu nějakou odměnu, Konan?“
   Nasadila úsměv, vykročila k němu a něžně ho políbila.
   „Hele, Šéfe, a od nás pusu nechceš?“ rozřehtal se Hidan.
   „Cheche!“ ozvalo se odněkud a pak už ninjové zaslechli jen hlasité plesk a Zetsův hlas: „Tomu se nesměj, Tobi! To není vtipný!“
   Itachi Uchiha schovával tvář za Kisameho záda, žralok předstíral, že stále ještě žvýká. Kakuzu se nevyjadřoval, Sasori něco šeptal Deidarovi do ucha.
   „Vážně nechceš, Šéfíku?“ Hidan kul železo, dokud nezačalo doutnat.
   „Ven, pitomci! Hned!“ zařval Pein. Ninjové se postupně trousili z jídelny a přitom se pošklebovali.

   Trvalo nějakou dobu, než se vůdce Akatsuki uklidnil natolik, aby mohl opět rozumně uvažovat. Vstoupil do své a Konaniny ložnice. Usedl na postel a přejel modrovlásce prstem po zádech. „Konan, ty už spíš?“ Nedostal odpověď. Když spala, vypadala… překrásně. Vzdychl a lehl si vedle ní. Dnes to byl vskutku vyčerpávající den.